Spectre – Recenze – 60%

S předchozí bondovkou Skyfall se její režisér Sam Mendes pokusil o zajímavý experiment – výrazně změnil styl vyprávění a zprostředkoval tak divákům něco podstatně jiného, než na co byli v této filmové sérii zvyklí. K zásadním změnám sice docházelo pravidelně již s každou výměnou představitele hlavní role, ale nikdy nešlo o takové zasažení do podstaty toho, co dělá Bonda Bondem.

Kromě důrazu na psychologii postav a na výraznou vizuální stránku (až na hranici artu) se Mendes totiž především zasadil o představení titulního agenta coby víceméně opilecké a zlomené trosky, která dělá chyby a zdaleka jí nevychází vše podle plánu, a film natočil vzhledem ke zbytku bondovských dobrodružství nezvykle realisticky a osudově. Překážkou mu byl pouze scénář, jehož autoři se naopak o nic moc inovativního nepokusili, a Mendesův záměr se tak s některými aspekty příběhu trochu třel.

 

Zdroj fotek: forumfilm.cz

 

Přestože Spectre natočil opět Sam Mendes, tak v tomto stylu již nepokračoval, a snímek je v kontrastu se Skyfallem tím úplně nejstandardnějším, co můžeme od bondovky čekat. James Bond je opět neohrožený profesionál, akční scény jsou nerealisticky nadsazené, hodně se cestuje po všech koutech planety, občas Bond použije nějakou technickou vychytávku, objedná si Martini a sbalí krásnou ženu nadzvednutím obočí. Prostě klasika, odhození experimentů a novátorství někam do dáli, sázka na jistotu a návrat k tomu, co se vám nejčastěji vybaví, když někdo řekne "James Bond".

Mendes přitom snímek režíruje moc hezky a díky spoustě skvělých (byť izolovaných) pasáží a několika spektakulárním scénám si nedovolím říct, že si divák za ty peníze nepřijde na své, takže film hodnotím rozhodně nadprůměrně. Zároveň mám ale pocit, že to mohlo být ještě o poznání lepší.

Ambiciózní zápletka, jejíž smysl spočívá v zastřešení a propojení událostí ze všech předchozích bondovek s Danielem Craigem, je ještě v pořádku. Samotný děj už ale není zrovna dvakrát dobře vymyšlený, neb obsahuje celou řadu otravných klišé, postavy se chovají ve prospěch větší dramatičnosti a efektní akce jako idioti, protože jim to nařizuje scénář, sem tam dojde na nevhodně zvolený humor (potenciálně dobrá automobilová honička je skoro celá zabitá tím, že se do ní plete náhodný důchodce s pomalým osobákem) a na nějakou logiku filmaři skoro zanevřeli (např. když Bond za sebou nechá vybouchnout budovu, aniž by bylo jasné, kdy do ní stihl naklást nálože).

V podstatě ze mi z celého dvou a půl hodinového filmu nejvíc líbilo úvodních deset minut, kdy se Bond v předlouhém prvním záběru prodírá davem oslavujícím v ulicích Mexico City svátek mrtvých, přežije explozi hotelu a pronásledování svého cíle zakončí rvačkou ve vrtulníku, který dělá vzdušné přemety nad náměstím plném lidí. Nic z toho, co následuje, už tuto prakticky dokonalou sekvenci nedokázalo překonat. Zklamáním jsou už úvodní titulky (tentokrát ve stylu hentai), pod nimiž hraje písnička, jejíž interpret zaprvé zpívá jako kastrát a zadruhé ta písnička prostě není dobrá.

Neužil jsem si ani Christopha Waltze, který je tentokrát jako hlavní záporák až překvapivě necharismatický a nedémonický a jeho motivace jsou podivné, nehledě na to, že ve filmu stráví asi jen deset minut, z toho ještě většinu ve stínu či v přítmí. Daniel Craig je znovu velmi dobrý, stejně jako většina herců ve vedlejších rolích, a zdatnou společnicí je mu i Léa Seydoux coby nová bondgirl, do níž se Bond osudově zamiluje (a ona do něj) tak nějak divně ze dne na den.

Do pozitiv se jistě řadí kamera a velice povedená hudba Thomase Newmana (která epicky burácí i ve scénách, v nichž se neděje nic extra dramatického), choreografie několika málo soubojů a přehledná akce, bohužel nijak zvlášť častá. Proti řemeslnému zpracování filmu nelze prakticky nic namítat. Po technické stránce film šlape jako hodinky a je na něm vidět, že byl drahý.

Celkově lze Spectre jako akčně-špionážní thriller pořád ještě doporučit, k opakovanému zhlédnutí ale snímek nevybízí. Na to má až příliš odbytý a předvídatelný děj a celkově působí jako poslepovaný ze scén, jejichž variace jsme viděli už v různých předchozích bondovkách. Při druhém sledování by tak prvotní zaujetí jistojistě vystřídala vlekoucí se nuda.