Daleko od hlučícího davu (Far from the Madding Crowd) – Recenze – 60%

Nejznámější filmovou adaptací románu spisovatele Thomase Hardyho Daleko od hlučícího davu byl doposud téměř tříhodinový snímek Johna Schlesingera z roku 1967. O nové (nikoli však moderní) pojetí tohoto romantického dramatu o osudové lásce, nezkrotné vášni, nepopsatelných citech a jejich vysoké ceně se nyní postarali dánský režisér Thomas Vinterberg (Hon, Rodinná oslava) a scenárista David Nicholls, který už má s adaptováním klasických děl viktoriánské literatury jisté zkušenosti (Tess z rodu D´Urbervillů, Nadějné vyhlídky).

Hlavní hrdinkou je emancipovaná venkovanka Bathsheba Everdene (Carey Mulligan), jíž se dvoří pohledný a oddaný pastýř Gabriel (Matthias Schoenaerts). Ten je sice odmítnut, ale alespoň se mu poté, co tragicky přijde o všechen majetek, podaří získat práci na rozlehlé farmě, kterou Bathsheba zdědí i s celým jejím personálem. Následně se do ní až obsesivně zamiluje starší majitel sousedního panství William (Michael Sheen), avšak i ten se potáže s prázdnou. Na své si přijde až sebevědomý světácký voják Frank (Tom Sturridge), za něhož se Bathsheba, jenž do té doby jakoukoli vidinu sňatku zatracovala, vdá už po dvou krátkých schůzkách. Její volba se však ukáže být unáhlenou a značně nešťastnou…

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Film má nádhernou výtvarnou podobu a krásnou kameru, která se mazlí se všemi těmi zlatavými odlesky slunce v obilných polích, s červánkovými západy, s lesy pokrytými mechem a kapradinami, s tvářemi hrdinů a s idylickou anglickou krajinou, což z něj v kombinaci se skvělými kostýmy a melodramatickou hudbou Craiga Armstronga dělá velice příjemnou podívanou. Obal je tedy na jedničku s hvězdičkou, ale s obsahem je to o dost horší.

Nevadí ani tolik to, že literární předloha, vydaná v roce 1874, je dost stará a řada v ní prezentovaných zvyklostí z té doby je oproti dnešku archaická a nesnadno uchopitelná, a že její osudové dějové zvraty působí vykonstruovaně. Problém je, že se tvůrci filmu pokusili natlačit její psychologicky a emocionálně komplikovaný děj do dvou hodin, přičemž zřejmým krácením a vystřiháváním scén se dopustili toho, že komplexně propracovanou látku přetavili na nepříliš náročnou romanci plnou mimořádně podivných náhod a postav, jimž k jejich rozhodnutím často chybí dostatečně vykreslené motivace.

Typickým příkladem je to, že všechny zásadní dramatické události z knihy (které samozřejmě musely být zachovány) jsou v takto zhuštěném podání natlačeny k sobě a často se odehrají v tak rychlém sledu, že to vypadá, jako by k vícero z nich došlo třeba během jediného dne (i když ve skutečnosti mezi nimi klidně mohl uběhnout týden či měsíc), čímž pak vyprávění ztrácí na věrohodnosti a uvěřitelnosti. Kolik času uběhlo mezi dvěma po sobě jdoucími scénami je také místy obtížné určit, tudíž například když je Bathshebě nabídnuto manželství a ona si vyžádá čas na rozmyšlenou, tak není patrné, na jak dlouho. Že se příběh posunul v čase o další rok, se pozná až podle toho, že se v něm pravidelně vrací motiv žní a hrabání sena.

Dalším znakem špatně adaptovaného dlouhého románu je nekonzistentní chování některých postav, což je zdaleka nejmarkantnější v případě hlavní hrdinky. Tím není myšleno to, že předlouze otálí se seriózními žádostmi o ruku od racionálních, perspektivních, inteligentních a loajálních mužů a pak se v náhlém přívalu vášně zbrkle vdá za nezodpovědného frajírka, co umí akorát hrát karty a máchat šavlí. Jde o to, že přestože má působit jako silná a samostatná žena, co má svou hlavu a dokáže si stát za svým, tak je po celou dobu hrozně nevyrovnaná a neví, co chce. Spíš než výkonem Carey Mulligan, která velmi dobře podala jak Bathshebinu něžnou ženskost, tak feministicky rázné jednání, je na vině nadměrné zestručnění psychologického pozadí jejího uvažování. Občas se dokonce jeví jako manipulativní a zlomyslná mrcha, přestože to pravděpodobně nebyl záměr:

• Každému bez okolků řekne svůj názor na něj, ale když jí někdo oznámí svůj názor na ni (poté, co si ho vyžádá), tak ho vyžene a už ho nechce nikdy vidět.

• V domnění, že půjde o povedený žert, pošle svému ctiteli valentýnské psaníčko. Dotyčný to pak ale vezme vážně, a když se vyzná ze svých citů, je odpálkován.

Film je zkrátka k hlavní hrdince příliš shovívavý a nechává ji dělat si, co chce, zatímco mužští hrdinové kvůli ní trpí, trpělivě vyčkávají a obětovávají své životy, aby jí pomohli prozřít. Navíc jsou to (až na Franka) sympaťáci – Gabriel je tichý, skromný a pracovitý dobroděj, empatický William se zas snaží zachovat si za každou cenu důstojnost a způsoby gentlemana (Michael Sheen je vynikající).

Pokud se kvůli něčemu vyplatí Daleko od hlučícího davu vidět, tak právě díky hercům, řemeslné a vizuální realizaci a několika moc hezky natočeným scénám. Na filmu je nicméně podstatně znát špatné uchopení původního materiálu a přílišná zkratkovitost, která má za následek, že spousta věcí v něm vyznívá jinak, než by měla, a také výrazně zjednodušeně. Jako hezky nasnímaná letní romance to ujde, ale nejde se zbavit dojmu, že tento příběh šlo zpracovat o poznání lépe a důsledněji.