Život je život – Recenze – 30%

Tvůrci tři roky staré české komedie Láska je láska (která ale nebyla skoro vůbec legrační a spíš vyznívala tragicky, rasisticky a homofobně), se nyní pokusili posunout v žánru na novou úroveň a natočit crazy komedii (tak to alespoň pojmenoval distributor). Výsledek je sice o něco lepší než Láska je láska, protože není rasistický a homofobní a je v něm o trochu víc pokusů o humor, ale to je tak všechno. Skutečně vtipných scén a dialogů je tu totiž pořád zoufale málo a většina jich navíc ani není dostatečně bláznivá (což crazy komedie vyžaduje), a pokud ano, tak to působí jako z jiného světa.

Mohlo by se zdát, že jde o pokračování Láska je láska (stejný režisér – Milan Cieslar, stejný scenárista, velmi podobný plakát, Ondřej Vetchý a Simona Stašová v roli manželského páru…), ale není tomu tak. Vetchý se Stašovou tu sice hrají manžele, ale úplně jiné, a nemají syna, ale tři dcery. A Petr Vančura, který tehdy hrál toho jejich syna, tu hraje přítele jedné z těch dcer. Komplikované, já vím.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Nejhorší na filmu Život je život ale není nedostatek funkčního humoru, nýbrž to, jak okázale nekonzistentní je jeho atmosféra a jak brutálně nesoudržný a nahodilý je jeho děj. Zamotaná zápletka obsahuje ve svém závěru i cosi jako nevinná nedorozumění, překvapivá odhalení a šťastná vyřešení svízelných situací, často s pravděpodobným záměrem vykouzlit na tvářích diváků úsměv a zahřát je u srdíčka, ale přitom je velice bolestné sledovat ty příšerně vyfabulované scenáristické kličky, které k nim vedou. Je velice smutné, že čeští filmaři umí natočit komerční film na vysoké technické úrovni, ale dělá jim neuvěřitelný problém naplnit ho smysluplným, nebo v případě bláznivé komedie alespoň koherentním obsahem.

A co že to je za obsah? Simona Stašová si myslí, že ji její manžel Ondřej Vetchý podvádí s mladou kolegyní z práce, a sama přitom hází očkem po melancholickém spisovateli romantických detektivek Miroslavu Táborském. Zároveň oba řeší trable svých dcer:

• Tereza Voříšková pracuje ve zverimexu a občas tam mezi terárii s hady souloží s přítelem, který má úchylku na plazy a převléká se do kostýmu ještěrky (opravdu), což je sice zajímavý nápad, ale není nijak rozvinut. Když se s ním rozejde, tak se začne sbližovat se starším sousedem Markem Taclíkem.

• Barbora Poláková se snaží mít se svým přítelem dítě, ale nějak se to nedaří. Toho navíc vyhodí z práce, takže se nastěhují do bytu k jejím rodičům. Ona se pak dál snaží otěhotnět, on začne dělat chodící reklamu na tampony.

• Ta nejmladší otěhotní v šestnácti s nějakým náhodným chlapíkem, kterého potkala na hudebním festivalu, kde byla tajně za zády rodičů. Na potrat je pozdě.

Podle popisu to ještě nezní špatně a vlastně by to mohla být komedie docela slušná. To by ale její postavy nesměly být tak neuvěřitelně proti-komediální. Ondřej Vetchý se pohybuje na hraně nebezpečného psychopata, který poměrně nepříjemně sekýruje svou rodinu a sprostě uráží svou ženu („Myslíš, že jsem krásná?“ „Na to jak seš stará, docela ujdeš.“), navíc jde o nesympatického a typicky česky zaprděného pivního tatíka s pupkem a Máchovým jezerem jako ideální představou romantické dovolené. Stašová si se slzami v očích uvědomuje, že její manželství už není co dřív, ale miluje nadevše své dcery, což je jediný důvod, proč se nespustí s úspěšným spisovatelem Táborským. Toho totiž zrovna opustila žena, takže má pravidelné sebevražedné tendence a často pláče. Z milostných a těhotenských pletek ani jedné z dcer se nic moc vtipného vykřesat taktéž nepodařilo. Za komediální postavy tak lze označit jen ty vyloženě vedlejší, co se ovšem logicky vyskytují sporadicky a nemají tím pádem dostatek příležitostí cokoli zachraňovat.

