Jestli to správně chápu, tak Fantastická
čtyřka je původně komiks vydavatelství Marvel. Práva na její zfilmování ale
nemá studio Marvel, nýbrž studio Fox, které o ní musí nejpozději každých deset
let natočit alespoň jeden film, aby mu ta práva nepropadla a nemusela se
odevzdávat zpátky Marvelu, potažmo Disneymu. Možná by ale u Foxů mohli
zauvažovat, jestli by se jim naopak ta práva vrátit nevyplatilo, protože jejich
první filmovou adaptaci Fantastické
čtyřky z devadesátých let (produkovanou Rogerem Cormanem) nikdo nikdy
neviděl, snímek z roku 2005 (mimo jiné s Jessicou Alba a Chrisem
Evansem) a jeho o dva roky mladší pokračování stály za houby a ani tímto
nejnovějším rebootem si portfolio rozhodně nevylepšili.
Přitom bylo na co se těšit. Režisérem byl jmenován Josh Trank, který natočil
před třemi roky pozoruhodné nízkorozpočtové sci-fi Kronika, natočené z pohledu první osoby a vyprávějící o
trojici přátel, co přijdou ke schopnosti telekineze. Fantastická čtyřka měla být v jeho podání psychologičtější,
temnější a hutnější, než komiksové superhrdinské filmy běžně bývají, nebo
minimálně než jaká byla předchozí Fantastická
čtyřka před deseti lety, která mířila hlavně na mladé (nejlépe pubertální)
publikum.
Jenže se něco tragicky podělalo. Pravděpodobně to bude souviset s tím,
že film vznikal za obrovských porodních bolestí, kdy se studio vytrvale s režisérem
hádalo, na natáčení i při střihu panovaly dlouhé neshody a Josh Trank se na
internetu nedávno od finální verze snímku distancoval. Pravdou nicméně je, že
diváka, který si chce užít film, za jehož zhlédnutí v kině musí zaplatit
180 korun, takové informace nemusí zajímat a jde mu jen o to, jestli ten film
bude dobrý, nebo špatný.
A Fantastická čtyřka bohužel není
dobrý film. Ze zmíněné výraznější a propracovanější psychologie, temnějšího
příběhu a hutnější atmosféry zbyly maximálně velmi izolované fragmenty, scénář
je slabý, příběh je extrémně standardní a roztahaný (děje je v něm tak na
čtyřicet minut) a hlavně tu není skoro žádná akce.
Hlavní hrdina, talentovaný génius Reed (Miles Teller), jeho kamarád Ben (Jamie
Bell), dvojice nevlastních sourozenců Sue a Johnny (Kate Mara a Michael B.
Jordan) a nadějný vědec Viktor Von Doom (Toby Kebbell) se po vynalezení teleportu
dostanou na jakousi cizí planetu. Tam je pokropí eruptující zelený sliz a Viktor se v něm utopí. Zbylá čtveřice se vrátí na Zem a zjistí, že má
superschopnosti (Reed se dokáže elasticky natahovat, Sue se umí udělat
neviditelnou a vytvářet silová pole, Johnny létá, hoří a vrhá ohnivé koule a z Bena
je nadlidsky silný kamenný obr).
Problém je v tom, že tyto události, o nichž stejně víte, že k nim musí
nutně dojít, se odehrají až v polovině filmu! Ke svým schopnostem přijde
ústřední kvarteto teprve v padesáté minutě, což vzhledem ke skutečnosti,
že snímek má celkově 94 minut i se závěrečnými titulky, je celkem na pováženou.
Do té doby sledujeme, jak se Reed kamarádí s Benem už od základní školy,
jak předvádějí svůj podomácku sestrojený teleport na nějaké soutěži, jak si
jich všimne vědec Franklin Storm (Reg E. Cathey) a přizve je do svého týmu, kde
je seznámí s jeho ostatními členy, jak se jim pak podaří sestrojit
teleport ve velkém, úspěšně ho vyzkoušejí s pokusnou opicí, pohádají se o
něj s vedením, které ho chce nabídnout vládě a NASA, a rozhodnou se
vyzkoušet ho na sobě.
Do toho se samozřejmě postupně seznamujeme s hrdiny, s jejich traumaty
a se vztahy mezi nimi, s jejich motivacemi, strachy, přáními, a tak dále. Celou
dobu se ale nic moc zajímavého neděje, celých těch padesát minut působí jako
extrémně dlouhá a zbytečně protahovaná expozice a vy se jen těšíte, že v druhé
půlce se děj konečně rozjede, a že konečně dojde také na nějakou akci, v níž
se zúročí ta citová investice do hlavních postav, kterou jste učinili v půlce
první. Chyba lávky – film se v tu chvíli totiž naopak totálně rozpadne a
odumře.
Většina do té doby slibně se rozvíjejících psychologických linií (třeba
náznak možné romantiky) je odhozena, chování postav přestane být konzistentní,
zápletka se počne ubírat zcela náhodnými směry, atmosféra se začne každou
chvíli razantně měnit a akce příliš nepřibyde – vyjma závěrečných deseti minut
je jí v celém filmu sotva čtyřicet sekund!
Korunu tomu nasadí to, že se čtvrt hodiny před koncem (!) ukáže, že Viktor Von Doom nezemřel, načež se vrátí do děje coby zlý Dr. Doom a zničehonic dojde
k názoru, že je potřeba zničit Zemi, což je natočené, jako by šlo o
šokující a překvapivý zvrat. Šokovaný ale nebude nikdo, protože to, že z Viktora Von Dooma bude časem hlavní záporák, musí být každému (i neznalcům předlohy) jasné
přinejmenším od té doby, co je ostatním hrdinům představen jménem.
A když se pak na konci po závěrečné bitvě (velmi krátké a průměrné) hlavní
hrdinové dohadují, jak si tedy budou jako superhrdinský tým říkat, tak je to
vážně jako něco z Cimrmana.
Fantastická čtyřka vypadá jako pilotní film k nějakému zamýšlenému
seriálu, co se ještě nezačal natáčet (a nezačne), a připomíná takové ty staré
díly televizního Star Treku, jehož
tvůrci se snažili celou dobu hrozně šetřit, aby si pak mohli na konci dovolit
mít drahý počítačový efekt. Drtivou většinu času v ní totiž zabírají
dialogy lidí, co se spolu baví v uzavřené laboratoři, k první „akci“
v ní dojde po více než hodině a ani pak to nestojí za řeč – digitální vír,
souboj ve vesmíru a vybuchování hlav těžko někoho ohromí. Je to škoda, ostuda a
především promarněná příležitost – jak pro Joshe Tranka, tak pro přítomné herce,
kteří jsou velmi sympatičtí a docela se i snaží. Výsledný film však dosahuje
stěží podprůměru, na druhou stranu ale zas není vyloženě příšerný nebo k nepřežití.
Akorát je nudný, nezajímavý a takový nijaký a k ničemu. Výraz „fantasticky
zbytečný“ ho asi vystihuje nejlépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat