Originální název amerického hororu Vzkříšení
démona odkazuje na Svatého Lazara, jenž byl, jak se tvrdí v Novém zákoně, zázračně
oživen Ježíšem čtyři dny po své smrti. Po něčem podobném prahnou hrdinové tohoto
filmu – je jimi skupinka zhruba pěti vědců vyvíjejících chemické sérum, jenž by
mělo být schopné přivést mrtvé zpět k životu (třeba když v nemocnici na
operačním sále zemře pacient). Úspěšně tuto látku otestují na mrtvém psovi
a opájí se svým úspěchem, přestože se ten pes po pár dnech začne chovat
hodně divně.
Zlom nastane v okamžiku, kdy při dalším pokusu na jiném psovi elektrický
proud zabije vedoucí projektu Zoe (Olivia Wilde) a její partner Frank (Mark
Duplass) se rozhodne použít sérum přímo na ní. Sice ji tím zachrání, ale Zoe už
není jako dřív. Nejen že jí zčernají duhovky, získá schopnost telepatie a
telekineze a začnou ji sžírat děsivé vidiny a traumata, ale navíc začne své
kolegy postupně zabíjet. Spolu s ní totiž bylo oživeno nepředstavitelné
zlo pocházející z pekel…
 |
| Zdroj fotek: bontonfilm.cz |
K zabití a zmrtvýchvstání Zoe dojde zhruba v polovině filmu a
tím, co tomu předchází, je potřeba se s trochou námahy prokousat. Je tedy
nutné vydržet obligátní představování postav, načrtnutí vztahů mezi nimi a
problémů, které řeší s finančními granty a s univerzitou zaštiťující jejich
projekt, pak bohužel nepříliš využité labilní chování pokusného psa… Moc zajímavé
a ani zábavné to není, alespoň ale divák po celou tu dobu netuší, kterým směrem
se bude film vyvíjet – jestli sklouzne do mysteriózního hororu ve stylu námětově
podobných Hráčů se smrtí, nebo zda
budování atmosféry završí krvavými orgiemi jako Carrie. Vzkříšení démona
se rozhodlo vydat oběma směry, což nebyl dobrý nápad. Obsahuje sice krvavá
úmrtí, ale dost z nich se stejně odehrává mimo plátno. Postavy mezi sebou
sice prohodí pár dialogů o duchovním a etickém pozadí toho, čeho se snaží
dosáhnout, ale většina vážně míněných filozofických otázek na toto téma v souvislosti
s tímto filmem a jeho vyzněním vyznívá nepatřičně, případně do prázdna. Hráči se smrtí nebo původní Carrie navíc byli mnohem lépe natočení a
napsaní.
Nekladl bych přitom tolik vinu na režiséra Davida Gelba (který sice příliš
mnoho zkušeností s natáčením nemá, nicméně jeho moc pěkný dokument Jiro Dreams of Sushi stojí za doporučení),
jako spíš na dvojici scénáristů, z nichž jeden Vzkříšením Démona debutoval a pro druhého to byl teprve druhý
scénář, přičemž ten první byl k poměrně debilnímu remaku thajského hororu s názvem
Clona. Vzkříšení démona není natočené zrovna dvakrát skvěle, ale aspoň není
natočené strašlivě, zato s příběhem a jeho vývojem to je horší. V první
polovině se nic moc neděje a jen čekáte, co bude, a v druhé polovině to vygraduje
ke standardní a nepříliš uspokojivé vyvražďovačce, kdy hlavní hrdinka vrhá ďábelské
pohledy a postupně likviduje jednu oběť za druhou, aniž by přitom bylo
patrné, kam v uzavřené laboratoři schovává jejich těla, že si jich ostatní
nevšimnou.
Úplný závěr vás sice možná překvapí, avšak ve chvíli, kdy snímek začne být
opravdu zajímavý, a vy si začnete říkat, jak asi bude dál pokračovat, tak
skončí. Následkem toho jsem si připadal, jako bych viděl celovečerní upoutávku
na nějaký pořádný horor, co teprve vznikne. Nebo znáte ty horory, jak parta
hrdinů musí čelit zombiím/ duchům/ příšerám/ démonům a v průběhu pátrání
po jejich vzniku objeví staré nahrávky, na nichž je zaznamenán experiment
nějakých vědců, který se ošklivě zvrtl, a oni tak nechtěně vypustili do světa
totální zlo? Tak Vzkříšení démona
vypadá jako prequel některého z nich, vysvětlující, co se tehdy těm vědcům
stalo.
Párkrát se leknete, ke konci se možná budete trochu bát, ale ty hloupé
zvraty a přiblblé scénáristické berličky vám nedají spát mnohem víc než ďáblem
posedlá Olivia Wilde. Po nějakých extra hereckých výkonech je zbytečné se pídit,
tempo přestane být uspávací až v druhé polovině a příběh je nakonec mnohem
méně ambiciózní nebo epický, jak by se mohlo zdát z přečtení jeho synopse.
Nejvíce chvály tak připadá řemeslné stránce filmu (střih, kamera, triky, masky…),
která je na docela slušné úrovni, a díky ní fungují i některé prostředky na
budování atmosféry a vyprávění děje, což posunuje tento horor do kategorie sice
koukatelných, leč snadno zapomenutelných jednohubek.
Žádné komentáře:
Okomentovat