Marťan (The Martian) – Recenze – 80%

Po Marsu se prochází první lidská posádka astronautů a sbírá data a vzorky. Jejich misi však naruší písečná bouře, která je donutí planetu po pár dnech předčasně opustit. Navíc musejí nechat za sebou tělo astronauta Marka, kterého v nastalém chaosu smetl kus utrženého satelitu a vítr ho odnesl s protrženým skafandrem neznámo kam, takže ho zbytek výpravy považuje za mrtvého. Jenže pak se Mark probudí, sice zraněný, ale živý. Dobelhá se na základnu, kde se ošetří, spočítá si omezené zásoby jídla a vody a začne přemýšlet, jak kontaktovat inženýry v NASA a uvědomit je o svém přežití.

Že je Mark naživu, se v NASA každopádně dozví ještě předtím, než k onomu kontaktu dojde (satelity zachytí pohyb nějakého vozítka), a naplánují, jak k němu dostat zásoby, jež by mu vydržely dostatečně dlouho, než se k němu vypraví záchranná mise. Jídlo by ale do té doby Markovi na Marsu stejně nevystačilo, takže si tam začne v extrémních podmínkách improvizovaně vyrábět vodu a pěstovat brambory.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Sci-fi Marťan, natočené podle úspěšného stejnojmenného románu Andyho Weira, má spíš než ke Gravitaci nebo Interstellar překvapivě blíž k Trosečníkovi s Tomem Hanksem. Jde totiž o nestandardní survival drama, jehož hlavním tématem je boj o přežití na místě, kde se doposud o dlouhodobé přežívání ještě nikdy nikdo nepokusil, a řešení svízelných situací na způsob skauta s několika vysokoškolskými diplomy (ještě štěstí, že hlavní hrdina je botanik). První polovina filmu je věnována tomu, jestli se Markovi podaří vytvořit si na Marsu dostatečně vhodné podmínky pro fungování na neurčito, v druhé části je zas větší důraz kladen na to, jestli se podaří ho zachránit a dostat zpátky na Zem, potažmo jakým způsobem.

Zajímavé by bylo zabývat se otázkou, zda to ten Tom Hanks v Trosečníkovi neměl na tom neobydleném ostrově uprostřed oceánu vlastně horší. Mark se sice nachází téměř čtvrt miliardy kilometrů od domova, ale alespoň má exkluzivní přístřeší plné špičkových technologií, předpřipravených potravin na několik desítek dnů dopředu, spoustu užitečného vybavení a od jisté chvíle i možnost komunikovat i s někým jiným než s mlčenlivou mičudou. Kromě toho film vzbuzuje dojem, že Mark si celou dobu vesele hospodaří a jezdí po Marsu v bugině, poslouchá osmdesátkové disco, hraje si na piráta, při natáčení videozáznamů hází jednu hlášku za druhou a kromě vidiny docházejícího jídla se ničím dalším výrazně nestresuje, zatímco to největší drama zažívají hlavouni v NASA, kteří si nad jeho situací rvou vlasy, zoufale přemýšlejí, co budou dělat, a co řeknou hladovým médiím.

S tím bohužel souvisí to, že filmu prostě a jednoduše chybí dostatek dramatických situací. Příběh je v hlavních bodech víceméně předvídatelný a za celou dobu v něm dojde k pouhým třem zvratům, které vyvolávají dojem, že teď konečně o něco jde, a že je něco v sázce. Gravitace byla od začátku do konce věnována dech beroucímu a neskutečně napínavému zápasu hlavní hrdinky o život, který v mnoha okamžicích visel vyloženě na vlásku, to vše navíc v bezradném prostředí nekonečného vesmírného vakua (čemuž se Marťan přiblíží až ve svém závěru). Interstellar bylo zas výrazně osudovější, emotivnější a více se opírající o postavy – Mark se např. zmíní o svých rodičích, kteří pravděpodobně prožívali v průběhu jeho pobytu na Marsu zásadní emoce, leč ve filmu s nimi neuvidíme ani sekundu.

Neříkám přitom, že Markovo táboření není zajímavé nebo zábavné, nebo že by Marťan nebyl kvalitním filmem. Knižní předloha patrně stojí dost za přečtení a Marťan rozhodně je nejlepším snímkem režiséra Ridleyho Scotta přinejmenším za posledních čtrnáct let. Je režírovaný lehkou rukou a velmi inteligentně, Matt Damon v hlavní roli je velice sympatický a skvěle hraje, ostatně jako naprostá většina všech ostatních herců v rolích vedlejších (Jessica Chastain, Sean Bean, Michael Peña, Jeff Daniels…) a triky jsou bezchybné. Výjimečně oceňuji i 3D, které vynikne zejména ve scénách z vesmíru, ale i jinak je celkem příjemné, neruší a jeho existence je spíše ku prospěchu.

Také v celém filmu není čas na prostoje nebo hluchá místa. Prakticky pořád se něco děje, nebo se alespoň zajímavě povídá, nebo se kamera opájí písčitými scenériemi, na které se hezky divá (natáčelo se v poušti v Jordánsku). Je příjemné, že film je ukotven v naší realitě, a že jeho vize budoucnosti (pravděpodobně nijak extra vzdálené, přestože přesný letopočet není nikdy zmíněn) působí uvěřitelně, a nejde jen o snůšku vědeckých sci-fi výmyslů. Líbí se mi, že postavy ve filmu logicky uvažují a nechovají se jako idioti, nebo že aspoň nedělají fatální chyby a zbytečně nezmatkují, když jde do tuhého.

Marťanovi nechybí atraktivní zápletka a chytrý děj, humor, dojímavé scény, líbivý vizuál a naprostá profesionalita všech, co se podíleli na jeho vzniku. Nejvýraznější výtky směřují k tomu, že mohl být akorát mnohem dramatičtější, napínavější a osudovější. Na zmíněnou Gravitaci nebo Interstellar kvůli tomu sice nemá, ale i tak tu za poslední dva měsíce nebyl snímek tak vhodný k návštěvě kina, jako je tento (s výjimkou Cameronových Vetřelců).