U moře (By the Sea) – Recenze – 40%

Třetí režijní počin herečky Angeliny Jolie (podruhé podle vlastního scénáře) se odehrává na Maltě v 60. letech, mluví se v něm anglicky i francouzsky a vzdává se v něm pocta kinematografii z dob francouzské Nové vlny, čemuž přispívá i dobová stylizace (počínaje starým logem studia Universal).

Hlavními hrdiny jsou američtí manželé Roland a Vanessa (Brad Pitt a Angelina Jolie), jejichž čtrnáctileté manželství je už značně vyčpělé, unavené a vyhořelé. Od života newyorské smetánky si jedou odpočinout na Maltu do malého hotelu u pláže, kde Roland chce coby spisovatel načerpat inspiraci pro novou knihu, přičemž Vanessa ho doprovází už jen spíš ze zvyku a ze setrvačnosti. A chtělo by se říct, že dosavadní partnerské dusno a potlačovaný vztek tu vygradují k vyhroceným hádkám…

Zdroj fotek: cinemart.cz

V žádném případě však nečekejte nic tak hutného, jako byly filmy Nouzový východ, Kdo se bojí Virginie Woolfové?, nebo eventuálně Válka Roseových. Podstata snímku U moře spočívá v tom, že oba manželé spolu téměř nekomunikují a většinu času tráví odděleně. Roland se pravidelně opíjí v baru ve snaze odbourat autorský blok, Vanessa se nudí na pokoji, polehává v lehátku na balkóně a láduje se prášky. Během celých dvou hodin, co film trvá, nikdo ani jednou nezakřičí. Nejdramatičtější scéna vypadá tak, že Roland drží svou ženu za ramena a mírně zvýšeným hlasem jí cosi v klidu upřímně říká a ona u toho trochu brečí. Pokud sloužily výše zmíněné filmy o partnerských rozbrojích jako příklady snímků bohatých na intenzivní a bolestivě úderné slovní výměny, tak film U moře je jejich opak.

První hodinu se neděje v podstatě nic. Oba hrdinové se navzájem okázale ignorují, občas jeden druhému něco vyčte, sem tam někdo uroní slzu, významně se podívá, razantněji zabouchne dveře nebo pozvrací toaletu. V polovině filmu se z utahaného a víceméně promlčeného dramatu stane něco, co připomíná lehce absurdní komedii – postavy najednou začnou tematizovat samy sebe a prostřednictvím otvoru ve zdi, jímž společně šmírují mladé novomanžele bydlící ve vedlejším pokoji (Melvil Poupaud a Mélanie Laurent), k sobě počnou znovu nacházet ztracené sympatie.

V posledních dvaceti minutách je atmosféra už opět zádumčivá, ale konečně se v ní i začne něco dít. Především dojde k odhalení toho, co je nicméně celou dobu jasné, a sice že ona manželská krize má příčinu v nějakém traumatu z minulosti. V závěru vyřčené tajemství, které by mělo být zadostiučiněním za ty dvě hodiny čekání, je ale tak slabé a obvyklé, že ho jen stěží lze považovat za postačující.

Problém je v tom, že ani to, co tomu odhalení předchází, není moc dobře natočené. Snaha o umělecký záměr končí u rozvláčného tempa a rádoby sofistikovaného využívání odrazů a odlesků od oken, zrcadel a sklíček v brýlích. Rolandovy hovory s majitelem restaurace (Niels Arestrup) jsou možná ze života, ale působí nezáživně. A především – ani jedna z hlavních postav není dost zajímavá na to, aby vám stálo za to se jí zabývat. Pitt svého autorsky vyčerpaného spisovatele alespoň dobře hraje, zato Angelinina Vanessa, bývalá tanečnice stylizovaná do zpovykané supermodelky za zenitem, se místy chová jako blázen, jindy zas vypadá, jako by hrála se svým mužem nějakou podivnou psychologickou hru, a je jako postava tak komplikovaná, že Angelina ji v té roli prostě neutáhne.

Plusové body lze snímku přičíst za povedený retro design a některé technické kategorie, jako je hudba a kamera, které jsou sice kvalitní, avšak nikoli ohromující, a za občasnou nahotu, díky níž vydržíte bdělí. Celkově ale film U moře nepředstavuje nic, co by vás jakkoli dokázalo vytrhnout, a nejzábavnější je na něm zamyslet se, co tím ta Angelina sledovala, že obsadila sebe a svého milujícího manžela do hlavních rolí takto disfunkčního, odcizeného, nezajímavého a bezdětného páru.

 

Pokud máte chuť na alespoň trochu zábavný film s Bradem Pittem a Angelinou Jolie v tandemu, pusťte si akční komedii Mr. & Mrs. Smith.