Proč jsem nesnědl svého taťku (Pourquoi j´ai pas mangé mon pére) – Recenze – 40%

Zdaleka nejšílenější a nejdivnější je na tomto francouzském animovaném filmu pro děti jeho název, který je cokoli, jen ne lákavý. Problematice kanibalismu vykonávaného na otcích je tu navíc věnována asi jen minuta, a kdyby se ta minuta vystřihla, nic by se nestalo.

Film se odehrává někdy v pravěku, přičemž hrdiny filmu jsou primáti, nacházející se v evoluci někde na cestě mezi opicemi a lidmi, takže ještě mají opičí tlapy a chlupy po celém těle, ale některým z nich už se třeba začíná formovat lidský obličej (místy to vypadá hodně divně).

Příběh je o tom, že králi jedné takové tlupy se narodí dva synové, z nichž jeden je evolučně o krok dál – je malý, téměř nemá srst a vypadá spíš jako lidské dítě než jako dítě opičí. Král se ho rozhodne zbavit, leč dítě přežije a vyroste z něj mladík Edward, který pak mimo jiné vynalezne lepidlo, houpací síť, udržovaný oheň, chůzi po dvou a moderní bydlení (a bohužel taky breakdance). Děj je jinak strašlivě spletitý a jeho zevrubnějším popisováním bych zabral celou stránku, mimo jiné proto, že obsahuje ohromné množství postav a motivů, přičemž nalezení pravé lásky a způsobení revoluce samozřejmě nemůže chybět.

Kdybych měl snímek rozebrat z filmového hlediska, tak je to docela katastrofa. Námět je opravdu hodně zvláštní (předloha pochází z britské knížky z roku 1960), a výtvarné řešení některých postav je skutečně bizarní (a animace docela ujde). Příběh je strašlivě nekonzistentní v mnoha ohledech, od struktury po atmosféru. Je zároveň zbytečně překombinovaný a příliš zkratkovitý, doplácí na nenávaznost a nedůslednost v detailech, místy je tou nejstupidnější groteskou, kde postavy zakopávají a mlátí se do hlav, jindy je zas přehnaně temný (když je malý Edward po narození házen do jámy, připomnělo mi to 300: Bitvu u Thermopyl). Hudba variuje od disneyovských muzikálových čísel přes orchestrální hudbu až po Skrillexe. Když příběh nemá, kudy by se dál ubíral, oživí ho náhodné tornádo. A zlo zůstane nepotrestáno (resp. není ukázáno, že by potrestáno bylo).

Záchranou by bylo, kdyby byl film alespoň hodně vtipný, leč není. Relativně funguje ještě groteskový fyzický humor a vydávání skřeků (různé neartikulované zvuky tvoří odhadem tak třetinu dialogů), na což budou reagovat především děti. Některé vizuální gagy fungují také, ale není jich mnoho. No a slovní humor nefunguje skoro vůbec – spousta je ho totiž patrně založena na osobitém stylu přednesu a velmi specifických francouzských slovních hříčkách, (za vznikem filmu stojí herec a komik Jamel Debbouze, který ho režíroval a namluvil Edwarda), přičemž snaha toto promítnout do českého (byť celkem kvalitního) dabingu je předem prohnaným bojem. Čas od času holt některá z postav řekne nějakou větu, která není v žádném ohledu vtipná, ale ostatní postavy na plátně na ni pobaveně reagují, nebo je nějak jinak dáváno najevo, že vtipná být měla.

Pokud máte chuť vyrazit na animovaný film, ať už s dětmi nebo bez nich, tak si možná ještě chvíli počkejte. Co nevidět dorazí Hodný dinosaurus od Pixaru a Malý princ, kteří vypadají o hodně slibněji, a i na blížícím se Festivalu francouzského filmu si budete moct vybrat z lepších titulů, než je Proč jsem nesnědl svého taťku.