Padesátka – Recenze – 30%

Celovečerní filmový režijní debut herce a dabingového režiséra Vojty Kotka s názvem Padesátka vznikl jako adaptace stejnojmenné divadelní hry, též režírované Vojtou Kotkem, kterou do filmu převedl její autor Petr Kolečko, jenž loni obdobně adaptoval i svou komedii Zakázané uvolnění (film pak režíroval Jan Hřebejk). A nebýt toho, že hlavní hrdiny tvoří trojice mužů, kteří si většinou jen povídají uvnitř horské chaty, tak by ten divadelní základ ani nebyl moc znát – ony komorní hovory jsou totiž často narušovány různými scénami odehrávajícími se v exteriérech a retrospektivními flashbacky do minulosti. Film má slušnou kameru a docela dobrý soundtrack včetně několika přímo pro film složených písniček Michala Hrůzy a zmíněnou trojici v něm hrají ti samí herci, co na divadle. Potud prima.

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Stejně jako v případě původní hry se děj netočí kolem toho, že se tu běží běžkařský závod na 50 kilometrů (ve filmu se dohromady běžkuje zhruba 50 vteřin, tudíž zprávy o tom, že „herci museli v rámci příprav na natáčení podstoupit běžkařský výcvik, takže např. Marka Taclíka trénoval přímo mistr světa Martin Koukal“, působí obzvlášť úsměvně), nýbrž kolem toho, že jeden z hrdinů v podání dvaatřicetiletého Jakuba Prachaře raději pravidelně souloží s vdanými padesátnicemi, místo aby jel ve stopách svého otce (Ondřej Pavelka), zasloužilého závodníka. Ten mu to dává sežrat, tudíž na větu „Tvůj děda jednou dojel se zlomenou hůlkou mezi profesionálama jedenáctej a ty seš takovej slaboch, že ten závod ani nedokončíš!“ tu dojde nejméně půltucetkrát a jednou dokonce zazní hned dvakrát po sobě, což může být i známkou toho, že divadelní hra trvala okolo sedmdesáti minut a film bylo potřeba přeci jen trochu natáhnout.

Pokud vám přijde zábavná už jenom ta idea, že třicetiletý muž má slabost pro o dvacet let starší ženy, které hlasitě hobluje v lese v krmelci nebo v boudě u lyžařského vleku za denního provozu, fotí si u toho selfíčka a svou sbírku si pak doma labužnicky promítá na plátno, pak se asi budete bavit dobře. Druhá věc je, že natočit komedii na takové téma, aby správně fungovala, je dost náročné. Podobně jako je náročné udělat dobrý vtip na téma znásilnění nebo incest (přičemž k tomu prvnímu ve filmu dojde a je to prezentováno jako něco úplně normálního, nad čím by se neměl nikdo pozastavovat, a k tomu druhému dojde pouze náznakem a nevědomky). Jistě existují mimořádně kvalitní komedie s humorem takto na hraně, leč obvykle vyžadují velmi zkušeného režiséra, protože když se takový vyostřený vtip nepovede, tak je to o dost horší, než když se nepovede vtip normální a neutrální. A debutující Vojta Kotek má i přes veškeré své nadání a schopnosti ke zkušenému filmovému režisérovi, který by na něco takového stačil, bohužel daleko.

Když to shrnu, tak v první třetině jsou vtipy relativně slabé už od začátku a postupně dál slábnou, až skoro není poznat, že to měly být vtipy. Této nízko položené laťky se drží i třetina druhá, která omílá hlavně ony sexuální zálety nezbedného synka (nicméně zapomeňte na jakoukoli erotiku), agresivní výpady zklamaného otce a jejich interakci s postavou výkonnostního běžkaře Marka Taclíka, který k nim do horské chaty zabloudí v mlze. Dobové flashbacky z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let (natočené v poměru stran 4:3) pak namísto dokreslování tehdejších událostí a vztahů mezi postavami diváka spíš matou a znesnadňují mu orientaci v tom, kdo je tedy s kým spřízněn a kdo se s kým vyspal. Naprostým zjevením (v negativním smyslu slova) je zcela zbytečná vedlejší postava Jiřího Mádla, který balí děvčata na svou neplodnost, a cokoli řekne nebo udělá, je doprovázeno zvukem švihnutí biče, asi aby to bylo vtipnější. Nechybí ani nezdařilé vtipy sexistické, homofobní, či nevhodně si střílející z invalidů. Vlastně jen několik málo gagů stojí za to – např. Pavelkovo proflusávání mlhy má docela slušnou šanci zlidovět.

