Avengers: Age of Ultron (The Avengers: Age of Ultron) – Recenze – 90%

Především asi ignorujte tuto recenzi i tento film, pokud vám fikční vesmír komiksového vydavatelství a filmového studia Marvel a dobrodružství jeho superhrdinů nic neříká, protože budete ztraceni, nebudete se vůbec v ničem orientovat, nebudete vědět, kdo je kdo, a drtivá většina souvislostí, vtípků, narážek a drobných nuancí půjde zcela mimo vás a vaše chápání. A nevěřícně kroutit dvě a půl hodiny hlavou vaší páteři také moc neprospěje.

Vy ostatní ale neváhejte a vyražte do kina, protože druhý díl této komiksové týmovky není o nic menší pecka než díl první a v jistých ohledech je dokonce ještě o trošku lepší. Zkrátka jde o ideální popcornovou podívanou, která nabízí to nejlepší, co můžete čekat od hollywoodského mega-blockbusteru za 250 milionů dolarů. (Což při stopáži čítající 141 minut znamená, že každá vteřina filmu stála zhruba třicet tisíc dolarů, čili v přepočtu asi tři čtvrtě milionu korun. Schválně si představte, co byste si za to mohli koupit.)

 

Zdroj fotek: falcon.cz

 

No a teď už pro ty, co chtějí vědět víc…

 

Film diváka hned od prvních vteřin vrhá doprostřed monumentální akce, kdy se členové týmu Avengers snaží dobýt jakousi pevnost, kde vojáci z organizace Hydra stráží Lokiho kopí, v němž se ukrývá nezměrná síla. To se jim podaří a ještě přitom stačí poznat své nové zmutované protivníky – rychle se pohybujícího Quicksilvera a jeho sestru-dvojče Scarlett Witch, která umí vytvářet silové pole, číst myšlenky a hrát si s lidskými mozky. Iron Man pak kopí za zády ostatních v dobré víře využije k dokončení projektu Ultron – vytvoří umělou inteligenci, s jejíž pomocí hodlá ochránit planetu Zemi před nájezdy mimozemšťanů a útočníků z jiných světů. Ultron si ale osvojí robotické tělo a umane si, že je potřeba Avengery vyhladit a s nimi i celou lidskou populaci…

Pozoruhodné je zejména to, že jakkoli mohou Avengers působit jako nablýskaná rozjařená akční blbina pro náctileté, tak ve skutečnosti jsou poměrně dost inteligentní, jejich humor je tu a tam překvapivě sofistikovaný, akční scény patří pomalu k tomu nejlepšímu za poslední měsíce a i motivace postav a jejich vzájemná interakce jsou o něco důmyslnější, než by bylo bývalo nutné. Všechno to hašteření, kamarádství, rivalita, a případně i romantické pnutí mezi nimi má psychologické opodstatnění a i hrdinové samotní nejsou ani zdaleka jen plochými figurkami – žádná extra hluboká charakterová studie se sice u žádného z nich nekoná, ale i tak je to mnohem víc, než byste vůbec mohli čekat od superhrdinského akčního sci-fi, v němž miliardář oblečený do padesátitunového robotického brnění mlátí zmutovaného zeleného obra utrženým výtahem tak dlouho, než pod nimi spadne mrakodrap.

Všechny hlavní postavy si navíc v průběhu filmu projdou jistými traumaty, s čímž souvisí i to, že je hrají velmi dobří a charismatičtí herci, kteří i tyto pasáže dokáží velmi dobře prodat. O nikom z nich si netroufnu říct, že by předváděl výkon horší než nadprůměrný, snad akorát s výjimkou Aarona Taylor-Johnsona, který nedokázal být jako Quicksilver dostatečně výrazný, a Dona Cheadlea, kterému úloha legračního černocha, hrajícího ve stínu ostatních Avengerů druhé housle, příliš nesedla. V určitých scénách se akorát na některých hercích neblaze projevuje, že reagují na něco, co při natáčení nebylo přítomno a bylo to doděláno až v postprodukci (třeba když Bruce Banner žasne nad vizualizací umělé inteligence, nebo když Black Widow uklidňuje Hulka), což však není tak úplně jejich chyba.

Na rozdíl od jedničky ale ubylo šarvátek mezi hrdiny, skoro jako by je předchozí spolupráce stmelila. Naopak přibyla jedna romantická linie, oproti očekávání docela příjemně a uvěřitelně vyvedená, a odhalení soukromého zázemí jedné z postav, jenž zatím oproti ostatním nedostala tolik prostoru. Na pošťuchování také není tolik času, protože záporák je tentokrát skutečně lahůdkový (naštěstí nejde o mimozemského zlouna z hlubin vesmíru, disponujícího všemocnou zbraní hromadného ničení, jako obvykle) a je třeba často čelit buď jemu, nebo jeho robotické armádě a nohsledům. Zatímco jednička se z velké části odehrávala v útrobách obřího vznášedla a dost často se v ní mluvilo a děj stál, tak v Avengers 2 se něco děje skoro pořád, zásadnější dialogové prostoje se konají jen sporadicky a příběh se přesouvá z místa na místo. Tempo sice není pořád konzistentní, ale alespoň je to od minule o něco dynamičtější a rytmičtější, samozřejmě s postupnou gradací.

Nejzásadnější je ale samozřejmě akce a humor a obojího je ve filmu požehnaně. Technickou stránkou se snad zabývat nemusím. Akční scény jsou přehledné, inteligentně vystavěné, našlapané a chvílemi až kulervoucí. Režisér Joss Whedon má v malíku kameru i střih a ty nejlepší části epochálních bitek záměrně a často zpomaluje – ať už proto, že jeden z hrdinů nadlidsky rychle běhá, nebo proto, aby diváci měli šanci si pořádně vychutnat všechno, co je v tom a tom záběru cool. V tomto ohledu jsou Avengers 2 naprosto kolosální a epičtí. Akční scénou roku je pro mě zatím pořád ještě kostelní vřava v Kingsmanech, nicméně v Avengerech je zase akce častější. Poslední půlhodina je v podstatě až na drobné odbočky jedna velká bitva.

Vtipy často vycházejí z narážek na události z předchozích filmů a na vztahy mezi postavami, takže znalci filmů a fanoušci si rozhodně užijí legrace habaděj. Mnozí pravděpodobně ocení i různé slovní hříčky a takřka parodické a nebývale úsměvné momenty, v nichž si tvůrci láskyplně a s nadhledem utahují ze schopností některých superhrdinů. Spousta humoru je ale zcela univerzální. Nutno poznamenat, že jsem se nejméně půltucetkrát opravdu dobře nahlas zasmál, lépe, než u mnohých komedií. Film rozhodně není bez chyb, ale zábava je to prvotřídní, a to je hlavní. Chytrá a spektakulární.

Na filmu Avengers: Age of Ultron je zkrátka vidět, že jeho tvůrci milují komiksy a kvalitní filmy, že mají upřímně rádi všechny ty roztodivné postavy v barevných kostýmech a chápou jejich duševní pochody, a že rozumí nadmíru dobře svému řemeslu. Klaním se Jossu Whedonovi za to, že zvládl celé to natáčení za čtvrt miliardy ukočírovat, ještě sám napsat scénář, pracovat tímhle způsobem s postavami a dojít ještě o něco dál, než napoprvé. Jediné, co mě může mrzet, je to, že trojku, která bude již tradičně z ekonomických důvodů roztržena na dvě části, už režírovat nebude.