Nesmrtelný (Self/less) – Recenze – 40%

Nechutně bohatý miliardář Damian (Ben Kingsley) vlastní obrovské průmyslové impérium, ale je mu k ničemu – jeho vztah s jedinou dcerou není zrovna ideální a navíc pomalu umírá na rakovinu. Rozhodne se proto podstoupit podivný (utajený, exkluzivní a extrémně nákladný) zákrok, během něhož je záměrně usmrcen, aby mohlo být jeho vědomí přeneseno do nového, mladého, v laboratoři vytvořeného těla. Nemocný stařec se tudíž probouzí plný sil a opětovně nabyté vitality v těle zhruba pětatřicetiletého muže, leč svoji minulost musí nechat ležet – jeho příbuzní a přátelé ho mají za mrtvého a stejně by ho nepoznali, i kdyby se jim ukázal.

Zdroj fotek: warnerbros.cz

V tu chvíli (tedy asi po prvních patnácti minutách) film přichází o svou nejlepší složku – o Bena Kingsleyho. Hlavního hrdinu totiž od okamžiku jeho přesunutí do mladého těla začíná hrát Ryan Reynolds, který nehraje dostatečně dobře na to, aby se mu dalo věřit, že v něm vězí duše sedmdesátiletého starce. Kvůli tomu celá ta myšlenka, že by mělo jít pořád o tu samou postavu (akorát hranou Reynoldsem), není vůbec věrohodná.

Damian každopádně dostane zcela novou identitu, nové bydlení a kompletně nový život. Akorát má občas jakési halucinace, na něž bere prášky. Jednoho dne si je ale zapomene vzít a jeho vidiny jsou tak konkrétní, že se rozhodne vypátrat jejich původ. Zjistí, že to nejsou přeludy, ale vzpomínky jeho nového těla, které ve skutečnosti nebylo vytvořeno ze zkumavky, ale patřilo nějakému jinému muži. Damien tudíž začne pátrat po jeho identitě a objeví jeho pozůstalé – bývalou ženu a malou dcerku.

K těmto zásadním událostem dojde přibližně po pětačtyřiceti minutách filmu a zbytek je věnován tomu, že se Damian snaží odhalit pravdu, přežít vražedné útoky najatých agentů-zabijáků, kteří se okolo něj najednou začnou rojit, a ochránit onu matku s dívkou, pomstít se za ně a za jejich manžela/tátu, a tak dále.

Od té doby to začne jít s filmem z kopce, protože začne vycházet najevo, jak hrozný je jeho děj/scénář. V podstatě jde o to, že Damien místo toho, aby si spokojeně užíval sex s modelkami, adrenalinové sporty, večírky a luxus za peníze, které si tajně ulil bokem, tak se rozhodne nasazovat krk za náhodnou matku s dcerou, které nezná, nic o nich neví a nechová k nim žádné city, čímž uvrhne do smrtelného nebezpečí nejen sebe, ale i je. A to nemluvím o traumatech, která bude mít ta malá holčička z toho, že pak v její blízkosti brutálně zabíjí protivníky. Nicméně i když tohle překousnete, tak se stejně nedá zakrýt ten fakt, že na filmu je jediný zajímavý ten sci-fi nápad s prohazováním těl, a všechno ostatní je už jen prachobyčejný thriller o boji jednotlivce za pravdu a spravedlnost, který se vyvíjí přesně podle očekávání a dokonce i končí přesně podle očekávání.

Nejpozoruhodnější je ale to, že režisérem filmu je Tarsem Singh, jehož všechny předchozí filmy (Pád, Cela, Sněhurka…) se vyznačovaly nesmírně výraznou, mnohdy až extravagantní výtvarnou stránkou. Nesmrtelný však není vizuálně zajímavý takřka vůbec! Z režisérova dosavadního autorského rukopisu v něm není ani náznak a i režie jako taková je na Singha nezvykle standardní a průměrná.

V podstatě si představte třeba trilogii s Jasonem Bournem nebo jakýkoli jiný thriller, jehož hlavní hrdina má z nějakého důvodu ztrátu paměti, snaží se zjistit co nejvíc informací o své totožnosti a minulosti a posléze se rozhodne pomstít těm, co mu tu ztrátu paměti přivodili. Přimíchejte do toho sci-fi element v podobě prohazování tělesných schránek a jste doma. S tím ovšem, že Bourne měl lepšího představitele hlavní role, byl lépe napsaný a natočený a obsahoval zajímavější zvraty.