Steve Jobs – Recenze – 80%

O vizionáři a zakladateli firmy Apple Stevu Jobsovi vzniklo už několik filmů, přičemž nejznámější z nich je asi jOBS z roku 2013 v hlavní roli s Ashtonem Kutcherem. Jeho přijetí u diváků a kritiky bylo ale spíš vlažné a odvíjelo se od toho, že snímek představoval víceméně standardní životopis, který svého hlavního hrdinu, byť mírně nesympatického a asociálního, stavěl obdivně na piedestal coby génia a guru moderních technologiích. Nehledě na to, že scénář nebyl nic moc a Ashton Kutcher, jakkoli se snažil, náročnou roli prostě neutáhl.

Film Steve Jobs je lepší ve všech ohledech. Je výrazně lépe režírovaný, má o dost vymazlenější scénář (předlohou mu byl Jobsův životopis od Waltera Isaacsona), velkorysejší obsazení v podobě známějších a mnohem lepších herců a zkrátka jde po všech stránkách o hodně podařenější film. Na rozdíl od toho prvního zmíněného se u tohohle opravdu těším, až ho uvidím znovu a vychutnám si všechny ty drobné nápady a nuance, které mi napoprvé jistě unikly (třeba když se po skončení jedné hádky ohledně Jobsova přístupu k zásluhám svých kolegů jen tak objeví slogan firmy „Think different“.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

O něco zásadnější než jméno oscarového režiséra Dannyho Boyla je v případě tohoto snímku jméno jeho scenáristy Aarona Sorkina, který napsal mimo jiné scénář k filmu The Social Network, a je to na tom vidět. Od premiéry tohoto vynikajícího dramatu z dílny Davida Finchera tu nebyl film, který by mu byl co do stylu a atmosféry tak podobný, a zároveň mu dokázal z hlediska kvality šlapat na paty.

Zajímavý je už koncept filmu spočívající v tom, že se odehrává výhradně v průběhu příprav těsně před zahájením tří zásadních prezentací Steva Jobse, představujícího veřejnosti nový produkt (v roce 1984 Macintosh, v roce 1988 Next Cube a v roce 1998 iMac G3). Nejde tím pádem ani tolik o životopisný film jako o strhující drama ze zákulisí, v němž jsou intenzivně propírány jak vztahy mezi postavami, tak budoucnost firmy a světa počítačů a samozřejmě i osobnost samotného Jobse.

Ze samotných prezentací přitom neuvidíme prakticky nic, protože jsou vždy utnuty s příchodem Jobse na pódium. Stejně tak se nedozvíme nic z toho, co těm prezentacím v Jobsově životě předcházelo, vyjma několika málo flashbacků, jenž jsou brutálně nastříhané do něčího vyprávění v současnosti (muselo dát hroznou práci film stříhat). Prakticky pořád se mluví (a dost rychle), dialogy představují většinou velmi sofistikované a hbité slovní výměny plné metafor a přirovnání, inteligentně vyargumentované a vždy k jádru věci směřující hádky, a i když si spolu nějaké dvě postavy pouze povídají, tak se alespoň na stěnu za nimi promítají kusy jejich vět nebo nějaké video, aby se to něčím oživilo. Steve Jobs skutečně není film, u kterého byste si mohli odpočinout, nebo si dovolit chvíli nedávat pozor.

Aby toho nebylo málo, tak tu neexistují žádné expozice postav, takže hrdinové nejsou prakticky vůbec nijak představováni (nebo jen velmi zběžně). Film hned od začátku zavalí diváka informacemi a nedá mu vůbec čas na to, aby je stihl nějak zpracovat. Zkrátka musíte o Jobsovi už trochu něco vědět, abyste se orientovali (alespoň základní info). Stejně tak je výhodou vědět, kdo to je Steve Wozniak a John Sculley. To je asi má největší výtka vůči filmu – že si ho neužijete tolik, když vás zastihne nepřipravené.

Oproti Kutcherově kreaci je Michael Fassbender v titulní roli skutečně lahůdkový. V jeho podání se Steve Jobs pohybuje na hranici psychopata a šílence, který postupně psychologicky ničí všechny okolo sebe, a film je vůbec k jeho postavě o hodně kritičtější než dva roky starý jOBS. Ze začátku se jeví jako lidská zrůda, co vyhrožuje kolegům a přátelům, nutí je do nesplnitelných úkolů a i přes nařízení soudu odmítá roli otce pětileté holčičky, jíž se neváhá nahlas zříkat ani v přítomnosti jí a její matky. Než mu jeho nejbližší spolupracovníci natlučou do hlavy trochu rozumu a dovedou ho k prozření a katarzi, tak uplyne ještě dlouhá cesta.

Vynikající je brilantně obsazený Seth Rogen v roli Jobsova dlouholetého přítele a kolegy Steva Wozniaka, jehož ztvárnil v kontrastu s Jobsem jako pohodáře a sympaťáka, který ale umí v případě potřeby vycenit zuby. Velmi přesvědčivá je Kate Winslet jako Jobsova pravá ruka Joanna Hoffman a za zmínku stojí i skvělý Jeff Daniels. Ostatně, nepřijde mi, že by kdokoli podával byť průměrný herecký výkon, a to včetně epizodních roliček. Herci jsou navíc i celkem podobní svým předobrazům.

V souladu s tím, že cílem filmu rozhodně není obeznámit diváky s Jobsovými životopisnými údaji, je i závěr, v němž chybí tradiční titulek o jeho další kariéře po roce 2000 a datum jeho úmrtí. Tohle prostě není film, který by takový titulek potřeboval. Zato je v něm hodně upřímnosti, jízlivosti a pravdivosti. Danny Boyle to zkrátka vzal za správný konec, rozhodl se film pojmout trochu jinak, než by kdokoli čekal, a natočil ho perfektně. Hezky se k tomu poslouchá i tepající podkladová hudba Daniela Pembertona.

Steve Jobs není sice až tak dobrý jako The Social Network, ale má k němu hodně blízko. Uvidíme, jestli se dočká nějakých oscarových nominací (minimálně za scénář, střih a Fassbendera bych mu ji přál), ale pravděpodobně je nepromění. Každopádně se však jedná o film, který si pozornost rozhodně zaslouží, a který vystačí i na násobné zhlédnutí.

P.S.: Párkrát je ve filmu zmiňován jakýsi mluvící počítač z roku 2001 (takhle je to v titulcích). Ve skutečnosti jde o odkaz na počítač HAL 9000 z filmu 2001: Vesmírná odysea.