Poněkud neduživý a nesmělý chlapík jménem Amadeo je už od dětství
přeborníkem ve stolním fotbálku (resp. v hospodském fotbálku, chcete-li).
Do jeho malého městečka se jednoho dne vrátí mezinárodně slavný super-fotbalista
Ace, který se přišel Amadeovi pomstít za to, že ho jako malého kluka před lety porazil
ve fotbálku. Unese mu kamarádku a především plánuje srovnat centrum města se
zemí a postavit na jeho místě mega-stadion. Jediná šance, jak jeho rozhodnutí
zvrátit a vybojovat zpět dívku svého srdce, je porazit jeho tým profesionálních
sportovců ve skutečném fotbale…
Na animovaném filmu Hurá na fotbal
je nejzajímavější to, že je argentinský, a že ho natočil Juan José Campanella, jenž
je mimo jiné držitelem dvou oscarových nominací za nejlepší cizojazyčný film, z nichž
jednu dokonce proměnil. Tato skutečnost se ale na výsledném filmu (který
Campanella i spolunapsal) vůbec nijak neprojevuje a snímek je asi tak fádní,
jak to zní z výše uvedeného popisu jeho děje. Kromě jedné drobnosti,
kterou jsem neuvedl – nějakým zázrakem či kouzlem totiž ožijí panáčci z Amadeova
oblíbeného fotbálku a začnou mu pomáhat v dosažení jeho cíle a dodávat mu
kuráž.
Problém je v tom, že kdyby tam ti panáčci nebyli, tak by se vůbec nic
nestalo a příběh by dokodrcal ke zhruba stejnému výsledku i bez nich. Jeho
nejlepšími částmi jsou úvod, kdy dojde k povedenému souboji ve fotbálku, a
závěrečných dvacet minut, kdy jsme svědky reálného zápasu, v němž se Amadeo
proti nepřátelskému týmu postaví s těmi největšími outsidery a ubožáky,
jaké si jen dovedete představit. Oboje je natočené velmi dynamicky, má to grády
a je to zábava. Prostředních přibližně padesát minut je ale prakticky
nedějových, podstatně méně zajímavých a zábavných a jde v nich víceméně jen
o to, že oživlí panáčkové porůznu hláškují, skandují, handrkují se, pošťuchují
se, osedlávají potkany ze skládky, lezou po pouťových atrakcích a dělají
obličeje. A moc vtipné to není.
Řada věcí je navíc poněkud zmatená a nevychytaná:
- Obyvatelé městečka bojují za to, aby se nestavěl stadion, avšak ten se stejně postaví, protože ten závěrečný zápas, který má o všem rozhodnout, se přece musí někde odehrávat.
- K čemu to je, že Ace ve své výzkumné laboratoři pěstuje zvířecí mutanty (třeba pštrosy s kopačkami místo hlavy)? Ve filmu je to dvakrát ukázáno a dál nerozvíjeno.
- Proč v jednu chvíli panáčci oslavují, že jsou zase všichni pohromadě, když Aceovy poskoci mají v krabici nejméně další půltucet jejich kamarádů?
- Proč nikdo kromě Amadea vůbec nereaguje na přítomnost mluvících a hýbajících se mužíčků z fotbálku (příležitostí by bylo hodně)? Zprvu jsem si myslel, že Amadeo má halucinace a panáčci jsou jen výtvorem jeho fantazie, avšak finále filmu tomu moc nenasvědčuje.
- Animace na standardní poměry ujde, panáčci z fotbálku
jsou roztomilí, ale živí lidé jsou až přehnaně stylizovaní, takže vypadají
jako strašidelné a odporné zrůdy (vyjma hlavního hrdiny).
Všechny postavy mají navíc velice zjednodušené charaktery a většina by se
jich dala popsat jednou krátkou větou, případně krátkým slovním spojením.
Nejhůře je na tom ale Amadeo, který je zoufale nevýrazný a nezajímavý. Jasně,
má to být tuctový ostýchavý třasořitka, který nakonec v ten správný
okamžik prokáže odvahu a odhodlání, takže s jistou mírou nevýraznosti a
nezajímavosti se u něj počítat musí. Ale kdyby alespoň udělal za celý ten film
něco, čím by nám přirostl k srdci a dal nám i jiný důvod, proč mu fandit, než
ten, že hraje proti nesympatickému a namyšlenému frajírkovi…
Ani přes netradiční zemi svého původu a pozoruhodného režiséra se Hurá na fotbal bohužel nevyhne tomu, že
po čase zmizí v záplavě podobně nevýrazné a celkově zaměnitelné
konkurence. Pár nápadů a vtípků vám z něj pravděpodobně v hlavě utkví,
avšak otázka zní, na jak dlouho…
Žádné komentáře:
Okomentovat