Z trojice filmů o bývalém policistovi Maxovi v podání Mela
Gibsona je nový Šílený Max
nejpodobnější tomu druhému, který byl nejakčnější, nejpunkovější a nejzábavnější,
zatímco první díl se dal s trochou nadsázky považovat za psychologické
drama a trojka se po navození okázale béčkové post-apo atmosféry zvrhla v dětskou
zábavičku. Gibsona nahradil v titulní roli Tom Hardy, avšak kdo se vrátil
po třiceti letech na místo činu, je australský režisér původní trilogie George
Miller (který mezitím natočil animovaný Happy
Feet a jeho pokračování a dvojici snímků o prasátku Babe, což je vzhledem ke zbytku jeho kariéry opravdu s podivem). A
je to comeback jako prase!
Takhle našlapaný akční spektákl s tak obřím rozpočtem (150 milionů
dolarů) a s tak jasnou vizí nekompromisního autorského tvůrce, který si
jde tvrdě za svým, totiž ve vodách mainstreamu už dlouho chyběl. Jeho existence
působí jako zjevení, zvlášť teď, v období drahých letních blockbusterů. Šílený Max: Zběsilá cesta je vlhkým snem
anarchistů a všech, kterým vadí vykalkulovanost a jistá sterilnost současných
hollywoodských akčních filmů a zejména pak těch superhrdinských. Ti všichni se nyní
ve společnosti Maxe dočkají drsné a špinavé brutální akce, zaprášených vizuálních
orgií, krvavých cákanců, prostřelování hlav, císařských řezů, bitek s motorovými
pilami, písečných hurikánů, vynalézavých soubojů a hlavně motorového burácení a
megalomanských pouštních honiček.
Původního Šíleného Maxe a jeho dva
následující sequely vlastně ani nemusíte znát, protože čtyřka na ně nijak
zvlášť nenavazuje, charaktery jejích hrdinů jsou jen zběžně načrtnuté a
zápletka je nebývale jednoduchá a přímočará – prostě je potřeba dojet s obřím
kamionem z místa A do místa B a pak zase zpátky, setřást přitom všechny
nepřátele a pokud možno se pokusit zlikvidovat hlavního záporáka, úchylného
leprotického dědka s inhalátorem. Celý dvouhodinový film tak sestává prakticky
z jediné dlouhé honičky, která by klidně mohla být nepřetržitá, nebýt několika
klidnějších a pomalejších míst.
Právě ty okamžiky, kdy se zrovna nebojuje, nestřílí, neujíždí nebo
nebalancuje na kývajících se stožárech, jsou výrazně nudnější a méně zajímavé
než všechno okolo nich. Scénář bych z hlediska dialogů neoznačil za žádný
zázrak, a přestože se ve filmu mluví sporadicky, tak i těch pár vět a
nezáživných rozhovorů vyznívá spíš otravně, nemluvě o podivné snaze o vytvoření
letmé romantické zápletky mezi dvěma velmi vedlejšími postavami. To ostatní je
ale nesmírně nabušené a plné úžasných nápadů. Primitivní otrocká komunita s podivným
náboženstvím, kde si každý věřící musí před smrtí posprejovat ústa chromem, aby
dosáhl posmrtného života ve Valhale, a kde se místo bohů vzývá název motoru V8,
je jen jedním z nich. Třešničkou na dortu pak je složení nepřátelského
konvoje, kde kromě obrněných džípů, nejrůznějších bojových vozů a tahačů
naleznete i pojízdné pódium s obří soustavou reproduktorů, na němž na
řetězech zavěšený zmutovaný metalista řeže do elektrické kytary se zabudovaným
plamenometem.
Film navíc uhání kupředu neuvěřitelně rychle a než se nadějete, je konec. Zásluhu
na tom mají výrazní herci, maskéři, kameraman John Seale, burácivý soundtrack od
Junkieho XL a především pak bravurní Millerova režie a jeho přístup k natáčení
akčních scén. Ty vznikaly většinou hezky postaru, se skutečnými automobily, s kaskadéry
a opravdovými výbuchy. Akce v Šíleném
Maxovi je svižná a plně v souladu se současnými trendy, zároveň má ale
retro nádech osmdesátkové stylizace, nekorektní morálky a ujetosti.
Ve všem tom drandění se však trochu ztratil samotný Max. Tom Hardy je
chodící charisma, ale nejenže se jeho postava nijak nevyvíjí, nemá žádné
motivace vyjma základního pravidla, že musí za každou cenu přežít, a její
občasné vidiny a traumatické ozvěny z minulosti, které stejně k ničemu
nevedou, jsou spíš na obtíž, ale navíc by se dalo polemizovat, zda jde vůbec o
hlavního hrdinu. Nejzásadnější postavou je totiž rebelská řidička Furiosa v podání
Charlize Theron, která má jasně definovaný cíl a důvody, kvůli nimž ho chce dosáhnout,
a je to ona, kdo souvisle posouvá příběh. Max, který je na začátku filmu v zajetí
a slouží jako nedobrovolný dárce krevní transfuze, se po konfrontaci s Furiosou
nejprve zmocní jejího vozu, pak ale, spojeni společným nepřítelem, jsou nuceni
cestovat spolu a Max nakonec zapadne do úlohy pouhého nástroje, který má ženské
hrdince pomoci k dojetí do vysněné destinace. Akčních scén a minut na
plátně má sice o něco víc, ale z hlediska psychologie postavy příliš
prostoru nezískal.
Nicméně přestože čtvrtý Šílený Max
vsadil kromě titulního hrdiny i na neméně výraznou ženskou postavu, podívanou
pro ženy zrovna dvakrát nepředstavuje, leda by šlo o fanynky efektní militantní
akce, spoře oděných dívek, extrémního punku a srazů přátel motorismu. Pro mužskou
část diváků jde ale v podstatě o must-see záležitost, protože tak zábavnou,
konzistentní, svéráznou a dobře natočenou řezanici už dlouho neměli možnost
vidět a jen tak zase neuvidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat