S předchozí bondovkou Skyfall
se její režisér Sam Mendes pokusil o zajímavý experiment – výrazně změnil styl
vyprávění a zprostředkoval tak divákům něco podstatně jiného, než na co byli v této
filmové sérii zvyklí. K zásadním změnám sice docházelo pravidelně již s každou
výměnou představitele hlavní role, ale nikdy nešlo o takové zasažení do podstaty
toho, co dělá Bonda Bondem.
Kromě důrazu na psychologii postav a na výraznou vizuální stránku (až na
hranici artu) se Mendes totiž především zasadil o představení titulního agenta coby
víceméně opilecké a zlomené trosky, která dělá chyby a zdaleka jí nevychází vše
podle plánu, a film natočil vzhledem ke zbytku bondovských dobrodružství nezvykle
realisticky a osudově. Překážkou mu byl pouze scénář, jehož autoři se naopak o nic
moc inovativního nepokusili, a Mendesův záměr se tak s některými aspekty
příběhu trochu třel.
Přestože Spectre natočil opět Sam
Mendes, tak v tomto stylu již nepokračoval, a snímek je v kontrastu se
Skyfallem tím úplně nejstandardnějším,
co můžeme od bondovky čekat. James Bond je opět neohrožený profesionál, akční
scény jsou nerealisticky nadsazené, hodně se cestuje po všech koutech planety,
občas Bond použije nějakou technickou vychytávku, objedná si Martini a sbalí
krásnou ženu nadzvednutím obočí. Prostě klasika, odhození experimentů a
novátorství někam do dáli, sázka na jistotu a návrat k tomu, co se vám
nejčastěji vybaví, když někdo řekne "James Bond".
Mendes přitom snímek režíruje moc hezky a díky spoustě skvělých (byť
izolovaných) pasáží a několika spektakulárním scénám si nedovolím říct, že si
divák za ty peníze nepřijde na své, takže film hodnotím rozhodně nadprůměrně.
Zároveň mám ale pocit, že to mohlo být ještě o poznání lepší.
Ambiciózní zápletka, jejíž smysl spočívá v zastřešení a propojení událostí
ze všech předchozích bondovek s Danielem Craigem, je ještě v pořádku.
Samotný děj už ale není zrovna dvakrát dobře vymyšlený, neb obsahuje celou řadu
otravných klišé, postavy se chovají ve prospěch větší dramatičnosti a efektní
akce jako idioti, protože jim to nařizuje scénář, sem tam dojde na nevhodně
zvolený humor (potenciálně dobrá automobilová honička je skoro celá zabitá tím,
že se do ní plete náhodný důchodce s pomalým osobákem) a na nějakou logiku
filmaři skoro zanevřeli (např. když Bond za sebou nechá vybouchnout budovu,
aniž by bylo jasné, kdy do ní stihl naklást nálože).
V podstatě ze mi z celého dvou a půl hodinového filmu nejvíc
líbilo úvodních deset minut, kdy se Bond v předlouhém prvním záběru prodírá
davem oslavujícím v ulicích Mexico City svátek mrtvých, přežije explozi
hotelu a pronásledování svého cíle zakončí rvačkou ve vrtulníku, který dělá
vzdušné přemety nad náměstím plném lidí. Nic z toho, co následuje, už tuto
prakticky dokonalou sekvenci nedokázalo překonat. Zklamáním jsou už úvodní titulky
(tentokrát ve stylu hentai), pod nimiž hraje písnička, jejíž interpret zaprvé
zpívá jako kastrát a zadruhé ta písnička prostě není dobrá.
Neužil jsem si ani Christopha Waltze, který je tentokrát jako hlavní
záporák až překvapivě necharismatický a nedémonický a jeho motivace jsou
podivné, nehledě na to, že ve filmu stráví asi jen deset minut, z toho ještě
většinu ve stínu či v přítmí. Daniel Craig je znovu velmi dobrý, stejně
jako většina herců ve vedlejších rolích, a zdatnou společnicí je mu i Léa
Seydoux coby nová bondgirl, do níž se Bond osudově zamiluje (a ona do něj) tak
nějak divně ze dne na den.
Do pozitiv se jistě řadí kamera a velice povedená hudba Thomase Newmana
(která epicky burácí i ve scénách, v nichž se neděje nic extra
dramatického), choreografie několika málo soubojů a přehledná akce, bohužel
nijak zvlášť častá. Proti řemeslnému zpracování filmu nelze prakticky nic
namítat. Po technické stránce film šlape jako hodinky a je na něm vidět, že byl
drahý.
Celkově lze Spectre jako
akčně-špionážní thriller pořád ještě doporučit, k opakovanému zhlédnutí
ale snímek nevybízí. Na to má až příliš odbytý a předvídatelný děj a celkově
působí jako poslepovaný ze scén, jejichž variace jsme viděli už v různých předchozích
bondovkách. Při druhém sledování by tak prvotní zaujetí jistojistě vystřídala
vlekoucí se nuda.
Žádné komentáře:
Okomentovat