Už dlouho jsem neodcházel z kina s tak opojným pocitem, že jsem
viděl něco tak řemeslně čistého a ryzího. Film, ve kterém má každá replika svůj
smysl, kde je každý záběr vymazlený k dokonalosti, se špičkovými herci,
perfektně budovanou atmosférou, padnoucí hudbou a smysluplným, divácky přístupným
příběhem (podle skutečné události), jemuž nechybí napětí, emoce, bravurně
napsané postavy a myšlenková hloubka. Steven Spielberg je zpět ve vynikající
formě, znovu dokazující, že je geniální vypravěč, a že jako filmař se řadí
k absolutní špičce.
Ostatně, jde o profesionála obklopeného profesionály. Hlavní roli ztvárnil
všemi oblíbený Tom Hanks, Spielbergův dvorní kameraman Janusz Kamiński dělá
vyloženě divy, hudbu už bohužel nestihl složit John Williams, nicméně Thomas
Newman si z ostudy kabát rozhodně neušil, a na scénáři filmu,
odehrávajícím se v dobách studené války, pracovali bratři Coenové. Technicky
je Most špiónů dokonalý – od dobové
stylizace, přes neotřelá postavení kamery, až po střih a drobné, nápadité
detaily. Všudypřítomný perfekcionismus a naprosté nasazení úplně všech
přítomných ze snímku sálá od prvního záběru po poslední, a příběh, byť
relativně přímočarý, vás chytne tak, že ty bezmála dvě a půl hodiny uplynou
jako voda.
První polovina filmu je věnována tomu, jak se právník pojišťovny James
Donovan (Hanks) rozhodne vzít v roce 1957 případ obhajoby v New Yorku
žijícího sovětského špiona Rudolfa Abela (Mark Rylance), čímž si pro sebe a
svou rodinu vyslouží pohrdavé, až nenávistné pohledy veřejnosti, která si
hlasitě žádá trest smrti. Leč Donovan věří, že každý člověk má právo na
spravedlivý soud a obhajobu, a přestože ví, že jde o předem prohraný boj, odhodlá
se do kauzy položit naplno. Mezi ním a Abelem tak vznikne přátelské pouto,
klíčící ze vzájemné úcty a sdílené důstojnosti.
V druhé polovině dojde k tomu, že Rusové uvězní na svém území
amerického pilota Francise Garyho Powerse (Austin Stowell), a Donovan je
povolán, aby zařídil s představiteli Sovětského svazu výměnu zajatců –
Abela za Powerse, dřív než se z něj Rusům podaří vydolovat cenné
informace. Přijíždí za tím účelem do Berlína (kde zrovna byla čerstvě postavena
zeď), kde se dozví, že v jeho východním bloku byl zatčen i jakýsi americký
student. Rozhodne se osvobodit oba…
Donovan je typickým příkladem „spielbergovského“ hrdiny. Jde o absolutně
morálního, hodného a obětavého člověka, loajálního svým zásadám a svému
přesvědčení, který nezná lež ani přetvářku, není schopen páchat násilí a zlo,
naopak vyznává dobrotivost, rodinné hodnoty a národní hrdost. Zároveň je Most špiónů hodně pro-americký (ve stylu
„pojďme nepřátelům ukázat, jaký jsme skvělý, vyspělý a uvědomělý národ, a jak
humánně se umíme chovat k jejich lidem, aby se pak sami chytli za nos“) a
je v něm spousta klišé (byť jsou používána velmi zdařile). To všechno jsou
argumenty, kvůli nimž by se z filmu mohl teoreticky stát snadný terč
ledajaké kritiky.
Realita je taková, že ve filmu, který by režíroval někdo méně schopný,
scénář k němu psal někdo méně zkušený a hráli v něm o trochu horší
herci, by jistě šlo o slabiny. Takhle se potenciální „vady“ ovšem podařilo
zakrýt natolik skvělou filmařinou, obestavět natolik silným a emotivním dějem a
zamaskovat natolik sympatickými postavami, že díky tomu spolknete i
s navijákem téměř cokoli. Prostě nejde neobdivovat to, s jakou
lehkostí a chytrostí Spielberg režíruje, jak mistrně jsou vystavěny dialogy, a
jak silnou atmosféru film má. A Toma Hankse, který špatně hrát prostě neumí,
nelze nemít rád. Díky tomu všemu lze odpustit mnohé.
