Nechutně bohatý miliardář Damian (Ben Kingsley) vlastní obrovské průmyslové
impérium, ale je mu k ničemu – jeho vztah s jedinou dcerou není zrovna
ideální a navíc pomalu umírá na rakovinu. Rozhodne se proto podstoupit podivný
(utajený, exkluzivní a extrémně nákladný) zákrok, během něhož je záměrně usmrcen,
aby mohlo být jeho vědomí přeneseno do nového, mladého, v laboratoři
vytvořeného těla. Nemocný stařec se tudíž probouzí plný sil a opětovně nabyté
vitality v těle zhruba pětatřicetiletého muže, leč svoji minulost musí
nechat ležet – jeho příbuzní a přátelé ho mají za mrtvého a stejně by ho nepoznali,
i kdyby se jim ukázal.
 |
| Zdroj fotek: warnerbros.cz |
V tu chvíli (tedy asi po prvních patnácti minutách) film přichází o
svou nejlepší složku – o Bena Kingsleyho. Hlavního hrdinu totiž od okamžiku
jeho přesunutí do mladého těla začíná hrát Ryan Reynolds, který nehraje
dostatečně dobře na to, aby se mu dalo věřit, že v něm vězí duše
sedmdesátiletého starce. Kvůli tomu celá ta myšlenka, že by mělo jít pořád o tu
samou postavu (akorát hranou Reynoldsem), není vůbec věrohodná.
Damian každopádně dostane zcela novou identitu, nové bydlení a kompletně
nový život. Akorát má občas jakési halucinace, na něž bere prášky. Jednoho dne si
je ale zapomene vzít a jeho vidiny jsou tak konkrétní, že se rozhodne vypátrat
jejich původ. Zjistí, že to nejsou přeludy, ale vzpomínky jeho nového těla,
které ve skutečnosti nebylo vytvořeno ze zkumavky, ale patřilo nějakému jinému
muži. Damien tudíž začne pátrat po jeho identitě a objeví jeho pozůstalé –
bývalou ženu a malou dcerku.
K těmto zásadním událostem dojde přibližně po pětačtyřiceti minutách
filmu a zbytek je věnován tomu, že se Damian snaží odhalit pravdu, přežít
vražedné útoky najatých agentů-zabijáků, kteří se okolo něj najednou začnou
rojit, a ochránit onu matku s dívkou, pomstít se za ně a za jejich
manžela/tátu, a tak dále.
Od té doby to začne jít s filmem z kopce, protože začne vycházet
najevo, jak hrozný je jeho děj/scénář. V podstatě jde o to, že Damien
místo toho, aby si spokojeně užíval sex s modelkami, adrenalinové sporty,
večírky a luxus za peníze, které si tajně ulil bokem, tak se rozhodne nasazovat
krk za náhodnou matku s dcerou, které nezná, nic o nich neví a nechová k nim
žádné city, čímž uvrhne do smrtelného nebezpečí nejen sebe, ale i je. A to
nemluvím o traumatech, která bude mít ta malá holčička z toho, že pak v její
blízkosti brutálně zabíjí protivníky. Nicméně i když tohle překousnete, tak se
stejně nedá zakrýt ten fakt, že na filmu je jediný zajímavý ten sci-fi nápad s prohazováním
těl, a všechno ostatní je už jen prachobyčejný thriller o boji jednotlivce za
pravdu a spravedlnost, který se vyvíjí přesně podle očekávání a dokonce i končí
přesně podle očekávání.
Nejpozoruhodnější je ale to, že režisérem filmu je Tarsem Singh, jehož
všechny předchozí filmy (Pád, Cela, Sněhurka…) se vyznačovaly nesmírně výraznou, mnohdy až extravagantní
výtvarnou stránkou. Nesmrtelný však není
vizuálně zajímavý takřka vůbec! Z režisérova dosavadního autorského rukopisu
v něm není ani náznak a i režie jako taková je na Singha nezvykle
standardní a průměrná.
V podstatě si představte třeba trilogii s Jasonem Bournem nebo
jakýkoli jiný thriller, jehož hlavní hrdina má z nějakého důvodu ztrátu
paměti, snaží se zjistit co nejvíc informací o své totožnosti a minulosti a
posléze se rozhodne pomstít těm, co mu tu ztrátu paměti přivodili. Přimíchejte do
toho sci-fi element v podobě prohazování tělesných schránek a jste doma. S tím
ovšem, že Bourne měl lepšího
představitele hlavní role, byl lépe napsaný a natočený a obsahoval zajímavější
zvraty.
Žádné komentáře:
Okomentovat