Terminator Genisys – Recenze – 50%

Pro uchopení a pochopení toho, co všechno je špatně na pátém Termínátorovi, je potřeba trochu rozebrat jeho děj, a ne nad ním jen mávnout rukou a říct, že je celý divný a zmatený, a že nedrží pohromadě. Což jsem původně chtěl udělat, ale najednou jsem neměl o čem psát.

Obecně řečeno si Terminator Genisys v poměrně velké míře půjčuje různé motivy i konkrétní scény a dialogy z prvních dvou Terminátorů režiséra Jamese Camerona (z let 1984 a 1991) a porůznu je remixuje, případně variuje (a směle ignoruje trojku a čtyřku). Laškovně si pohrává s uzavřeným světem uvnitř sebe sama, celkem výrazně se pokouší působit nostalgicky a retrospektivně, ale současně se snaží fungovat nejen jako pokračování, ale i jako reboot a zároveň první díl jakési nové filmové série, o jejímž vzniku se teprve uvažuje. Z původního obsazení si ponechal akorát navrátivší se legendu Arnolda Schwarzeneggera a zbytek nahradil novými a ne moc okoukanými tvářemi. A hodně se v něm skáče v čase tam a zpátky. Tak moc, že je takřka nemožné se v tom vyznat.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Pokud si to pamatuji správně, tak děj začíná přibližně v roce 2029, kdy vrcholí válka lidí proti strojům a John Connor (Jason Clarke) má vítězství na dosah ruky. Stroje ale vyšlou do minulosti Terminátora, aby zabil Johnovu matku Sarah a došlo k tomu, že vůdce lidského odboje nebude nikdy zrozen. John za ním v rámci máminy ochrany vyšle svého důvěrného přítele Kylea Reese (Jai Courtney). Ten tím pádem cestuje za Terminátorem do roku 1984, kde ho před tekutým T-1000 zachrání právě Sarah (Emilia Clark), která je podstatně militantnější, než očekával, protože jde o alternativní minulost vzhledem k roku 1984 z prvního Terminátora, neboť v této verzi se Terminátor (Arnold) vydal rovnou chránit Sarah už v roce 1970 (ale není řečeno, kdo ho tam poslal). V tomto filmu se tím pádem vyskytují hned tři různé věkové verze Arnoldova T-800, přičemž dvě mladší spolu svedou souboj hned krátce po úvodu a na tu třetí (současnou) dojde zhruba v polovině filmu.

Arnoldův Terminátor je tedy od začátku hodný a tekutý T-1000 (mimochodem hraný Asiatem) je zlý a jdou si po krku. Sarah a Kyle pak cestují časem do roku 2017, kde plánují zničit Skynet (umělou inteligenci stojící za vzpourou strojů), přičemž jejich už tak dost komplikovaná pouť je ještě narušována flashbacky do roku 1970 a flashforwardy do úplně jiné verze roku 2017, alternativní vůči té první alternativní. Následně se ještě ukáže, že John Connor není úplně takový, za jakého jsme ho měli, a že to Kyleovo cestování do minulosti bylo relativně zbytečné. A jestli jsem správně pochopil i potitulkovou sekvenci, tak z ní vyplývá, že to bylo vlastně zbytečné úplně celé.

Děj je tedy, jak je vidět, ostudně překombinovaný a nesmyslně vybudovaný a vyznal by se v něm snad jen ten hardcore fanoušek, který by byl ochotný si film tu a tam pauzovat a kreslit grafy s časovými osami (a stejně by mu to nepomohlo). Struktura snímku je naopak velmi primitivní a prakticky spočívá v tom, že hlavní hrdinové jsou vyrušeni náhlým příchodem zlého Terminátora, vynořivšího se bůhví odkud, na dobu neurčitou ho setřesou v akční scéně, pak se spolu ne moc zajímavě baví/ zamilovávají/ domlouvají, kam půjdou a co tam budou dělat/ filozofují/ nabíjejí zbraně/ skáčou v čase, a tak dále, dokud nejsou opět vyrušeni náhlým příchodem Terminátora, vynořivšího se bůhví odkud, na dobu neurčitou ho setřesou v akční scéně… a takhle pořád dokola. Občas to naruší nějací agenti FBI, J. K. Simmons v malé a spíš komediální roličce policisty/vědce a John Connor, který zřejmě cestoval v čase úplně samostatně a nezávisle na ostatních.

