Druhý díl filmové adaptace populární knižní trilogie navazuje plynule na
díl předchozí, v němž bylo několik desítek náctiletých chlapců spolu
s jedinou dívkou vrženo z neznámých důvodů doprostřed obřího bludiště,
kde společně setrvávali tak dlouho, dokud se z něj skupinka odvážlivců nepokusila
nalézt cestu ven. Což se podařilo.
Příběh dvojky začíná tím, že přeživší hrdinové zjistí, že tajuplná
organizace, která je po jejich útěku z bludiště pochytala s příslibem
pomoci, je ve skutečnosti zlá společnost s názvem Z.L.S.N., v angličtině
W.C.K.D. (opravdu příhodný název), která z nich chce bez dovolení vysávat
protilátku na šířící se virovou epidemii. Rozhodnou se tudíž utéct a vyhledat členy
jakéhosi rebelského odboje, jenž se ukrývá daleko v horách, a je potřeba
k němu dojít přes vyprahlou poušť.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Film se od toho předchozího v lecčem liší, přestože ho režíroval ten
samý režisér, hrají v něm ti samí herci (plus pár nových) a napsal ho ten
samý scenárista. Především došlo ke změně žánru. První Labyrint byl v podstatě dobrodružným sci-fi thrillerem
s mysteriózními prvky, zatímco dvojka má blíže k post-apokalyptickému
sci-fi survivalu se zombies. Nevyskytuje se v ní sice již žádné bludiště,
ale na druhou stranu je o něco drsnější a akčnější a zároveň není tak okázale
stupidní a neprotiřečí si tolik uvnitř sebe sama jako jednička, takže si u ní
neukroutíte nevěřícně hlavu. Pořád ale nejde o dostatečně dobrý film, aby stál
za doporučení.
Především je zklamáním, že Labyrint:
Zkoušky ohněm ani zdaleka neodpovídá na všechny otázky, které jednička
nastolila, a zároveň vytváří řadu dalších. Odpověď na tu nejzásadnější, tedy jaký
to vlastně mělo smysl zavírat tolik mladých lidí do smrtících bludišť, se tudíž
ani tentokrát nedozvíte.
Pak je tu trochu problém s motivací postav. Příběh se odehrává ve
světě zachváceném nebezpečným virem, jenž zabíjí lidi a přeměňuje je v zombies.
Organizace Z.L.S.N. chce z krve hrdinů získávat protilátku, kterou si
jejich tělo přirozeně vytvořilo, a nadále s ní experimentovat
(pravděpodobně), což zní jako naprosto logický vědecký krok, jenž by dost možná
mohl vést k záchraně velkého množství lidí, ne-li celého světa. „Imunní“
hrdinové jsou ale proti tomu a raději nacházejí spojence v militantním
odboji. Jedním z témat snímku je evidentně boj jednotlivců proti „zlým“
korporacím, leč film tento konflikt až příliš zjednodušuje a rozhodně neposkytuje
dostatek informací k tomu, aby bylo zřejmé, na kterou stranu se přiklonit.
Divákovo rozhodnutí, komu by měl vlastně fandit, to značně znesnadňuje, protože se nemusí jednat nutně o hlavní hrdiny - např. mu jejich počínání může připadat za daných okolností sobecké. Skoro
jako by tvůrcům připadalo, že si diváci vystačí s černobílým rozdělením, že mocná
organizace vedená lidmi v bílých pláštích je automaticky záporná, a parta
mladistvých, co proti ní snaživě bojuje, je automaticky kladná. V tomto
případě bohužel nikoliv.
Když už jsme u té přirozené imunity vůči viru, tak nelze opomenout scénu,
v níž je jeden z takto obdařených hrdinů pokousán zombie a po pár
hodinách oproti předpokladům stejně zemře. Krajně podezřelé.
Z hlediska příběhu snímek na první pohled vypadá nadupaně a vytváří
dojem, že se v něm pořád něco děje (režírován je řemeslně rutinně, leč dynamicky
a rozhodně ne špatně), nicméně skutečnost je taková, že je po obsahové stránce
poměrně vyprázdněný. Nejzásadnější události se v něm odehrají v úvodních a závěrečných dvaceti minutách a všechno mezi tím je v podstatě jen jedna dlouhá útěková sekvence,
sloužící spíš jako výplň, během níž jsou představeny zhruba tři zásadnější vedlejší
postavy, jež budou asi hrát značnou roli v dalším pokračování. Hrdinové stráví
přinejmenším polovinu filmu utíkáním před nepřáteli, případně přecházením
pouště, takže nemalé množství dialogů tvoří výkřiky typu „Běžte!“, „Rychle!“,
„Kudy teď?“ a „Pomoc!“, což se po jisté době stane otravným. Jejich příhodám je pak uměle dodávána dramatičnost tím, že tu se na ně vrhnou zombies, tu je překvapí bouřka s blesky, tu je nastražená časovaná
bomba, apod., tudíž jsou nuceni běhat ještě rychleji, sem tam s někým bojovat,
nebo se alespoň chovat jako magoři ve prospěch toho, aby se to dějové vakuum
něčím zaplnilo.
Nevýhodou oproti jedničce je, že v tomto filmu je od samého začátku
jasné, proti komu hrdinové bojují, tudíž odpadá prvek napětí daného neznámým
nepřítelem. Jistý nedostatek spočívá i v prostředích, v nichž se
příběh odehrává (výzkumná laboratoř, poušť, hory, post-apokalyptické městečko, polorozpadlá
továrna). Je jich sice o dost víc, avšak žádné z nich není tak atraktivní
jako monstrózní bludiště, které neustále mění svou strukturu, a běhají
v něm obří vraždící robo-brouci.
Labyrint: Zkoušky ohněm si oproti svému předchůdci v něčem polepšil,
v něčem se zas zhoršil. Ve výsledku je o trochu lepší a díky svižnějšímu
tempu i o něco zábavnější než jednička, ale ne o moc. Pokud na něj však budete
chtít vyrazit, tak jedničku stejně budete muset vidět, abyste vůbec měli šanci se
v příběhu a zejména pak v jeho postavách a ve vztazích mezi nimi nějak
orientovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat