Mission Impossible – Národ grázlů (Mission Impossible – Rogue Nation) – Recenze – 80%

Je to sice s podivem, ale od dvojky dál se akčně-špionážní série Mission Impossible neustále kvalitativně zlepšuje, nebo alespoň udržuje poměrně vysoko položenou laťku. Režisér Brad Bird, který natočil před čtyřmi roky čtyřku, v ní přidal na humoru a povětšinou sólové a na první pohled nesplnitelné hrdinské výstupy elitního agenta tajné vládní služby IMF Ethana Hunta povýšil na týmovou akci, čímž upevnil pozici několika vedlejších postav a jejich vzájemnou interakci využil ke zlepšení dynamičnosti filmu. Pátý díl s podtitulem Národ grázlů po něm přebral režisér a scenárista Christopher McQuarrie (Jack Reacher: poslední výstřel), jenž na tuto strategii navázal, tudíž i pětka se nese v podobném duchu.

Zdroj fotek: cinemart.cz

I zde se Ethan Hunt (Tom Cruise) sice pouští sám do těch nejkrkolomnějších a nejnebezpečnějších situací, nicméně většinou má za sebou nebo okolo sebe řadu kolegů, přičemž někteří z nich se dokonce aktivně vkládají do akce a kryjí mu záda, případně zachraňují život. Akční scény jsou svižné, napínavé a absurdně nadsazené, film je bohatý na nejrůznější vtipné scénky a dokonce i jeho scénář/příběh funguje až překvapivě dobře.

Tentokrát jde o to, že IMF je oficiálně zrušena, načež se z Ethana stane uprchlík utíkající před zákonem a před šéfem CIA (Alec Baldwin). Přesto se na vlastní pěst rozhodne dál jít po odhalení zločineckého Syndikátu, extrémně utajené organizace, jejímiž členy jsou údajně bývalí tajní agenti. Pomáhá mu v tom parťák Benji (Simon Pegg), později se přidají i ostatní kolegové (Ving Rhames, Jeremy Renner) a svou troškou do mlýna přispěje i britská agentka Ilsa (Rebecca Ferguson), u níž není jasné, pro kterou z možných stran vlastně pracuje.

McQuarrie film natočil velmi důmyslně, inteligentně a s lehkou rukou – navíc se i slušně vyřádil na scénáři. Dialogy mají spád, děj je dostatečně spletitý (na pohodovou letní zábavu možná až moc) a naprostá většina stopáže čítající dvě a čtvrt hodiny je konzistentně zábavná. Zápletky týkající se odhalení toho, že někdo je dvojitý nebo trojitý špion, sice už svou komplikovaností místy působí jako exhibice a některé zvraty jsou až moc vyfabulované a přehnané, leč celkově má snímek hlavu a patu, skvěle graduje (vyjma finále, které mohlo být o něco efektnější) a rozhodně neuráží ničí inteligenci – že by se některé ty neproveditelné mise daly vyřešit mnohem jednodušeji a bezpečněji, vám mnohdy dojde až zpětně.

Pak je tu ještě minoritní problém se strukturou filmu. Na začátku je divák vtažen do bleskové akce, která se o pár minut později, bez ohledu na její úspěšné zakončení, stane posledním zářezem do pažby průserů služby IMF, což dá do pohybu hlavní zápletku. Přestože však následující události mají jednotící dějový oblouk, tak gradují po jednotlivých, zhruba půlhodinových segmentech, přičemž každý z nich vrcholí vlastním malým finále. Film tím trochu trpí, protože ty nejlepší scény se odehrají v jeho průběhu a závěr už nedisponuje ničím úžasnějším, co by mohl nabídnout jako vhodné epické završení, tudíž končí víceméně komorně – jedinou mazanou léčkou a několika pěstními souboji.

Ačkoli kvůli tomu snímek jako celek nedrží pohromadě zrovna ideálně, tak se mu nedá upřít, že obsahuje spoustu vynikajících scén, byť izolovaných. Pasáž odehrávající se ve Vídeňské opeře během představení hry Turandot je vyloženě skvělá, bravurně natočená je i honička na motorkách v Maroku a díky hercům mají šťávu i ty úseky, v nichž se pouze mluví, divoce spekuluje, nebo piklí. Obsazení je samozřejmě mimořádně atraktivní a výživné na pohled jsou i prostředí, v nichž se příběh odehrává, jež jsou dána tím, že hrdinové cestují v honbě za Syndikátem po celém světě. Vizuálně je snímek vybroušený k dokonalosti a působivá je i hudba, která příjemně využívá jak slavný hlavní motiv Mission Impossible, tak operní trylky (hlavně Nessun Dorma).

V žádném případě nejde o nic tak ultra-sofistikovaného nebo extrémně inteligentního, že byste si z toho sedli na zadek. Akční scény nejsou nezapomenutelné, herecké výkony nejsou na Oscara, vtipy mají do geniality daleko a k největším zážitkům roku se Mission Impossible – Národ grázlů také určitě neřadí. Nicméně je i tak ve všech těchto ohledech silně nadprůměrný a poskytuje takové množství svěží, nehloupé a profesionálně odvedené oddechové zábavy, že pokud jde o to, na jaký mainstreamový film se toto léto vyplatí koupit si lístek do kina, tak kromě Jurského světa a animovaného V hlavě zatím není lepší varianta.