Insidious 3: Počátek (Insidious 3) – Recenze – 40%

Pokud bych si měl vzpomenout na nějaké nejpozoruhodnější hororové filmové tvůrce z poslední doby, tak jako první mi s pořádným náskokem vyvstane na mysli původem malajský režisér James Wan, jehož bych si díky jeho práci s neotřelými náměty a s netradičními filmovými postupy klidně dovolil označit za žánrového inovátora. V Saw: Hře o přežití velmi funkčně skloubil okázalou brutalitu s psychologickým terorem, v obou dílech duchařského Insidious vytvořil komplexní zádušní svět podobný předpeklí a živým hrdinům vtiskl schopnost „astrálního cestování“, V zajetí démonů je zas nejlepším hororem o strašidelném domě za hodně dlouhou dobu, nehledě na Wanovu skvělou práci s lekačkami, které v jeho podání nejsou tvořeny jen otravným bafáním doprovázeným hlasitým řevem či ohlušujícím lomozem.

No a problém filmu  Insidious 3: Počátek je ten, že ho nenatočil James Wan (který měl příliš práce s Rychle a zběsile 7), nýbrž režijně debutující Leigh Whannell, scenárista všech tří dílů a také prvních tří dílů Saw. A všechno to, co bylo na předešlých dvou Insidious příjemné, nové a svěží, je najednou pryč.

Zdroj fotek: falcon.cz

Relativně originální, atraktivní a děsivá série je tudíž završena pokračováním (resp. prequelem), jenž degradovalo do naprosto nezajímavé a mnohokrát omleté historky o stereotypním děvčeti, které je nejprve pronásledováno, pak fyzicky napadáno a nakonec posednuto stereotypním démonem (v tomto případě astmatickým Jožinem z bažin). Co na filmu funguje, je přesně okopírováno z jedničky a z dvojky, natočeno je to ale velmi průměrně a lekačky jsou bohužel opět standardně otravné a předvídatelné.

Předchozí dva filmy kvůli pochopení děje není potřeba vidět (ale byla by škoda je minout), nicméně že jde o prequel, jsem pochopil, až když jsem se o tom po zhlédnutí filmu dočetl na internetu (a všiml si, že má podtitul Počátek). Ze snímku samotného mi to nedošlo, možná i proto, že v něm není specifikováno, v jakém roce se odehrává, a vyskytují se v něm současné laptopy, auta a mobilní telefony. Provázanost s ostatními díly tu sice nějaká je, ale velmi slabá a místy trochu nucená.

Na scénu se opět vrací Lin Shaye v roli média a jasnovidky Elise a duo amatérských krotitelů duchů, kteří mají zajišťovat dostatek humoru (ale jsou strašní). Hlavní hrdinkou je však dospívající dívka Quinn, po srážce s autem odkázaná na lůžko s oběma nohama v sádře. Než ale začne strašení, tak si musíme přetrpět povinný úvod, v němž se dozvíme, že Quinn před rokem a půl zemřela maminka, že se od té doby častěji dohaduje s tatínkem, že se musí starat o mladšího bratra, že se chce dostat na hereckou školu, a že je do ní zakoukaný nesmělý spolužák/soused (který před půlkou filmu najednou zmizí z děje, už se znovu neobjeví a je zapomenut).

Samotné strašení v druhé třetině pak celkem ujde, až na to, že démon svou přítomnost prozrazuje zanecháváním mazlavých stop od chodidel nejen na podlaze, ale i na místech, kde byste je nečekali, což působí trochu směšně. Snímku se v tu chvíli ale nedá upřít alespoň strašidelná atmosféra. Ta ale nenávratně mizí ve třetině poslední, v níž bohužel dojde kromě astrálního cestování i na zmíněnou dvojici vyjevených tele-exorcistů, na dávání duchům po hubě a na přestrkování se s démonem, což mi evokovalo něco ze Scary Movie 5 nebo z něčeho podobně strašného.

Insidious 3: Počátek je každopádně s přehledem nejslabším dílem série. Po odchodu Jamese Wana to prostě už není ono a zkopírovat to dobré z předešlých dílů a nějak to variovat zkrátka nestačí. Ale zas je to rozhodně o něco lepší než loňská Ouija nebo Jessabelle.