Režisér Guillermo del Toro (Faunův
Labyrint, Hellboy) má oproti většině
současných hororových tvůrců tu výhodu, že má obrovskou fantazii, originální
nápady a cit pro výtvarnou extravaganci. Gotický horor Purpurový vrch natočil jako svoji srdcovku, jako vysněný, drahý a
výpravný projekt, na němž se rozhodl dát si záležet. Přesto si ale zjevně nedal
záležet dost, protože vizuálně je snímek sice úchvatný, ale té fantazie a
zejména pak originálních nápadů je v něm až trestuhodně málo. Výsledek je sice
pořád o něco lepší než většina hororů z poslední doby, ale rozhodně není
ani zdaleka tak dobrý, jak dobrý být mohl.
Příběh Purpurového vrchu se
odehrává někdy ke konci 19. století a jeho hrdinkou je mladá Američanka Edith
(Mia Wasikowska), která se zamiluje do britského baroneta Thomase (Tom
Hiddleston), jenž zavítal do Ameriky se svou sestrou Lucille (Jessica
Chastain). Thomas její osudovou lásku opětuje, a tak se po několika nepříjemných
záležitostech (včetně brutální smrti jejího otce) spolu vezmou a odjedou žít ve
třech do Anglie na rodinné sídlo obou sourozenců. Tam se Edith začne pomalu
dozvídat, že její novomanžel tají cosi hrůzného…
Především je s podivem, jak je děj filmu nepůvodní, obvyklý a přízemní.
Od začátku do konce působí jako poslepovaný ze zápletek, motivů a zvratů,
které jsme už všechny viděli mnohokrát jinde. Je až trapně průhledný a
předvídatelný, což je ještě umocněno tím, že režisér z nějakého důvodu s jistou
pravidelností předem upozorňuje na jeho překvapivé zvraty, čímž z nich automaticky
dělá zvraty nepřekvapivé. Např.:
- Edith v dětství navštíví strašidelný duch její matky a varuje ji před místem zvaným Purpurový vrch. Když se pak dotyčná odstěhuje s Thomasem do jeho domu, tak je samozřejmě jasné, že jde o ono zmiňované místo (a navíc tu všude ze země vytéká rudá zemina), nicméně hrdince to dojde až po mnoha dnech, když Thomas ten název explicitně zmíní.
- V jedné scéně daruje Edith její otec psací pero. Ta scéna je natočená takovým způsobem, že je tím jasně indikováno, že na to pero určitě časem ještě dojde. Podobného naznačování a kladení důrazu na určité předměty nebo informace je film plný (nejstupidnější je asi ambivalentní Thomasův sluha, který je ve filmu pouze pár vteřin a výhradně proto, aby pronesl jistou okatou poznámku na téma Thomasova manželství, kterou tu spoilerovat nebudu, ale kdyby si ji odpustil, tak by to filmu jedině prospělo).
- Jak Edith pátrá po Thomasově minulosti, tak nalézá stopy, z nichž si každý polointeligentní divák nutně musí poskládat závěrečnou pointu nejpozději ve dvou třetinách filmu (ale spíš ještě mnohem dřív). Když je pak tato v závěru prezentována jako velké odhalení, tak je to bohužel poněkud neuspokojivé (nehledě na to, že ta pointa není nijak zvlášť šokující nebo úderná).
Je to asi jako kdybyste hráli s kamarádem mariáš a on vám z nějakého nepochopitelného
důvodu neustále průběžně ukazoval obsah svých karet. Ale tak moc by ho ta hra bavila
a tvářil by se u ní tak vesele a mile, že by vám prostě přišlo líto ho kvůli
tomu potopit.
Je to o to smutnější, když si vzpomenete, jakými gejzíry fantastických
nápadů oplývaly předchozí Guillermovy filmy, jaké úžasné příběhy se v nich
odehrávaly a jak skvěle se v nich pracovalo s postavami (nebo aspoň u
většiny z nich).
Purpurový vrch rozhodně nemá dobře napsané postavy, leč částečně
to zachraňují herecké výkony. Mia Wasikowska se skvěle hodí do role roztomilé,
naivní a mírně emancipované dívky s traumatem z dětství a velkými sny
a zvládá tuto úlohu zahrát velmi slušně. Tom Hiddleston s lehkostí předvádí
charismatického krasavce s tajemstvím a Jessica Chastain je, když v afektu
běhá po chodbě s nožem v ruce, ještě děsivější než digitální
rozpadající se mrtvoly a duchové, kteří se hlavní hrdince občas zjevují (což je
možná dáno i tím, že počítačové triky jsou místy dost špatné).
Jinak atmosféru má film celkem dobrou, protože naštěstí není stavěn
vyloženě na lekačkách, ale spíš na pomalu budovaném napětí, strašidelných
zvucích, nestandardním prostředí a psychologickém teroru. Také má velkolepou
výpravu (úžasné interiéry, kostýmy…) a především nádherně vypadá (výrazné
barevné kontrasty, skvělá kamera), přičemž lahůdkovému vizuálu vévodí na
planině plné krvavě červeného podloží postavený polorozpadlý viktoriánský palác,
do něhož hustě sněží děravou střechou (a jinými otvory), kde neustále všechno
skřípe a vrže, v jehož podkroví hnízdí desítky velkých můr a z jehož stěn
a podlah prýští rudý jíl.
Sympatická je i míra krvavosti (v Americe má film přístupnost R) a poměrně
zdařile napsané dialogy. Nesympatická je naopak příliš dlouhá stopáž (spousta
scén je zbytečná nebo zbytečně natahovaná a dvě hodiny jsou opravdu znát),
přičemž některé motivy nebo postavy jdou zcela mimo a pro hlavní zápletku vlastně
nejsou důležité.
Na Purpurový vrch se opravdu moc
hezky a příjemně dívá, dokud vám nedojde, že se v něm vlastně nic moc neděje,
a že všechny jeho trumfy jste odhadli předem. Není to vyloženě špatný nebo extrémně
nepodařený film, ale se staršími snímky Guillerma del Tora, hlavně s těmi španělsky
mluvenými, srovnání v žádném případě nesnese, kromě již zmíněných
nedostatků i proto, že neobsahuje nic, co by vás nějak emocionálně zasáhlo. Úplně
stačí, když si vzpomenu, jak mě v druhém Hellboyovi dokázala dojmout smrt obřího lesního boha, který krvácel
mech a květiny…
Žádné komentáře:
Okomentovat