Amerika je celovečerním debutem Jana Foukala, absolventa
katedry dokumentu na FAMU a též hudebníka pod pseudonymem Johannes Benz. Jan
kromě toho i ve filmu hraje jednu ze dvou hlavních postav, a sice sám sebe. Tou
druhou je Barbara Adler, dcera kanadských imigrantů, která přijela do Čech, aby
poznala zemi svých rodičů. Jan se s ní vydá na výlet do českých lesů na Kokořínsko,
přičemž během své několikadenní cesty se setkávají s různými lidmi a
zakouší trampský život v lůnu přírody.
 |
| Zdroj fotek: aerofilms.cz |
Především Amerika není tak úplně dokument,
pokud tedy nepočítáte jako dokument to, že někdo jede na výlet do přírody a
někdo jiný ho u toho natočí na kameru. Také je možné, že tvůrci chtěli skutečně natočit
dokument, ale nepovedlo se jim to, protože neměli dost materiálu, dost nápadů a
dostatečně silné téma, na kterém by se dalo stavět.
Oním tématem se zdá být období, kdy Češi hojně vyráželi v partách na
vandry, chodili na dlouhé výpravy, hráli na kytary, spali pod širákem, zakládali
osady a říkali si trampové. Snad proto, že tím utíkali od městského shonu,
stresu a stereotypu, který zažívali během pracovního týdne, a o víkendech a o dovolené
si tak mohli oddechnout na čistém vzduchu pryč od všeho, v panenském prostředí
a v okruhu přátel. Nebo proto, že si představovali, že jsou jako kovbojové
nebo indiáni, a že tím vycestováním do lesů unikali alespoň do jakési
imaginární Ameriky uvnitř své hlavy, když jim tehdejší režim nedovoloval vycestovat
doopravdy (což je taková hlavní teze filmu).
V podstatě by se z toho dal udělat docela hezký dokument, v němž
by celá řada pamětníků mohla za doprovodu všech možných dobových materiálů vyprávět
různé trampské historky a mluvit o tom, proč vlastně na ty čundry jezdili
a co je k tomu táhlo. To ale není případ Ameriky, protože dobových záznamů jsou v ní celkem sotva dvě
minuty, scény s pamětníky zabírají asi pět minut a většina filmu pozůstává
z toho, že Jan a Barbora jdou lesem a neustále dokolečka opakují, jak ti
trampové chtěli být jako kovbojové, přičemž celý film trvá ani ne hodinu a
čtvrt. Povídají si přitom často o ničem a pronášejí strašlivé banality, občas
jenom zpívají písničky, občas mlčí, a jen tu a tam potkají někoho více či méně
zajímavého. Pokud byste tedy chtěli nahlédnout do hloubi trampovy duše, tak se
budete muset poohlédnout někde jinde.
Film byl zjevně nesmírně laciný a vznikal během několika mála dní (skutečně
bych byl ochoten věřit, že byl kompletně natočen během nějakého prodlouženého
víkendu), prakticky bez jakýchkoli prostředků a dost možná i bez scénáře. Některé
scény jsou evidentně dokumentárně autentické (návštěva osady a jejích obyvatel a
zapalování ohně za sborového zpěvu), ale většina jich působí napůl inscenovaně,
přičemž oba hlavní účinkující měli pravděpodobně k dispozici jen nástřel
toho, jaké myšlenky by měl film zachycovat, ale mnohem víc spoléhali na
improvizaci a autentičnost dialogů, které však mnohokrát skončily u velmi
povrchního popisování očividného, a jakékoli hloubky se v nich nelze
dočkat.
S kamarády taky občas vyrazíme na výlet nebo na vodu, spíme ve
stanech, hrajeme na kytary staré fláky a vaříme si v kotlíku u
plápolajícího táboráku, a taky to máme nafocené a natočené, ale nenapadlo by
nás z toho sestříhat film, vydávat ho za dokument a pouštět ho lidem za
peníze.
Ve filmu ani není pořádně rozebráno, jak je to s trampy dnes, vyjma
několika výmluvných záběrů na opuštěné osady. Ledacos by se dalo vytřískat z pohledu
na tento český fenomén očima přítomné Kanaďanko-Češky, leč to je však omezeno jen na
suché konstatování, že česká příroda je skvělá, že české písničky jsou hrozně
romantické, a že v Kanadě trampové nejsou. (Kromě toho Barbora sice většinou
mluví česky, ale málokdy je jí pořádně rozumět. Když mluví anglicky, tak je to
rozhodně lepší, ale zas to pro angličtiny neznalé skýtá tu nevýhodu, že film
není v těchto chvílích titulkovaný.)
Většina lidí, které spolu během cesty potkají, pak navíc nejsou dostatečně
zajímaví, aby to ospravedlnilo jejich působení na plátně. Většinou nemají moc
co říct, jen sporadicky jsou zábavní z nějakého důvodu, který s trampy
úplně nesouvisí (jeden náhodný vagabund např. sestrojí pro dvojici komický plovoucí
vor z plastových lahví se dvěma zahradními židlemi a grilem). Často se ani
k trampskému (nebo poustevnickému nebo jakému vlastně) stylu života nijak
nevyjádří a spíš jen opakují, že jejich životním mottem je svoboda, kteroužto
jim život mimo civilizaci umožňuje.
Potenciální cílovou skupinou diváků jsou dnešní padesátníci a šedesátníci,
kteří skutečně zamlada jezdili na vandry a nazývali se trampy, pro něž bude snímek
Amerika takovou sentimentální
vzpomínkou na tehdejší časy, i když jen velmi mlhavou, přibližnou a povrchní. Ti,
co rádi ve volném čase prchají z rušných měst na venkov a do přírody, a
mohli by se tím pádem s panem režisérem snadno ztotožnit, se ale do kina
pravděpodobně nepohrnou a spíš sami zamíří do lesů. Pro nikoho dalšího už,
obávám se, Amerika nebude
představovat uspokojivý zážitek, protože jako fikce je dějově zoufale slabá a vypravěčsky
nefunkční, jako dokument je hrozně málo obsáhlá, nevěrohodná, nicneříkající a
manipulativní, a jako záznam něčího výletu je sice o trochu lepší než home
video, avšak pro distribuci v kinech nevhodná.
Žádné komentáře:
Okomentovat