Hanks ovšem není jediný, kdo slíznul všechnu smetanu. Hraje sice báječně,
ale neméně velkým skvostem je úctyhodně minimalistický výkon Marka Rylance,
nebývale vyrovnaného dopadeného špiona. Vůbec naprostá většina herců je
bezvadně obsazená a skvěle hraje, ačkoli jde často o málo známé tváře. Kromě
těch již zmíněných stojí za povšimnutí třeba Sebastian Koch jako právník z NDR,
Amy Ryan coby Donovanova starostlivá žena, Alan Alda v roli Donovanova
nadřízeného, či Scott Shepherd jako agent CIA.
Důležité je i to, že každá podstatná postava má svoji expozici, případně je
představena nějakou významnou scénou. Abelovo zatýkání je odbyto hned
v úvodu, a už tam je vidět, jak bravurním filmařem Spielberg je – hrdinové
vůbec nemusí mluvit, stačí, aby se nějak specificky zatvářili, a hned víte, co
jsou zač a o co jim jde. Nejenže film funguje jako celek, ale daří se mu
oslňovat i v rámci jednotlivostí. Nejednou jsem se pozastavil nad tím, jak
skvělým způsobem někdo přišel v nějaké scéně do místnosti, nebo jak se
chovají děti, které ve škole straší atomovou válkou, a že kdyby to bylo jen o
trochu jinak, nefungovalo by to. Každá scéna je důmyslná, každá věta pečlivě promyšlená
a každý záběr naprosto precizní.
U zajatého pilota Powerse je to představování úplně extrémní. Aby na něm
divákům víc záleželo, ukazuje Spielberg jeho osud od samého začátku, skoro až
procedurálně – od jeho naverbování k tajné misi, přes výcvik, až po
samotnou akci, soud a výslechy v sovětském zajetí. Místy je to až moc
detailní, ale zas aspoň Powers není jen nějakou figurkou, ale plnohodnotnou
postavou, jejíž příběh známe a můžeme s ní díky tomu soucítit, sice nijak
zvlášť silně, ale přece.
Krom závažného tématu a celkově vážného vyznění snímku tu však má své místo
i humor, místy lehce nadbytečný. Dramatické sekvence jako pád letadla či
střílení po uprchlících u Berlínské zdi tak mírně odlehčují drobné slovní žerty
nebo scény končící vtipnou pointou. Díky tomu snímek působí odlehčeněji a není
tak hutný jako třeba Schindlerův seznam
nebo Zachraňte vojína Ryana, kde
humor logicky absentuje zcela. Atmosféra tak sice není až tak hustá, že by se
dala krájet, ale i tak působí dostatečně konzistentním dojmem a vtáhnout do
děje dokáže s jistotou. Kromě toho je film v závěru nefalšovaně
dojemný (pro někoho možná až příliš strojeně), a to jsem ještě ani nezmínil tu
roztomilou drobnost, že zatímco se Donovan na své nebezpečné misi v třaskavém
východním Berlíně handrkuje s tajnými službami, Rusy, i Němci, tak jeho milovaná
žena žije v domnění, že jel s kolegy do Anglie rybařit.
Největší výtka, za kterou ovšem filmaři nemohou, je ten fakt, že
v českých titulcích nejsou překládány některé dialogy, v nichž spolu
postavy mluví jinak než anglicky. Sice jde asi jen o dva až tři delší hovory
v němčině, jejichž smysl se dá i bez znalosti jazyka odhadnout, ale
stejně.
Ve Spielbergově filmografii posledních let představuje Most špiónů zásadnější a důležitější film, než byly snímky Lincoln, Válečný kůň, či Mnichov, a
navíc je i lépe natočený. Skrze polemiku o tom, jak by se mělo zacházet s nepřátelskými
zajatci, v níž zaujímá jasné stanovisko, učí diváky dobrosrdečnosti a pevné
vůli. Dalo by se mu vytýkat přílišné moralizování, předvídatelnost, přehnaný
důraz na vlastenectví, nebo mírně vypočítavá akademičnost, ale to nic nemění na
tom, že se jedná o velmi zdařilou ukázku špičkové kinematografie.
Žádné komentáře:
Okomentovat