Je to sice s podivem, ale od dvojky dál se akčně-špionážní série Mission Impossible neustále kvalitativně
zlepšuje, nebo alespoň udržuje poměrně vysoko položenou laťku. Režisér Brad
Bird, který natočil před čtyřmi roky čtyřku, v ní přidal na humoru a povětšinou
sólové a na první pohled nesplnitelné hrdinské výstupy elitního agenta tajné vládní
služby IMF Ethana Hunta povýšil na týmovou akci, čímž upevnil pozici několika
vedlejších postav a jejich vzájemnou interakci využil ke zlepšení dynamičnosti
filmu. Pátý díl s podtitulem Národ grázlů
po něm přebral režisér a scenárista Christopher McQuarrie (Jack Reacher: poslední výstřel), jenž na tuto strategii navázal,
tudíž i pětka se nese v podobném duchu.
Zdroj fotek: cinemart.cz |
I zde se Ethan Hunt (Tom Cruise) sice pouští sám do těch nejkrkolomnějších a nejnebezpečnějších situací, nicméně většinou má za sebou nebo okolo sebe řadu kolegů, přičemž někteří z nich se dokonce aktivně vkládají do akce a kryjí mu záda, případně zachraňují život. Akční scény jsou svižné, napínavé a absurdně nadsazené, film je bohatý na nejrůznější vtipné scénky a dokonce i jeho scénář/příběh funguje až překvapivě dobře.
Tentokrát jde o to, že IMF je oficiálně zrušena, načež se z Ethana stane
uprchlík utíkající před zákonem a před šéfem CIA (Alec Baldwin). Přesto se na
vlastní pěst rozhodne dál jít po odhalení zločineckého Syndikátu, extrémně
utajené organizace, jejímiž členy jsou údajně bývalí tajní agenti. Pomáhá mu v tom
parťák Benji (Simon Pegg), později se přidají i ostatní kolegové (Ving Rhames,
Jeremy Renner) a svou troškou do mlýna přispěje i britská agentka Ilsa (Rebecca
Ferguson), u níž není jasné, pro kterou z možných stran vlastně pracuje.
McQuarrie film natočil velmi důmyslně, inteligentně a s lehkou rukou –
navíc se i slušně vyřádil na scénáři. Dialogy mají spád, děj je dostatečně
spletitý (na pohodovou letní zábavu možná až moc) a naprostá většina stopáže
čítající dvě a čtvrt hodiny je konzistentně zábavná. Zápletky týkající se
odhalení toho, že někdo je dvojitý nebo trojitý špion, sice už svou
komplikovaností místy působí jako exhibice a některé zvraty jsou až moc
vyfabulované a přehnané, leč celkově má snímek hlavu a patu, skvěle graduje
(vyjma finále, které mohlo být o něco efektnější) a rozhodně neuráží ničí
inteligenci – že by se některé ty neproveditelné mise daly vyřešit mnohem jednodušeji
a bezpečněji, vám mnohdy dojde až zpětně.
Pak je tu ještě minoritní problém se strukturou filmu. Na začátku je divák
vtažen do bleskové akce, která se o pár minut později, bez ohledu na její
úspěšné zakončení, stane posledním zářezem do pažby průserů služby IMF, což dá
do pohybu hlavní zápletku. Přestože však následující události mají jednotící dějový
oblouk, tak gradují po jednotlivých, zhruba půlhodinových segmentech, přičemž každý
z nich vrcholí vlastním malým finále. Film tím trochu trpí, protože ty
nejlepší scény se odehrají v jeho průběhu a závěr už nedisponuje ničím úžasnějším,
co by mohl nabídnout jako vhodné epické završení, tudíž končí víceméně komorně –
jedinou mazanou léčkou a několika pěstními souboji.
Ačkoli kvůli tomu snímek jako celek nedrží pohromadě zrovna ideálně, tak se
mu nedá upřít, že obsahuje spoustu vynikajících scén, byť izolovaných. Pasáž
odehrávající se ve Vídeňské opeře během představení hry Turandot je vyloženě skvělá, bravurně natočená je i honička na
motorkách v Maroku a díky hercům mají šťávu i ty úseky, v nichž se pouze
mluví, divoce spekuluje, nebo piklí. Obsazení je samozřejmě mimořádně
atraktivní a výživné na pohled jsou i prostředí, v nichž se příběh odehrává,
jež jsou dána tím, že hrdinové cestují v honbě za Syndikátem po celém světě.
Vizuálně je snímek vybroušený k dokonalosti a působivá je i hudba, která
příjemně využívá jak slavný hlavní motiv Mission
Impossible, tak operní trylky (hlavně Nessun
Dorma).
V žádném případě nejde o nic tak ultra-sofistikovaného nebo extrémně
inteligentního, že byste si z toho sedli na zadek. Akční scény nejsou nezapomenutelné,
herecké výkony nejsou na Oscara, vtipy mají do geniality daleko a k největším
zážitkům roku se Mission Impossible –
Národ grázlů také určitě neřadí. Nicméně je i tak ve všech těchto ohledech
silně nadprůměrný a poskytuje takové množství svěží, nehloupé a profesionálně
odvedené oddechové zábavy, že pokud jde o to, na jaký mainstreamový film se toto
léto vyplatí koupit si lístek do kina, tak kromě Jurského světa a animovaného V hlavě
zatím není lepší varianta.
Žádné komentáře:
Okomentovat