Finále dorazilo! Katniss (Jennifer Lawrence) se vzpamatovává z napadení
svým milovaným Peetou (Josh Hutcherson), kterého se sice podařilo zachránit ze
zajetí prezidenta Snowa (Donald Sutherland), leč v podobě zmanipulovaného
psychopata s vymytým mozkem. Je odhodlána vést povstalé rebely proti
diktatuře Kapitolu, zatímco Snow vyčkává ve svém sídle, připraven útok odrazit.
Schyluje se k válce a k velkým změnám…
Pokud vám text v předchozím odstavci nic neříká, tak tento film a tuto
recenzi směle ignorujte, protože Hunger
Games: Síla vzdoru 2. část je posledním dílem filmové adaptace knižní
trilogie, který plynule navazuje na tři předcházející filmy, a pokud jste je
neviděli, nebo alespoň nečetli knihy, tak se vůbec nebudete orientovat, kdo je
kdo, a kdo proč co dělá. Pokud jste naopak fanoušek/fanynka, tak na tento film jistojistě
stejně půjdete, takže moje vysvětlování, proč se film nepovedl, pravděpodobně
nepadne na úrodnou půdu.
V recenzi na předchozí film jsem napsal, že působí
dojmem utahaného prequelu, který nenabízí nic jiného, než neustálé mluvení,
přípravu na revoluci, sbírání odvahy a ticho před bouří, přičemž na grandiózní
finále s pořádnou občanskou válkou (přinejmenším bylo naznačováno, že bude
grandiózní) si budeme muset rok počkat, než do kin dorazí film poslední. Smutně
musím konstatovat, že jsem se zmýlil – grandiózního finále a pořádné občanské
války jsem se totiž ani po roce čekání nedočkal.
Možná by stálo za to rozebrat si strukturu filmu trochu
důkladněji, aby to bylo názornější (spoilery dělat nebudu, nebo aspoň ne zásadní).
Takže – v první půlhodině se nestane nic. Vůbec nic. Postavy si spolu zdlouhavě
povídají o svých emocích a traumatech, o odvaze, o přátelství, o svých
záměrech, a pronášejí motivační proslovy o tom, jak se vyplatí bojovat za
svobodu. A taky je tam něčí svatba, netuším proč.
Po třiceti minutách Katniss a tucet dalších postav utvoří
komando, které se rozhodne projít Kapitolem až ke Snowovi a natáčet u toho
propagandistická videa. Snow nicméně nechal rozsáhlé předměstí zahltit
smrtícími pastmi, kterých musí být alespoň několik stovek. Následující
půlhodina je tudíž věnována tomu, že skupinka vojáků prochází ruinami města s detektorem
pastí (!), přičemž za celou dobu narazí pouze na tři z nich (!). Pak se vydají
do podzemí a dalších nejméně dvacet minut procházejí drahami metra a kanály.
Tato část mě jako jediná celkem bavila, protože v kanálech
sice nejsou pasti, ale zas jsou tam nějací zombies, kteří mohou kdykoli
odkudkoli vyskočit, a jelikož si hrdinové při tom brodění se vodou svítí
baterkami a vystřelují ohýnky, tak to připomíná něco ve stylu Vetřelce vs. Predátora nebo tak něco,
ale každopádně je to docela napínavé a aspoň trochu zajímavé. Vrcholí to bitkou
se zombies, což je mimochodem první a zároveň předposlední pořádná akční scéna
v celém filmu. Pak hrdinové vylezou zpátky na povrch a schovávají se u
někoho doma. Celou dobu samozřejmě nepřestávají řešit vzájemné vztahy a
diskutují o tom, jestli si mohou navzájem věřit a jakou mají oblíbenou barvu, případně
se domlouvají, kdo bude s kým chodit, až bude po všem.
K druhé akční scéně dojde ve chvíli, kdy začnou masy
lidí proudit ke Snowovu sídlu, Katniss se mezi ně infiltruje, a napadnou je
rebelové. Pak v davu vybuchnou nějaké bomby, Katniss to omráčí, a když se
probere, TAK JE NAJEDNOU PO REVOLUCI. No a pak to ještě dalších dvacet minut zdlouhavě
končí. Konců to má několik, skoro tolik jako poslední Pán prstenů, a završeno je to epilogem po čtyřech letech, který je
skoro tak divný jako epilog v posledním Harry Potterovi.
Takže abych to shrnul – většina filmu je loudavá a
zbytečně natahovaná nuda s pomalým tempem a plytkými dialogy, které
víceméně opakují to samé, co bylo řečeno již dříve. Během 135 minut dojde pouze
ke dvěma akčním scénám, přičemž z té nejzásadnější, tedy z útoku povstalců
na Kapitol, uvidíme jen kratičký zlomek. Mám tomu rozumět tak, že ta avizovaná a
dlouho očekávaná občanská válka Snowových přívrženců s rebely ze všech
možných krajů proběhla nějak v pozadí, a místo toho jsme sledovali, jak se
Katniss brodí kanály, lamentuje nad svým vztahem k Peetovi a upadá do mdlob?
Na filmu přitom je vidět, že byl hodně drahý a výpravný,
hudba Jamese Newtona Howarda dynamicky burácí (ale přitom kupodivu nepůsobí
dost epicky) a herci se snaží. Francis Lawrence je navíc řemeslně zručný
režisér a na filmu jistě pracovala celá řada profesionálů ve svém oboru. Nic z toho
ale nedokáže zakrýt ten fakt, že z hlediska příběhu se prostě ve filmu
skoro nic zajímavého neděje, a to, co zajímavé být mohlo, je nesmyslně
okleštěno na minimum (viz pasáž s bombardováním jakési obří zbrojnice v horách,
o němž se sice hodně mluví, ale samotná akce trvá tři vteřiny a je natočena zpovzdálí).
Kromě toho spousta věcí opět postrádá logiku, namátkou
např.:
- Katniss je mega-důležitá klíčová postava, poháněná jasným cílem, a maskot revoluce. Přesto dělá naprosto iracionální rozhodnutí, jako když hloupě vběhne do náruče ozbrojeného nepřítele.
- Snow ani zbla nevěří, že je Katniss mrtvá, přestože ji viděl na videu schytat ránu kulkou. Když pak ale nechá zbořit dům, o němž není ani jisté, že v něm Katniss byla, tak ji okamžitě prohlásí za mrtvou.
- Jak se rebelové dostali do centra Kapitolu, když bylo celé předměstí nacpáno pastmi?
3D si dovolím nedoporučit. Jednak je film sám o sobě dost
tmavý (většina se ho odehrává v přítmí, v podzemí nebo v noci), a jednak
obsahuje dost kulometných střihů v akčních sekvencích a časté
přeostřování.
Opravdu jsem si přál, aby se mi poslední Hunger Games líbily. Předpokládal jsem,
že závěrečné díly populárních sérií, které jsou v podstatě fenoménem, se
natáčejí tak, aby potěšily v první řadě miliony jejich fanoušků,
kteří mají samozřejmě velká očekávání a chtějí vidět završení osudů svých
oblíbených hrdinů v co nejepičtějším možném finále. Ale takhle utahané
završení s couravým tempem a minimem akce přece nemůže ty hordy natěšených
fanoušků uspokojit. Nebo snad může?
Žádné komentáře:
Okomentovat