Labyrint: Zkoušky ohněm (Maze Runner: Scorch Trials) – Recenze – 50%

Druhý díl filmové adaptace populární knižní trilogie navazuje plynule na díl předchozí, v němž bylo několik desítek náctiletých chlapců spolu s jedinou dívkou vrženo z neznámých důvodů doprostřed obřího bludiště, kde společně setrvávali tak dlouho, dokud se z něj skupinka odvážlivců nepokusila nalézt cestu ven. Což se podařilo.

Příběh dvojky začíná tím, že přeživší hrdinové zjistí, že tajuplná organizace, která je po jejich útěku z bludiště pochytala s příslibem pomoci, je ve skutečnosti zlá společnost s názvem Z.L.S.N., v angličtině W.C.K.D. (opravdu příhodný název), která z nich chce bez dovolení vysávat protilátku na šířící se virovou epidemii. Rozhodnou se tudíž utéct a vyhledat členy jakéhosi rebelského odboje, jenž se ukrývá daleko v horách, a je potřeba k němu dojít přes vyprahlou poušť.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Film se od toho předchozího v lecčem liší, přestože ho režíroval ten samý režisér, hrají v něm ti samí herci (plus pár nových) a napsal ho ten samý scenárista. Především došlo ke změně žánru. První Labyrint byl v podstatě dobrodružným sci-fi thrillerem s mysteriózními prvky, zatímco dvojka má blíže k post-apokalyptickému sci-fi survivalu se zombies. Nevyskytuje se v ní sice již žádné bludiště, ale na druhou stranu je o něco drsnější a akčnější a zároveň není tak okázale stupidní a neprotiřečí si tolik uvnitř sebe sama jako jednička, takže si u ní neukroutíte nevěřícně hlavu. Pořád ale nejde o dostatečně dobrý film, aby stál za doporučení.

Především je zklamáním, že Labyrint: Zkoušky ohněm ani zdaleka neodpovídá na všechny otázky, které jednička nastolila, a zároveň vytváří řadu dalších. Odpověď na tu nejzásadnější, tedy jaký to vlastně mělo smysl zavírat tolik mladých lidí do smrtících bludišť, se tudíž ani tentokrát nedozvíte.

Pak je tu trochu problém s motivací postav. Příběh se odehrává ve světě zachváceném nebezpečným virem, jenž zabíjí lidi a přeměňuje je v zombies. Organizace Z.L.S.N. chce z krve hrdinů získávat protilátku, kterou si jejich tělo přirozeně vytvořilo, a nadále s ní experimentovat (pravděpodobně), což zní jako naprosto logický vědecký krok, jenž by dost možná mohl vést k záchraně velkého množství lidí, ne-li celého světa. „Imunní“ hrdinové jsou ale proti tomu a raději nacházejí spojence v militantním odboji. Jedním z témat snímku je evidentně boj jednotlivců proti „zlým“ korporacím, leč film tento konflikt až příliš zjednodušuje a rozhodně neposkytuje dostatek informací k tomu, aby bylo zřejmé, na kterou stranu se přiklonit. Divákovo rozhodnutí, komu by měl vlastně fandit, to značně znesnadňuje, protože se nemusí jednat nutně o hlavní hrdiny - např. mu jejich počínání může připadat za daných okolností sobecké. Skoro jako by tvůrcům připadalo, že si diváci vystačí s černobílým rozdělením, že mocná organizace vedená lidmi v bílých pláštích je automaticky záporná, a parta mladistvých, co proti ní snaživě bojuje, je automaticky kladná. V tomto případě bohužel nikoliv.

Když už jsme u té přirozené imunity vůči viru, tak nelze opomenout scénu, v níž je jeden z takto obdařených hrdinů pokousán zombie a po pár hodinách oproti předpokladům stejně zemře. Krajně podezřelé.

Z hlediska příběhu snímek na první pohled vypadá nadupaně a vytváří dojem, že se v něm pořád něco děje (režírován je řemeslně rutinně, leč dynamicky a rozhodně ne špatně), nicméně skutečnost je taková, že je po obsahové stránce poměrně vyprázdněný. Nejzásadnější události se v něm odehrají v úvodních a závěrečných dvaceti minutách a všechno mezi tím je v podstatě jen jedna dlouhá útěková sekvence, sloužící spíš jako výplň, během níž jsou představeny zhruba tři zásadnější vedlejší postavy, jež budou asi hrát značnou roli v dalším pokračování. Hrdinové stráví přinejmenším polovinu filmu utíkáním před nepřáteli, případně přecházením pouště, takže nemalé množství dialogů tvoří výkřiky typu „Běžte!“, „Rychle!“, „Kudy teď?“ a „Pomoc!“, což se po jisté době stane otravným. Jejich příhodám je pak uměle dodávána dramatičnost tím, že tu se na ně vrhnou zombies, tu je překvapí bouřka s blesky, tu je nastražená časovaná bomba, apod., tudíž jsou nuceni běhat ještě rychleji, sem tam s někým bojovat, nebo se alespoň chovat jako magoři ve prospěch toho, aby se to dějové vakuum něčím zaplnilo.

Nevýhodou oproti jedničce je, že v tomto filmu je od samého začátku jasné, proti komu hrdinové bojují, tudíž odpadá prvek napětí daného neznámým nepřítelem. Jistý nedostatek spočívá i v prostředích, v nichž se příběh odehrává (výzkumná laboratoř, poušť, hory, post-apokalyptické městečko, polorozpadlá továrna). Je jich sice o dost víc, avšak žádné z nich není tak atraktivní jako monstrózní bludiště, které neustále mění svou strukturu, a běhají v něm obří vraždící robo-brouci.

Labyrint: Zkoušky ohněm si oproti svému předchůdci v něčem polepšil, v něčem se zas zhoršil. Ve výsledku je o trochu lepší a díky svižnějšímu tempu i o něco zábavnější než jednička, ale ne o moc. Pokud na něj však budete chtít vyrazit, tak jedničku stejně budete muset vidět, abyste vůbec měli šanci se v příběhu a zejména pak v jeho postavách a ve vztazích mezi nimi nějak orientovat.