Předem jsem se animáku Mimoni
trochu bál, a to oprávněně. Ve dvojici filmů Já, padouch totiž dotyční žlutí pomocníčci titulního antihrdiny
doposud plnili výhradně funkci takových legračních přicmrdávačů a sloužili
k tomu, že se objevili vždy, když film trochu vázl, udělali nějakou
srandovní hovadinu a zase zmizeli. Působili jako osvěžující vzpruha a vděčný
zdroj humoru. Ovšem to, co funguje jako série krátkých groteskových gagů nebo
jako vtipné dvouminutové video na Youtube, musí na poli hodiny a půl nutně
fungovat o dost méně. Záměr postavit celovečerní film na tom, že v něm
budou jako hlavní hrdinové vystupovat vedlejší až epizodní postavičky tohoto
typu, bylo tudíž poměrně riskantním tahem (ovšem pouze z hlediska kvality
filmu, o peníze se totiž není proč bát – Mimoni
budou jistě megahitem). Obdobně si například nedovedu přestavit, jak by musel
vypadat celovečerák s veverkou z Doby
ledové v hlavní roli, aby si zachoval svůj specifický humor a zároveň
to byl dobrý film s poutavým příběhem.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Nedávní Tučňáci z Madagaskaru
jsou přitom trochu jiný případ. V původní animované trilogii byla čtveřice
tučňáků kromě vtipů zodpovědná i za posouvání děje a prakticky šlo o zcela
soběstačné a velmi dobře napsané postavy, z nichž každá měla svou vlastní
osobnost, zatímco Mimoni jsou mezi sebou spíš zaměnitelní a jejich potenciál obstát
v samostatném filmu je mnohem nižší, nehledě na to, že jejich osobitost
končí u legračního žvatlání, zakopávání, padání a dělání absurdních blbostí. O
tučňácích navíc ještě před natočením filmu vznikl mnohadílní televizní seriál,
na němž se ověřilo, že okolo nich jde vybudovat příběh, což se pak potvrdilo i loni
v listopadu v kinech.
Tvůrci filmu Mimoni to vyřešili
tak, že jejich produkt celistvý příběh nemá a opět jde jen o sérii groteskových
skečů na různá témata (stopování, krádež koruny anglické královny, uchvácení
monarchie, dělání si legrace z královské mučírny…), akorát nataženou na
devadesát minut. Celé je to sice orámováno tím, že se Mimoni snaží najít
vhodného padoucha, jemuž by mohli sloužit, ale to se za děj považovat nedá. Ten
fakt, že Mimoňů je asi 150, se podařilo šibalsky vyřešit tak, že 147
z nich je uklizeno někam na Severní pól a hlavními hrdiny jsou pouze tři
konkrétní Mimoňové, kteří cestují nejprve po Americe a pak do Londýna a snaží
se zavděčit jakési královně všech padouchů jménem Scarlett, která je ale dost
nesympatická a místy až nesnesitelná. A z nějakého důvodu se to odehrává
na konci šedesátých let.
Dále by se slušelo poznamenat, že film se sice odehrává v našem světě,
ale s realitou samozřejmě nemá nic společného. Na dodržování elementární logiky,
pravidel dějové návaznosti a faktů z lidských dějin okázale abdikoval a
většina toho, co se v něm děje, je absurdní nebo nějak jinak střelená. Z toho
důvodu si tvůrci mohli dovolit do Mimoňů
napsat opravdu cokoli a popustit uzdu fantazii. Bohužel ji moc nepopustili a výsledek
je relativně standardní a ničím moc nepřekvapí – i ti Tučňáci z Madagaskaru byli o něco nápaditější, nedávný Spongebob zas bavil neotřelostí a
dadaismem.
I tak ale Mimoni relativně
fungují, především díky tomu, že jsou animovaní velmi dobře a mají povedenou
mimiku, takže je poznat, co v které situaci cítí a o čem asi přemýšlejí. Dobová
stylizace je slušně retro a vizuál hýří barvami. Humor založený na padání a
žvatlání se sice omrzí zhruba v polovině, film je ale nacpaný tolika
jinými vtipy, že to ani moc nevadí (o to horší a méně zajímavé jsou však konverzační
pasáže, v nichž někdo něco vysvětluje a neděje se zrovna nic akčního). Bavil
jsem se tudíž víceméně dobře, ale třeba na rozdíl od jiných již zmíněných
animovaných filmů jsem se ani jednou nezasmál nahlas. Pokud vám ale ke štěstí
stačí, že Mimoň jde a upadne a ostatní se tomu začnou tlemit, nasmějete se asi
podstatně víc.
Pak je poměrně zvláštní, že doposud se Mimoni dorozumívali pouze nesrozumitelnými
neexistujícími slovy s občasným zábleskem angličtiny (nebo češtiny v případě
dabingu, který je v tomto případě docela povedený), ale v tomto filmu
najednou podstatnou část jejich řeči tvoří španělština! Nevím, jak k tomu došlo,
ale je poněkud zvláštní slyšet děti, jak se smějí žvatlání Mimoňů, a on je to
přitom v mnoha případech reálně existující jazyk.
V rámci možností film dopadl ještě dobře, ale je na něm hrozně znát,
že mohl být o dost lepší. Klidně by nevadilo ještě trochu přidat na plynu a
pořádně to rozjet, když už v animovaném filmu neexistují hranice a dá se
vytvořit v podstatě cokoli. Hlavní problém Mimoňů ale rozhodně není v animaci a řemeslném zpracování,
nýbrž ve scénáři a v titulních hrdinech, kteří jsou spíš povrchními figurkami
na zasmání než plnohodnotnými postavami hodnými hlavní role.
Žádné komentáře:
Okomentovat