Kamenem úrazu je právě to cestování časem, které zápletku komplikuje za hranici únosnosti a vytváří takové množství časových paradoxů, že kvůli tomu snímek padá na hubu opravdu velkolepě. Zásadním nedostatkem v tomto případě přitom nejsou hrátky s časem jako takové, ale způsob, jakým s nimi tvůrci pracují. Paradoxy jsou totiž přítomny v naprosté většině filmů o cestování časem, ale většinou je tyto filmy buď raději ignorují, nebo se s nimi vypořádávají po svém (viz třeba Návrat do budoucnosti). Hrdinové v Terminator Genisys na ně ale neustále upozorňují, debatují o nich, řeší jejich možné důsledky apod., ale místo toho, aby je tím zakrývali, tak jen poukazují na to, jak jsou dementní, nedořešené, nedopilované a napsané s takovou porcí logických děr a lapsů, že by to vydalo na delší esej. Jistě je možné „vypnout mozek“ a opájet se jen akcí, digitálními triky a Arnoldovými křečovitými výrazy v kamenné tváři, ale co naplat, když je příběh místy tak hloupý, že vás to od toho střílení, výbuchů a hlášek vyrušuje. A jakákoli snaha tvůrců o poskytnutí záplaty jen vytváří další a další otázky, které samozřejmě zůstanou bez odpovědi.

Když navíc jdete do kina na film, tak příběh je jedna z věcí, které očekáváte – a ten je v Terminator Genisys opravdu strašný. Dalo by se sice argumentovat tím, že film vznikal se zaměřením na fanoušky série a stojí jen na recyklaci starých nápadů v novém kabátě a na spikleneckém pomrkávání, nicméně si troufnu tvrdit, že dost fanoušků bude naopak naštvaných, když uvidí, o kolik je Genisys horší než první dva Terminátoři. Na stejné srovnání téměř doplatila svého času i trojka s podtitulem Vzpoura strojů, definitivně však pohořel až Terminator Salvation (který měl také hrozný děj) a pětka se teď potýká s tím samým.

Režisérovi Alanu Taylorovi se přitom docela příjemně povedl Thor: Temný svět, ovšem u něj měl podstatně větší oporu ve scénáři, zatímco Terminator Genisys působí dojmem psa utrženého ze řetězu, se kterým si Taylor prostě nevěděl rady.

K dobru je možné přičíst to, že film slušně ubíhá, je naditý triky, vypadá draze, pořád se v něm děje něco střeleného, takže takřka není místo pro nudu, a na představitele hlavních rolí se hezky dívá. Arnold baví velmi slušně i po letech. Akční scény jsou okázalé a přehledné. Zdaleka nejzajímavějším elementem je však realisticky působící digitálně zrekonstruovaná postava mladého Arnolda, která je sice ve filmu chviličku, ale je to další krůček směrem k tomu, že se jednou třeba dočkáme nového filmu s mladým Christopherem Leem nebo Audrey Hepburn.

K úplným wtf omylům a nechtěně směšným prvkům se zas řadí předlouhá scéna, v níž se musí Sarah a Kyle kvůli cestování v čase svléknout (načež jsou teleportováni doprostřed rušné dálniční křižovatky), kdy samozřejmě ani na okamžik není nic vidět, protože film je mládeži přístupný. Ze stejného důvodu tu chybí krev. Sarah oslovuje Arnoldova Terminátora „Taťko“, což je napůl nesmírně legrační a napůl znepokojující a nepatřičné. Ona je ostatně celá řada věcí podivná a nepochopitelná. Občas je to zarážející a občas zvrhle zábavné svou nahodilostí a přiznanou hloupostí.

Celkově se však nedá zbavit dojmu, že Terminator Genisys vypadá, jako kdyby pejsek s kočičkou viděli první dva Terminátory a pak se jim něco obskurního zdálo. Když si z něj odmyslíte ten extrémně nepodařený děj, tak pro uspokojení fanouška akčního/sci-fi žánru je rozhodně postačující, ale o důstojného pokračovatele série nejde ani náhodou.