Postava Krampuse kupodivu není výtvorem šílených scenáristů – tímto jménem
totiž v Německu a v Rakousku nazývají onoho čerta, který doprovází
Mikuláše. A v komediálním hororu s podtitulem Táhni k čertu tato nadpřirozená figura přijde potrestat malého
Maxe, který se proviní tím, že přestane věřit na pohodu Vánoc a roztrhá dopis
pro Santu Clause. Avšak místo toho, aby mu Krampus nadělil uhlí a výhružně zachrastil
řetězem, tak si přijde pro něj i pro celou jeho rodinu, aby je stáhl do pekla…
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Hned v úvodu tvůrci filmu (v čele s režisérem a scenáristou žánrově
a stylově příbuzné Halloweenské noci
Michaelem Doughertym) útočí na bránice trefnou satirou, když do zvuků veselé vánoční
koledy nastříhají zpomalené záběry návštěvníků nákupních center, co se do krve zuřivě
bijí a navzájem zašlapávají ve snaze nakoupit dárky ve slevě na Black Friday. Všichni
se tváří otráveně, děti brečí, jesličky s Ježíškem se kácí na zem… Ironický
obrazový komentář k tomu, jak se svátky klidu a míru v dnešním komercionalizovaném
světě změnily v přehlídku hamižnosti a stresu, pak pokračují i nadále,
když k hlavním hrdinům, obyčejné americké rodince, přijedou na návštěvu buranští
příbuzní z venkova, načež začne to pravé vánoční martýrium.
Čím víc ale ve filmu ubývá černého humoru a postupně se do něj začíná
vkrádat standardní horor, tím víc ztrácí na zajímavosti. Pomalé budování
atmosféry a vytváření předzvěstí něčeho strašidelného je po rozjeté první
čtvrtině evidentním útlumem a ztracený spád a tempo pak snímek získává zpátky
hodně pomalu. Pořádně se rozjede zas až v poslední třetině, kdy dojde na
vraždící obživlé perníčky, děsivé sněhuláky, lidožravého klauna a podobné
bizarní hororové atrakce, a nakonec i na samotného Krampuse. Ale ty řeči o
ochraně rodiny, zdlouhavé pochodování po domě s nabitou brokovnicí a
vyděšené koukání z okna do sněhové bouře by se klidně daly výrazně zkrátit
a filmu by to jedině prospělo.
S relativně nízkým rozpočtem 15 milionů dolarů se nicméně podařilo ukuchtit
docela slušnou a zábavnou podívanou, která kombinuje různé žánry, motivy, i
styly – podobně jako v předposledním Harry
Potterovi tu je začleněna i vsuvka s animovaným flashbackem, týkajícím
se Maxovy německy mluvící babičky. Sem tam si vzpomenete na Tima Burtona, na Vánoční koledu, na Rare Exports, nebo na jiné, ne nutně vánočně laděné horory.
Pohromadě to sice nedrží úplně bezešvě, ale za doporučení to stojí. Vynikající
je hudba, která velmi důvtipně čerpá z klasických koled a přetváří je v cosi zlověstného.
Příjemné je i to, že tvůrci jsou i navzdory nízké přístupnosti (od
dvanácti let) relativně hardcore a dokonce i v závěru, kdy už to začne vypadat,
že nakonec vyměkli, se ukáže, že opravdu nevyměkli. Kromě toho má jejich Krampus i přes hororový námět nefalšovanou
vánoční atmosféru, díky které, přestože z kina půjdete spíš vyjukaní než
svátečně oblažení, budete mít tendenci si prozpěvovat Rolničky, rolničky tak jako tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat