Ladíme 2 (Pitch Perfect 2) – Recenze – 30%

První díl hudební komedie s názvem Ladíme!, vyprávějící o dívčí vokální skupině a jejích svérázných členkách, herečka Elizabeth Banks pouze produkovala, zatímco v případě tohoto pokračování se dokonce poprvé ujala režie (když nepočítám jednu její čtyřminutovou epizodku z filmu Mládeži nepřístupno). Scénáristka Kay Cannon ale zůstala a spolu s ní i celé herecké obsazení, tudíž se film nese ve velmi podobném duchu jako jednička. V jistých ohledech je lepší, v jiných zas horší. Celkový dojem z něj je ale víceméně stejný (tedy podprůměrný) a i tentokrát si dovolím tvrdit, že je to zaviněno hlavně nezkušeností osoby na režisérské židli (jedničku totiž taktéž natáčel debutující režisér a také to tehdy nezvládl).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Co se zlepšilo, jsou pěvecká/taneční čísla. Vzhledem k tomu, že na začátku filmu hrdinky zpívají pro prezidenta Obamu a nakonec to dotáhnou až na mistrovství světa, tak je jedině v pořádku, že jejich vystoupení mají odpovídající profesionální choreografii, že nikdo nezpívá falešně, že jsou všechny aktérky dokonale pohybově i hlasově sladěné, že mají drahé kostýmy, perfektní účesy a líčení a tu a tam i nějaké vizuální efekty v rukávu. Je to poměrně výrazný posun oproti prvnímu dílu, kde všechno to zpívání, tancování a napodobování hudebních nástrojů na pusu připomínalo o trochu lepší školní besídku. Nyní jsou tyto výstupy na úrovni toho lepšího z televizních talentových soutěží, s tou výhodou, že jsou samozřejmě lépe natočené a sestříhané, takže přinejmenším nadšenci do skupinového zpěvu a tance si přijdou na své. Na druhou stranu, lepší než v posledních dílech taneční série Let´s Dance ty choreografie rozhodně nejsou.

Film Ladíme 2 by však chtěl být hlavně komedií a v tom bohužel zoufale selhává. Jeho vtipy totiž ve většině případů nefungují, jsou značně přízemní a působí v lepším případě vyčpěle a rozpačitě, v horším případě trapně. A ty, které aspoň trošku fungují, jsou přesně zkopírované z jedničky. Elizabeth Banks nedělá problémy řemeslná stránka režie, vizuálně film hezky vypadá a spousta scén má dostatečný švih, nicméně z hlediska komediálního je snímek režírován velmi tupě – za skoro každým pokusem o hlášku nebo vtipnou průpovídku (tedy asi za každou třetí větou) následuje dvousekundová pauzička na smích, aby publikum mělo čas se pořádně vysmát a nehrozilo, že kvůli té přemíře veselí propásnou následující dialog. Nicméně vzhledem k minimální úspěšnosti gagů se tyto pauzičky automaticky přeměňují na trapná ticha. Navíc ta nutnost upozorňovat diváka na to, kdy by se měl smát, je tak otravná, že lepší by byl i umělý smích. Film navíc kombinuje spoustu typů humoru, které se k sobě moc nehodí:

• Rebel Wilson dělající humory kolem toho, jak je tlustá (což je), roztrhávající si kalhoty a nemotorně padající ze schodů.

• Dvojice politicky nekorektních moderátorů (John Michael Higgins a Elizabeth Banks), která si libuje v sexistických a sexuálních narážkách a v rasových a genderových stereotypech. Pravděpodobně jsou manželé, ale taky se mi to možná jen zdálo.

• Vykulená Asiatka, jejíž jedinou úlohou ve filmu je sem tam říct úplně mimo mísu nějakou bizarní větu, nad kterou se všichni pozastaví. Zdárně jí sekunduje jakási imigrantka, která zas má neustálou potřebu říkat věci, jimiž naznačuje, že má za sebou drsný a nepříjemný život. Jinak jsou ale obě vlastně zbytečné.

• Jistý mladík, co se snaží dvořit spolužačce, ale kvůli své roztomilé neohrabanosti a nezkušenosti jen nesrozumitelně huhlá a jeho podivné kouzelnické triky, jimiž se pokouší ohromit, nevycházejí.

• Majitel hudebního vydavatelství, který komanduje svého neschopného zaměstnance – hipstera (ten jediný je opravdu místy vtipný).

Problém tedy není v tom, že by ve filmu bylo málo pokusů o humor. Těch je tu totiž požehnaně. Problém je, že je nikdo nedokáže patřičně prodat, že velmi slabá režie je ubije a potlačí, a že nejvtipnější scénou z celého filmu je tudíž ta, v níž tucet dívek nocuje v jednom stanu a sborově zpívá jedné z nich, která za stanem vykonává velkou potřebu, aby jí to šlo lépe a příjemněji.

Děj je tak slabý a předvídatelný a plný tolika klišé, že by snad bylo lépe říct, že žádný není. Jak skončí snaha dívek o poražení německých soupeřů a získání titulu mistryň světa, je jasné ještě dřív, než film začne. Zápletka točící se kolem toho, že si hlavní hrdinka začala za zády skupiny budovat kariéru v hudebním vydavatelství, je průzračnější než ta nejčistší studánka. Jedinou vzpruhou teoreticky mohla být nová posila v podobě Hailee Steinfeld, kterou dívky nadšeně přijmou mezi sebe – její příběhový oblouk však skončí asi po deseti minutách a po zbytek filmu je využívána už jen jako rekvizita, případně jako prostředník pro pointy jiných vedlejších podzápletek. Alespoň je ale její romantická linie, byť vyznívající do prázdna, docela příjemná, což se nedá říct o té druhé, jejímiž protagonisty jsou pohledný a talentovaný playboy a Rebel Wilson.

Skoro to vypadá, jako by si tvůrci mysleli, že sice točí stupiditu, ale že to nevadí, protože se to zaplácne hezkými hudebními a tanečními čísly, pohlednými herečkami, polštářovými bitvami, dynamickou hudbou a pár drobnostmi pro fanoušky (camea hereček z předešlého dílu, nová variace na Cup Song). Mimochodem, použité písničky celkem často vtipně komentují děj, případně ho dokonce posouvají, leč v titulcích nejsou přeložené, takže neanglisté z toho nic mít nebudou.

Také je dost iritující, že všechny členky skupiny jsou zároveň studentkami vysoké školy, a že školu bez problémů úspěšně dokončí, přestože film neobsahuje ani vteřinu záběrů, v nichž by se kterákoli z nich učila nebo chodila na přednášky. Ještě aby, když na svá vystoupení trénují mnoho hodin každý den. Pak ale nechápu, proč musely jet uprostřed filmu do přírody na teambuilding za tím účelem, „aby se stmelily a našly k sobě cestu“. No, třeba alespoň herečky prožily hezký víkend…

Jediným pozitivem (skoro dvouhodinového!) filmu je tak kromě umně realizovaných a vizuálně líbivých vystoupení akorát Anna Kendrick v hlavní roli, ne snad kvůli hereckému výkonu, ale díky roztomilým kukučům. Jinak jako hudebně-taneční film Ladíme 2 v pohodě obstojí, komedie je to ale strašná.