Jan Balej je výtvarníkem, loutkovým animátorem a režisérem, který je
autorem příběhu Moře, strýčku, proč je
slané z filmu Fimfárum 2 a
povídkového snímku Jedné noci
v jednom městě. Pro svůj nejnovější počin s názvem Malá z rybárny, vytvářený opět
stop-motion animací reálných loutek (s občasnou pomocí digitální animace), se
inspiroval pohádkou Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla.
 |
| Zdroj fotek: blueskyfilm.cz |
Ale pozor. Přestože jde o pohádku a film je animovaný, tak rozhodně není vhodný pro děti! Běžně se
v něm pije alkohol, kouří, souloží, krade, berou se v něm drogy, jeho nezletilá hlavní hrdinka je v jedné scéně nahá a
jeho většina se odehrává v nevěstinci. Příběh je poměrně temný a je
zasazen do špinavého, zaplivaného a začerněného prostředí nevábného přístavu plného sexshopů a nočních klubů, který vypouští
do moře kdejaké sajrajty. Všechno je v něm stylizováno do estetiky
ošklivosti, a to včetně postav, jenž svým vzezřením často připomínají spíš mutanty
či zrůdy.
To mu ale nevytýkám. Loutkový film klidně může být i pro dospělé, viz Team America nebo Strings. Problém je však ten, že Malá z rybárny nedokázala být v tomto směru konzistentní
a kombinuje výše zmíněné elementy s pohádkovým vyprávěním a s motivy z dětských filmů, což se
poněkud nepříjemně tříští. Především je neskutečně triviální její zápletka
spočívající v tom, že hlavní hrdinka, mořská víla jménem Malá, žije se
svými dvěma sestrami (Střední a Velkou) a s otcem ve městě mezi lidmi, kde
pracují ve vlastním krámku s rybami (není to divné, když mořské víly
prodávají ryby?), a v den jejích šestnáctých narozenin je jí poprvé
dovoleno vydat se i ven z obchodu a poznat krásy okolního světa. Samozřejmě se ve
městě okamžitě na první pohled zamiluje do podezřelého feťáka a majitele nočního klubu
Bogana, který je od pohledu grázl, ale ona si kvůli němu nechá od podzemní
čarodějnice odčarovat ocasní ploutev a přičarovat nohy. Bogan pak zaměstná
Malou jako bordelmamá, užije si s ní, ale zanedlouho si najde jinou. Malá
se tím pádem hrozně zklame a pak to nějak divně skončí. A to je všechno. Film má 71
minut.
Kromě toho v celém filmu žádná z postav nepromluví ani slovo (což
je také používáno spíš v dětských filmech, naposledy v nedávné Ovečce Shaun) a hrdinové se dorozumívají
posunky, případně vydávají různé zvuky a pazvuky. Výjimkou je vypravěč
s hlasem Oldřicha Kaisera, který na začátku uvede příběh, na konci vysvětlí,
v čem spočívá ponaučení (až příliš polopatě), a v průběhu komentuje
dění na plátně, včetně těch věcí, které jsou zřejmé, což je velice rušivé.
Příklad: Malá a střední si spolu něco povídají (beze slov). Pak se rozloučí a
Střední dá Malé před odchodem banán (což je taková tradice). A do toho vypravěč
pronese: „Tak aspoň ten banán.“
I přes svou intuitivnost a do jisté míry i předvídatelnost je ale děj ještě
uměle zjednodušován nedějovými scénami (pasáže z nevěstince, oslava
narozenin s živou hudbou a tancováním…) a častými repeticemi (mnohokrát
zopakovaný záběr na mechanickou striptérku, na vývěsní štít se srdcem…), jindy je zas zoufale nepochopitelný, a ani
pořádně nevysvětlí pravidla světa, ve kterém se odehrává. Je snad běžným
standardem, že mořské víly a další ryby žijí ve městě spolu s lidmi? A jsou to
vůbec lidi? Jsou tam kouzla na denním pořádku? Proč tam má někdo čtyři ruce? Jak funguje uzavírání dohod s čarodějnicí? PROČ SPOUSTA DALŠÍCH VĚCÍ V DĚJI VŮBEC NEDÁVÁ SMYSL? Většina
postav se pak také dá kvůli nedostatečné prokreslenosti velice jednoduše charakterizovat, mnohdy jediným slovem.
Malá je naivní, Bogan je hajzl, tatínek je starostlivý, Střední se hihňá…
Řemeslně je přitom film celkem na úrovni a animovaný je hezky, přestože za příbuznými Fimfáry místy pokulhává - občas jsou pohyby postav příliš trhané, místy scény nenavazují (postava střídavě má a nemá na ruce prsten), některé
digitální triky jsou dost hrozné a sem tam se přihodí taková věc, jakože rybí
kapela hraje nějakou muziku, ale hudba vůbec nesedí na typy používaných
nástrojů a pohyby smyčců. Nejvíc se ale divím tomu, že když už si jeho tvůrci dali takovou práci a vynaložili to
neskutečné množství času a energie na piplání se s pookénkovou animací, tak že
si také nesedli a nevymysleli příběh, který by byl alespoň trochu smysluplný, nebyl traumatický pro malé děti
a zároveň příliš primitivní pro dospělé. A postava nadrženého slintajícího
mutanta s vyplazeným jazykem byla traumatizující i pro mě.
Na Malé z rybárny oceníte
především výtvarnou podobu, technické zpracování, imaginativně vymyšlené
detaily a tu hromadu ruční práce, díky níž vznikla. Filmu věnovaná tematická
výstava v Malostranské besedě (do 28. června), kde se můžete pokochat vystavenými
postavičkami a dekoracemi a poučit se o zákulisí vzniku loutkového filmu, musí
být asi hezká. Nicméně sledování filmu samotného je zážitkem vyloženě rozpačitým a
místy ne zrovna dvakrát příjemným.
Žádné komentáře:
Okomentovat