Třetí režijní počin herečky Angeliny Jolie (podruhé podle vlastního scénáře)
se odehrává na Maltě v 60. letech, mluví se v něm anglicky i
francouzsky a vzdává se v něm pocta kinematografii z dob francouzské
Nové vlny, čemuž přispívá i dobová stylizace (počínaje starým logem studia
Universal).
Hlavními hrdiny jsou američtí manželé Roland a Vanessa (Brad Pitt a
Angelina Jolie), jejichž čtrnáctileté manželství je už značně vyčpělé, unavené
a vyhořelé. Od života newyorské smetánky si jedou odpočinout na Maltu do malého
hotelu u pláže, kde Roland chce coby spisovatel načerpat inspiraci pro novou
knihu, přičemž Vanessa ho doprovází už jen spíš ze zvyku a ze setrvačnosti. A
chtělo by se říct, že dosavadní partnerské dusno a potlačovaný vztek tu
vygradují k vyhroceným hádkám…
Zdroj fotek: cinemart.cz |
V žádném případě však nečekejte nic tak hutného, jako byly filmy Nouzový východ, Kdo se bojí Virginie Woolfové?, nebo eventuálně Válka Roseových. Podstata snímku U moře spočívá v tom, že oba
manželé spolu téměř nekomunikují a většinu času tráví odděleně. Roland se pravidelně
opíjí v baru ve snaze odbourat autorský blok, Vanessa se nudí na pokoji,
polehává v lehátku na balkóně a láduje se prášky. Během celých dvou hodin,
co film trvá, nikdo ani jednou nezakřičí. Nejdramatičtější scéna vypadá tak, že
Roland drží svou ženu za ramena a mírně zvýšeným hlasem jí cosi v klidu upřímně
říká a ona u toho trochu brečí. Pokud sloužily výše zmíněné filmy o
partnerských rozbrojích jako příklady snímků bohatých na intenzivní a bolestivě
úderné slovní výměny, tak film U moře
je jejich opak.
První hodinu se neděje v podstatě nic. Oba hrdinové se navzájem
okázale ignorují, občas jeden druhému něco vyčte, sem tam někdo uroní slzu, významně
se podívá, razantněji zabouchne dveře nebo pozvrací toaletu. V polovině filmu
se z utahaného a víceméně promlčeného dramatu stane něco, co připomíná lehce
absurdní komedii – postavy najednou začnou tematizovat samy sebe a
prostřednictvím otvoru ve zdi, jímž společně šmírují mladé novomanžele bydlící
ve vedlejším pokoji (Melvil Poupaud a Mélanie Laurent), k sobě počnou
znovu nacházet ztracené sympatie.
V posledních dvaceti minutách je atmosféra už opět zádumčivá, ale
konečně se v ní i začne něco dít. Především dojde k odhalení toho, co
je nicméně celou dobu jasné, a sice že ona manželská krize má příčinu v nějakém
traumatu z minulosti. V závěru vyřčené tajemství, které by mělo být
zadostiučiněním za ty dvě hodiny čekání, je ale tak slabé a obvyklé, že ho jen
stěží lze považovat za postačující.
Problém je v tom, že ani to, co tomu odhalení předchází, není moc
dobře natočené. Snaha o umělecký záměr končí u rozvláčného tempa a rádoby
sofistikovaného využívání odrazů a odlesků od oken, zrcadel a sklíček v brýlích.
Rolandovy hovory s majitelem restaurace (Niels Arestrup) jsou možná ze
života, ale působí nezáživně. A především – ani jedna z hlavních postav není
dost zajímavá na to, aby vám stálo za to se jí zabývat. Pitt svého autorsky vyčerpaného
spisovatele alespoň dobře hraje, zato Angelinina Vanessa, bývalá tanečnice
stylizovaná do zpovykané supermodelky za zenitem, se místy chová jako blázen,
jindy zas vypadá, jako by hrála se svým mužem nějakou podivnou psychologickou
hru, a je jako postava tak komplikovaná, že Angelina ji v té roli prostě
neutáhne.
Plusové body lze snímku přičíst za povedený retro design a některé
technické kategorie, jako je hudba a kamera, které jsou sice kvalitní, avšak
nikoli ohromující, a za občasnou nahotu, díky níž vydržíte bdělí. Celkově ale
film U moře nepředstavuje nic, co by
vás jakkoli dokázalo vytrhnout, a nejzábavnější je na něm zamyslet se, co tím
ta Angelina sledovala, že obsadila sebe a svého milujícího manžela do hlavních rolí
takto disfunkčního, odcizeného, nezajímavého a bezdětného páru.
Pokud máte chuť na alespoň trochu zábavný film s Bradem Pittem a
Angelinou Jolie v tandemu, pusťte si akční komedii Mr. & Mrs. Smith.
Žádné komentáře:
Okomentovat