No a v poslední třetině najednou humor zcela ustane a změní se žánr (včetně kamery, hudby a zvuku). Film rapidně nabere na vážnosti a začne se stávat téměř psychologickým dramatem kombinovaným s temným thrillerem, v němž si hrdinové lžou do očí, odhalují dávná tajemství ze své minulosti, někdo umírá na rakovinu, někdo jiný umírá v zimě na podchlazení a někdo chce někoho zabít brokovnicí a myslí to smrtelně vážně. Zkrátka nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo inzerovanou „zimní komedii“. Když se pak v závěru snímek pokouší z toho seriózního tónu vyklouznout a zabrousit zpět k rozverné zábavě, tak už je to jen zoufalé a bizarně absurdní takovým způsobem, že by se tomu kdekdo možná chtěl smát, ale neudělá to, protože by tím tvůrcům nahrál do karet.

Padesátka je zkrátka strašlivě nekonzistentní ve svém stylu a natočená podprůměrně, což se netýká jen úrovně realizace humoru. Úplně mimo mě šlo kupříkladu toto:

• Polovinu filmu jsem žil v domnění, že postava Mádla neplodnost předstírá, aby na to mohl balit holky, a že to je vlastně hajzl (někdo se tam zmíní o tom, že jde o trik). Jenže jestli jsem to pak správně pochopil, tak byl skutečně neplodný (a ne, není to překvapivé odhalení v závěru filmu).

• Závodníci se připravují na startovní čáru a padesátikilometrový závod je zahájen. Následuje pár hezky nasnímaných a dynamických záběrů na běžkaře a na Taclíka v čele. V další scéně je najednou Taclík bez běžek a bez dresu a snaží se sehnat si odvoz skútrem někam do hor (že by snad chtěl podvádět?). Že závod skončil, mi došlo až po překvapivě dlouhé době.

• Velmi wtf scénka s řidičem rolby, který naprosto nehumorně a melancholicky vypráví nešťastnou příhodu z mládí, kterou pointuje poselstvím: „Na Tři krále nepij alkohol, protože nikdy nevíš, koho trefíš stromkem.“

• Nevěrohodná zápletka založená na tom, že opilá matka Taclíkova hrdiny (Vilma Cibulková) havaruje na zasněžené silnici někde v lese, ale nelze ji zachránit, protože všichni členové horské hlídky jsou také opilí a navíc je tak hustá mlha, že by se do ní vydal jen blázen (přičemž onen letmý mlžný opar, co venku panuje, tomuto popisu absolutně neodpovídá).

• Příliš nápadný product placement v podobě mediálního partnera Hitrádia („To je pecka jako z avokáda.“) a do nebe vychválených sušenek Horalek („Jednou jsem díky Horalce vydržel na zaseklý lanovce dva dny.“).

• Scéna, v níž se Kryštof Hádek snaží dostihnout Cibulkovou, aby nikam nejezdila, že v horách je mlha a nebezpečno, ale na silnici široké asi sedm metrů si před něj stoupnou tři desetiletí koledníci, které ho nenapadne odstrčit ani obejít, a tak se odebere zpátky s neúspěchem.

Nechci ale vinit výhradně Vojtu Kotka, který by bláznivou lechtivou komedii, případně napínavé vážné drama pravděpodobně zvládl, ale výsledný patvar obojího, který zvolil, při vší snaze neustál. Na vině je totiž i scenárista Kolečko. Nemůžu hodnotit kvalitu a způsob adaptace, ale vím, že divadelní text funguje jinak v divadle, kde je interakce herců s diváky mnohem živější a důvěrnější, než ve filmu, kde se nedá spoléhat na to, že automatickým spouštěčem smíchu bude, když se z plátna ozve slovo „kurva“. Nebo že se zjeví Jiří Schmitzer v roli hajného s vražedným výrazem a zahlásí, že „má rozmrdanej krmelec“.

Padesátka je především obrovsky promarněná příležitost a je jen škoda, že s tím prvotřídním obsazením (na režisérovu obranu je třeba zdůraznit, že velmi dobře vedeným) nevzniklo něco lepšího, vtipnějšího, nebo alespoň žánrově čistšího. Nebo něco, v čem by alespoň jedna postava působila sympaticky. V Padesátce totiž nepůsobí sympaticky vůbec žádná, což je na komedii docela fail.