Králové Tampy jsou zpět! Tentokrát už však ne pod vedením režiséra Stevena Soderbergha
(který ustoupil do pozice producenta a kameramana), nýbrž jeho dlouholetého
spolupracovníka Gregoryho Jacobse, který se na většině jeho předchozích filmů
podílel jako první asistent režie. A zatímco Soderbergh, jenž má ve zvyku
míchat mainstreamovou komerční zábavu s potravou pro intelektuály, brnkal
se snímkem Bez kalhot převážně na
dramatičtější strunu a kromě hlavní atrakce v podobě pánského striptýzu do
něj přidal i reflexi negativních aspektů tohoto povolání, sociální komentář a dějový
oblouk o odvrácené straně jednoho amerického snu, tak Jacobs se s tímto pokračováním
s lascivním podtitulem XXL již
plně vydal cestou nenáročné letní komedie.
Na rozdíl od jedničky, která měla spíš parametry malého nezávislého filmečku, co překvapivě vydělal více než dvacetinásobek svého rozpočtu, je dvojka podstatně komediálnější a víc divácká. Chtělo by se říct, že míří celkem jednoznačně už výhradně jen na ženy, co se touží bavit a snad i mírně vzrušovat při pohledu na vypracovaná těla hlavních protagonistů, nicméně záměrem tvůrců zřejmě bylo oslovit obě pohlaví.
Bez kalhot XXL je totiž v podstatě chlapácká road-movie o macho
mužích, kteří vedou silácké řeči, přátelsky mezi sebou vtipkují, dělají různé
sexuální narážky a navzájem se chlubí, jakou holku se jim minulou noc podařilo
dostat do postele, načež se uznale poplácávají po zádech. Takové prvky ironicky
odpovídají spíš zábavě pro pány a realita je taková, že pokud nějaká žena vytáhne
na film svého muže/přítele, tak se dotyčný nemusí předem bát toho, že
půjde do kina na striptéry. Přesto se dá očekávat, že dámy budou tvořit publikum
z drtivé většiny. Ona svlékací/taneční vystoupení jsou pro ně přeci jen
atraktivnější, budou jim imponovat silné ženské postavy ve vedlejších rolích a
je na ně cíleno i poselství (příliš explicitně a zbytečně často deklamované),
že každá žena je bohyně, která si zaslouží, aby ji muži uctívali.
Zmíněná striptérská čísla mají velmi dobrou a překvapivě
nápaditou choreografii, jsou bezvadně natočená, hrají k nim řízné songy,
jejich energie diváka vyloženě vtahuje a patří ve filmu k tomu nejlepšímu.
Je jich víc než v jedničce (prakticky posledních dvacet minut je jenom
striptérská exhibice) a jsou ještě o něco zábavnější než minule – sem tam totiž
tvoří pointu nějakého vtipu (scéna na benzínce je boží) a jak se snímek blíží
do finále, tak postupně ubírají na realističnosti a vrcholí absurdními, leč
efektními kreacemi, které jdou na hranici taneční akrobacie. Jen je škoda, že
se snímek již nesoustředí na skupinová čísla a místo toho dává přednost
individuálním vystoupením jednotlivců.
Děj je na druhou stranu vyloženě strašný a dialogy otřesné. Pokusy tvůrců o
sofistikovanost jsou velmi sporadické (dementní debata o tom, jestli je lepší
dort nebo sušenky, kulminuje v závěru tím, že hlavní hrdina demonstrativně
založí své vrcholné číslo na písničce Cookie
od R. Kellyho), častěji ale veškerá jejich snaha vyzní do prázdna. Snaha
vtisknout hlavním hrdinům nějakou serióznější psychologii nebo osobní problémy
se zcela míjí účinkem, protože jde o banality, kterými se autoři snaží
zamaskovat, že cílem filmu je ukázat svaly a nahotu. Postavy se soustavně baví
o ničem a jejich dialogy jsou mnohdy stupidní a zoufale nevtipné, přestože tak vyznívat
pravděpodobně nechtěly (v opačném případě by se tvůrcům podařilo celkem slušně
vystihnout obecnou povrchnost striptérské profese a omezenost jejích hvězd, což
ale asi nebude tento případ). Občas se sice nějaký slovní vtip povede, ale
naprostá většina konverzačních scén je stejně jen toužebným čekáním na to, až
si zase někdo začne sundávat triko.
Příběh je vystavěný velmi ledabyle a slouží jen jako záminka pro spletení
všech těch tanečních a svlékacích sekvencí do nějakého koherentního celku. V tomto
případě se Magic Mike (Channing Tatum), který už striptýzu zanechal a založil
si firmu s nábytkem, rozhodne vrátit na scénu, když se dozví, že jeho
parťáci vyrážejí na dlouhou cestu napříč státy na prestižní soutěž striptérů,
kde budou účinkovat naposledy a ve velkém stylu, než definitivně pověsí kariéru
na hřebík. V podstatě jde o tu nejjednodušší zápletku, jaká se dala
vymyslet, aby se vytvořil základ pro dostatek komických situací a
příležitostí k obnažování. Cokoli složitějšího ale film naštěstí vzhledem
ke svému námětu nepotřebuje a úplně si vystačí i s takto primitivním a
předvídatelným průběhem děje, bohatém na scénáristické berličky. Vyloženě
nepovedená je akorát jedna do něj vložená, rádoby romantická linie.
Stejně jako u jeho hlavních hrdinů, i v případě filmu Bez kalhot XXL převažuje líbivý
zevnějšek nad obsahem. Pryč jsou rozličné významové roviny a metaforické hrátky
z předchozího filmu, odehrávající se v zákulisí nuzného klubu pro
dámy – nahradila je odlehčená legrace proměnlivé účinnosti, zasazená do prostředí,
která vytvářejí dekadentní iluzi přepychu a za peníze směnitelné náhražkové rozkoše.
Pořád však platí, že striptýzové show jsou tou nejkvalitnější složkou, a dá se
předpokládat, že až film vyjde na různých nosičích, tak si z něj divačky
budou opakovaně pouštět jen vybrané části a zejména pak finále. To ostatní totiž
není tak poutavé, a přestože se postavám v závěru samozřejmě lépe fandí,
když během filmu poznáte, co jsou zač, tak je dost otravné, že to poznávání
zahrnuje i kupu nudného a nesmyslného tlachání.
Žádné komentáře:
Okomentovat