Komedie Táta nebo máma se sice
pravděpodobně naší distribuci vyhne (k vidění byla akorát na letošním Festivalu
francouzského filmu), ale i tak o ní píšu, protože stojí za doporučení. Nesmí
vám ale vadit její hodně černý humor, který se pohybuje na hranici morálky a
etiky.
Film Táta nebo máma je totiž
vztyčeným prostředníčkem směrem ke všem vážným dramatům typu Kramerová versus Kramer, kde se
rozvedení rodiče handrkují do krve o to, komu z nich připadnou do péče
jejich děti. Tento film má výchozí situaci stejnou, leč jeho pointa tkví v tom,
že ani jeden z rodičů své děti do péče nechce.
Manžele Florence a Vincenta přitom poprvé zastihneme ve filmu v době, kdy
spolu začali chodit na vysoké škole. O patnáct let později jsou z relativně
sobeckých důvodů na pokraji rozvodu (jsou stále dobrými přáteli, rozumí si spolu
a rozhodně nejde o to, že by se nemohli navzájem vystát – spíš se chtějí
vymanit ze stereotypu) a přestože o separaci uvažují už rok, tak svým třem
dětem (14, 12 a 9 let) o tom zatím neřekli. Každopádně si nehodlají dělat žádné
naschvály, na všem se předem dohodnou a chtějí provést vše v klidu.
Pak ale stavební inženýrka Florence dostane nabídku na prestižní zakázku v Dánsku
a Vincentovi se coby porodnímu chirurgovi naskytne příležitost dělat
doktora bez hranic na Haiti, což pro něj vždy byla práce snů. Takového kariérního
vzestupu se ani jeden z nich neplánuje vzdát lacino. A protože o tom, s kým
budou po rozvodu chtít trávit svůj čas, se mají děti rozhodnout samy, tak se z Vincenta
i Florence stanou rivalové soupeřící o titul nejhoršího rodiče na světě.
Film přitom oba „hrdiny“ představuje jako sympatické a inteligentní lidi,
co mají charisma i smysl pro humor a lze si je strašně snadno oblíbit. Nicméně
chápu, že někomu jinému se mohou jevit jako sobecká a krutá monstra, co své
potomky úmyslně ztrapňují před kamarády, děsí je praktickými ukázkami
císařských řezů a lijí jim saponáty do špaget. Pokud nepřijmete film i s jeho
značnou nadsázkou a budete si říkat, jak proboha může rodič něco takového
udělat, pak se pro vás stane lehce nesnesitelnou přehlídkou zákeřných amoralit.
Břitký humor je tu dávkován v pravidelných intervalech, přičemž zběsilý
rytmus snímku vám nedá vydechnout – hned v první scéně kamera divoce víří mezi
postavami na Silvestrovském večírku v dlouhém nepřerušeném záběru, úvodní
honička nastaví kulometné tempo a od té doby film takřka nepoleví, a dokonce
vydrží zůstat ve svém dynamickém stylu a úrovni vtipů konzistentním skoro až do
konce. V závěru pochopitelně nastupuje katarze, trochu více dramatu a méně
komedie, uvědomování si těch pravých hodnot a přistupování na kompromisy, což
trochu značí, že tvůrci vyměkli. Na druhou stranu jde asi o nejlepší možné
východisko, kterým se film mohl ubírat, aby nakonec nepůsobil vyloženě odpudivě
a cynicky.
Pokud se vám naskytne příležitost komedii Táta nebo máma vidět a nevadí vám něco trochu ostřejšího, tak jí
dejte šanci. Přinejmenším se dočkáte něčeho poměrně originálního a nevšedního,
a jestliže vám drsnější humor není cizí, budete se bavit nadstandardně dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat