Pokud bych si měl vzpomenout na nějaké nejpozoruhodnější hororové filmové tvůrce
z poslední doby, tak jako první mi s pořádným náskokem vyvstane na
mysli původem malajský režisér James Wan, jehož bych si díky jeho práci s neotřelými
náměty a s netradičními filmovými postupy klidně dovolil označit za
žánrového inovátora. V Saw: Hře o
přežití velmi funkčně skloubil okázalou brutalitu s psychologickým terorem,
v obou dílech duchařského Insidious
vytvořil komplexní zádušní svět podobný předpeklí a živým hrdinům vtiskl schopnost
„astrálního cestování“, V zajetí démonů
je zas nejlepším hororem o strašidelném domě za hodně dlouhou dobu, nehledě na Wanovu
skvělou práci s lekačkami, které v jeho podání nejsou tvořeny jen
otravným bafáním doprovázeným hlasitým řevem či ohlušujícím lomozem.
No a problém filmu Insidious 3: Počátek je ten, že ho
nenatočil James Wan (který měl příliš práce s Rychle a zběsile 7), nýbrž režijně debutující Leigh Whannell,
scenárista všech tří dílů a také prvních tří dílů Saw. A všechno to, co bylo na předešlých dvou Insidious příjemné, nové a svěží, je najednou pryč.
Relativně originální, atraktivní a děsivá série je tudíž završena
pokračováním (resp. prequelem), jenž degradovalo do naprosto nezajímavé a mnohokrát
omleté historky o stereotypním děvčeti, které je nejprve pronásledováno, pak
fyzicky napadáno a nakonec posednuto stereotypním démonem (v tomto případě
astmatickým Jožinem z bažin). Co na filmu funguje, je přesně okopírováno z jedničky
a z dvojky, natočeno je to ale velmi průměrně a lekačky jsou bohužel opět
standardně otravné a předvídatelné.
Předchozí dva filmy kvůli pochopení děje není potřeba vidět (ale byla by
škoda je minout), nicméně že jde o prequel, jsem pochopil, až když jsem se o
tom po zhlédnutí filmu dočetl na internetu (a všiml si, že má podtitul Počátek). Ze snímku samotného mi to
nedošlo, možná i proto, že v něm není specifikováno, v jakém roce se
odehrává, a vyskytují se v něm současné laptopy, auta a mobilní telefony.
Provázanost s ostatními díly tu sice nějaká je, ale velmi slabá a místy
trochu nucená.
Na scénu se opět vrací Lin Shaye v roli média a jasnovidky Elise a duo
amatérských krotitelů duchů, kteří mají zajišťovat dostatek humoru (ale jsou strašní).
Hlavní hrdinkou je však dospívající dívka Quinn, po srážce s autem odkázaná
na lůžko s oběma nohama v sádře. Než ale začne strašení, tak si musíme
přetrpět povinný úvod, v němž se dozvíme, že Quinn před rokem a půl
zemřela maminka, že se od té doby častěji dohaduje s tatínkem, že se musí
starat o mladšího bratra, že se chce dostat na hereckou školu, a že je do ní
zakoukaný nesmělý spolužák/soused (který před půlkou filmu najednou zmizí z děje,
už se znovu neobjeví a je zapomenut).
Samotné strašení v druhé třetině pak celkem ujde, až na to, že démon
svou přítomnost prozrazuje zanecháváním mazlavých stop od chodidel nejen na
podlaze, ale i na místech, kde byste je nečekali, což působí trochu směšně.
Snímku se v tu chvíli ale nedá upřít alespoň strašidelná atmosféra. Ta ale
nenávratně mizí ve třetině poslední, v níž bohužel dojde kromě astrálního
cestování i na zmíněnou dvojici vyjevených tele-exorcistů, na dávání duchům po
hubě a na přestrkování se s démonem, což mi evokovalo něco ze Scary Movie 5 nebo z něčeho podobně
strašného.
Insidious 3: Počátek je každopádně s přehledem nejslabším dílem
série. Po odchodu Jamese Wana to prostě už není ono a zkopírovat to dobré z předešlých
dílů a nějak to variovat zkrátka nestačí. Ale zas je to rozhodně o něco lepší než
loňská Ouija nebo Jessabelle.
Žádné komentáře:
Okomentovat