Špión (Spy) – Recenze – 50%

Během špionážní akce, v níž má být zadržena dcera překupníka zbraní hromadného ničení, je zastřelen tajný agent CIA Bradley (Jude Law). Protože protivník zná totožnosti i všech ostatních agentů, musí Bradleyho nahradit někdo, kdo není agent – a po ruce je zrovna slon v porcelánu v podání svérázné Susan (Melissa McCarthy), která sice má za sebou patřičný výcvik, ale nikdy nebyla v terénu a u CIA pracuje mnoho let jako analytička a operátorka. Je nasazena do akce pod tajnou identitou, zároveň se ale do pátrání na vlastní pěst pouští agent Rick (Jason Statham), který špatně nese, že nebyl místo Bradleyho vyslán on.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Váš přístup k americké komedii Špión se dost pravděpodobně bude odvíjet od toho, jaký vztah máte k Melisse McCarthy, která je hlavní hrdinkou a prakticky nesleze z plátna, zatímco oba představitelé mužských agentů, na filmovém plakátu poměrně výrazní, mají spíš jen o trochu větší camea. Především jde tedy o to, jestli vám vyhovuje její styl humoru, zahrnující vulgární průpovídky, ostré nadávky, vynalézavé urážky a fyzickou komiku založenou na limitované pohybovosti, nešikovnosti a těžkopádnosti.

Mé hodnocení filmu tím pádem značně ovlivňuje to, že Melissu opravdu nemusím. Nepřijde mi vtipná a ani v jakémkoli ohledu sympatická, její stylizace do zemité holky od rány se slovníkem otrlého dlaždiče mě nebaví a upřímně řečeno nechápu, jak se jí povedlo stát se tak populární, protože jediný film, kde mi přišla akceptovatelná, byl Miluj souseda svého, kde ovšem nehrála komediální postavu. Ve Špiónovi mi přišla legrační jen sporadicky, občas totiž řekla něco tak nehorázně uhozeného, že mi cukly koutky.

Do značné míry je negativem i vražedná stopáž čítající 120 minut, což je u komedie tohoto typu nepřípustné. S délkou měl režisér Paul Feig značný problém už ve svých předchozích komediích z posledních let (Ženy sobě, Drsňačky), což byl také jeden z důvodů, proč se v mých očích staly nesnesitelnými, takže Špión je z nich vlastně ještě nejlepší.

Vykoupením je do jisté míry totiž Jason Statham, jehož tvrďácký agent Rick je vyloženě k popukání. Je vlastně pravým opakem Melissy – ta totiž neustále mele pantem, div jí huba neupadne, ale jen máloco z toho skutečně funguje, zatímco Rick se ve filmu vyskytuje poskrovnu, avšak každá jeho věta je perlou a každá grimasa esencí vtipnosti. V životě by mě nenapadlo, že se budu tak nahlas smát zrovna Jasonu Stathamovi, když bude dělat drsné kukuče a s vážnou tváří se chvástat neuvěřitelnými historkami z tajných operací, na kterých se podílel („Jednou jsem si musel uříznout ruku a pak si ji sám znova přišít“). Je to asi hodně velká frustrace, když nad ukřičenou a polo-trapnou Melissou v hlavní roli diváci ve většině případů krčí rameny, ale jakmile se objeví Statham a procedí něco krátkého a úderného, tak smíchy hryžou opěradla, plácají se do kolen a nadšeně hulákají tak dlouho, než se ozve od samého řehotu rozbolavělá bránice. STATHAM JE PROSTĚ KING! Na druhou stranu, ve filmu stráví nanejvýš dvanáct minut…

Bondovská zápletka s prodejem atomovky nakonec vlastně není vůbec důležitá a film je redukován do slepence scének, v nichž hlavní hrdinka porůznu bojuje s nepřáteli, nemotorně padá, hází okolo sebe peprné urážky a producíruje se ve večerních šatech po kasinu. Celou dobu se přitom chová strašlivě nekonzistentně – chvílemi se neohrabaně potácí, vráží omylem do věcí, jakýkoli rychlejší pohyb jí dělá nebetyčný problém, a když vezme do ruky pistoli, tak místo zmáčknutí spouště omylem uvolní zásobník (trochu jako Johnny English), nicméně jindy zas v pohodě dostihne všechny utíkající padouchy, klidně nouzově přistane s letadlem a dokonce se i ubrání v dlouhém souboji útokům profesionální vražedkyně, vyzbrojená pouze pánvičkou.

Z posledních tří komedií Paula Feiga se mi nakonec Špión líbil nejvíc, ale i tak to není žádná výhra. Melissa v hlavní roli není žádné terno, vtipy vycházejí tak v polovině případů, na každou srandovní vedlejší postavu tu připadá jedna hrozná a těch pár překvapivých dějových zvratů na konci už těžko zakryje ten fakt, že závěrečná půlhodina trpí rozbředlostí a zábava se ředí únavou. Přesto existuje důvod, proč film doporučit – naprosto boží Jason Statham.