Většina humoru je tak nakonec vytvářena tím, že se někdo opaří čajem, že ochočený papoušek řekne nějakou urážku, že si někdo ukopne palec, nebo že někdo srandovně huhlá, protože byl na trhání zubů. Jde tedy o zcela řadovou legraci z té nejvděčnější, ale zároveň nejlacinější a nejokoukanější kategorie. Zbytek vtipů je na tom hůř – jsou upachtěné, špatně načasované, mnohdy omylem trapné a zkrátka nepodařené. Jistě, humor je subjektivní, takže je možné, že někdo jiný se s tímto filmem nasměje docela dost. Takovému člověku ale pravděpodobně bude také připadat zábavné:

• Když si dva lidé zle nadávají.

• Když nekompromisní otec nutí svého zetě, aby se před zbytkem rodiny (tedy před samými ženami) producíroval pouze ve slipech.

• Když se stovky těhotných žen hromadně dobývají do porodnice a skandují: „Pusťte nás na sál, my chceme rodit!“

• Když matka v noci vyruší svou dceru uprostřed sexu s jejím přítelem a jde spát k nim (do té samé postele spolu s nimi!).

• Když někdo někoho shodí z okna ve třetím patře.

Zcela bizarně pak působí asi patnáct minut filmu zobrazujících sny a fantaskní představy Vetchého, v nichž sám sebe idealizuje jako hrdinu (nejčastěji jako tajného agenta, ale jindy třeba i jako piráta), a které jsou natočeny jako ne moc dobrá parodie na bondovky (případně na dobrodružné filmy). V těch pak pase po jakémsi nebezpečném padouchovi jménem Sperminátor (už se smějete?) a jeho šéfovi, kterého hraje také Táborský (kterého Vetchý nikdy neviděl a nemůže tím pádem vědět, jak vypadá). Dojde v nich na honičky v drahých autech, luxusní obleky, palác plný twerkujících modelek, velké zbraně, přestřelky a dokonce i na počítačové triky. V každém případě jsou tyto scény z hlediska výpravy a technické náročnosti v nehorázném kontrastu se zbytkem víceméně laciného a skromného filmu, hlavně ale neexistuje žádný důvod pro opodstatnění jejich existence, ať už dějový, nebo psychologický. Prostě tam jsou. Navíc jsou jen minimálně vtipné a ne moc dobře natočené.

Ono je ostatně vícero scén špatně natočených. Třeba situace, kdy se Vetchý dobývá do cizího bytu a křičí přitom na svou ženu, načež mu začne téct krev z nosu a omdlí, je tak nepřehledná a podivná, že jsem ji musel opravdu dlouho analyzovat, než jsem pochopil, co se v ní vlastně asi stalo. A začínám být alergický na scény typu "rodina zpívá u štědrovečerního stolu koledy a nic dalšího se nestane". Nebývale špatní jsou i někteří herci, kteří třeba za jiných okolností a v jiných filmech podávají velmi dobré výkony, ale tady působí prkenně a nepřesvědčivě.

Na crazy komedii je Život je život málo crazy a ani to není dobrá komedie jako taková, na to obsahuje až příliš mnoho vážných, seriózních a veskrze nehumorných pasáží a motivů, jenž by se hodily spíš do dramatu. Vtipů nabízí teoreticky dost, ale prakticky jich jen malá část funguje. Výsledný film však není ani ryba, ani rak, nepobaví, nedojme, ani neposkytne příběh, který by byl příhodně k názvu filmu "jako ze života", protože působí falešně, nepřirozeně a bezduše. K filmu Láska je láska jsem měl podobné výhrady a vzhledem k tomu, že za snímkem Život je život stojí ti samí tvůrci, tak je jasné, koho vinit. Na druhou stranu, běžným divákům se tehdy Láska je láska docela líbil a vydělal slušné peníze, takže není všem dnům konec. Také to ale může svědčit o nevkusu a nízkých nárocích běžných diváků…