Především asi nemá smysl, abyste chodili na film Rezistence, pokud jste neviděli loňskou Divergenci. Rezistence na
ni totiž plynule navazuje (jde o adaptaci druhého dílu knižní trilogie), tudíž
celkem logicky kašle na jakoukoli expozici a od prvních sekund na vás zbrkle hrne
všemožná jména a názvy, ve kterých se bez znalosti předchozích událostí absolutně
nebudete mít šanci během těch dvou hodin alespoň částečně zorientovat.
Pak je třeba počítat s tím, že románová předloha je cílená především
na náctiletá děvčata, která hltají příběhy o teenagerech, jenž odvážně bojují proti
zlu v podobě dystopické totalitní společnosti, a v nichž je prvek
sci-fi většinou jen jako kulisa pro romantickou zápletku, která samozřejmě
nesmí chybět. V poslední době filmy tohoto žánru nebývale vzkvétají (Dárce, Hunger Games, Hostitel…)
a jejich kvalita je proměnlivá. Není však sporu o tom, že když na Rezistenci vyrazí nadšená fanynka Divergence, která navíc četla všechny
knížky (třeba i víckrát), tak z ní bude dost možná nadšená taky.
Divergence se mi kupodivu i docela líbila, přestože byla
neúnosně dlouhá, její děj byl hloupý a nebylo ani vzdáleně naznačeno, jak by
proboha mohla fungovat lidská společnost rozdělená do pěti kast tím způsobem,
jakým to bylo prezentováno, a proč by mělo být důležité takový systém bránit.
Film ale celkem slušně uvodil diváka do příběhu hlavní hrdinky jménem Tris,
která je tzv. divergentní (má povahové vlastnosti typické pro všech pět kast,
což je vzácný a zároveň pro společnost nežádoucí jev), představil důležité
postavy, nadhodil vztahy mezi nimi, romantickou zápletku mezi Tris a jakýmsi
svalovcem z reklamy na Old Spice pojal překvapivě vkusně a bez ohledu na
stupidní scénář byl poměrně zručně natočen režisérem Neilem Burgerem (Všemocný, Iluzionista). Nyní po něm však přebral štafetu Robert Schwentke (RED, U.R.N.A.) a pod jeho vedením se
výsledek propadl dolů o několik kvalitativních úrovní.
Především je opět velice slabý děj (ještě slabší než v jedničce), založený
na tom, že je objeven jakýsi artefakt se starou zprávou pro budoucí generace,
kterou ale může přehrát pouze někdo divergentní, načež podlá záporačka Jeanine
(Kate Winslet) uspořádá na tyto jedince hon (a shodou okolností je ze
všech nejdivergentnější právě Tris). Artefakt se nakonec v závěru podaří
otevřít (nečekaně) a dojde k nečekanému odhalení… které asi mělo být
neuvěřitelně šokující, ale je jen neuvěřitelně dementní a trapně vycucané z prstu,
přičemž ideologicky pohřbívá všechno, za co kladné i záporné postavy do té doby
bojovaly.
Tato zápletka ale zabírá menší část filmu a odehrává se spíše na pozadí
toho, že Tris se vypořádává s traumaty z prvního dílu a s nočními
můrami, hledá sama sebe, každou chvíli dělá nějaká osudová rozhodnutí a každé
emocionálně prožívá, vrhá zamilované pohledy na svého přítele a spolu s pár
kamarády se coby uprchlice ukrývá u různých jiných kast a přesvědčuje je,
že ona je tou, po jejímž boku se vyplatí stát.
Akční scény jsou přitom v celém filmu zhruba tři, postavy místo
dialogů mlátí prázdnou slámu a opakují ty samé věci pořád dokola (např.
neustále dokolečka nahlas popisují, kam jdou a co tam budou dělat), romantika
je o dost primitivnější než před rokem, režírované je to o dost hůř (Schwentkeho
snaha o překvapování diváka scénami, v nichž se najednou začne dít něco
trochu divného, načež se ukáže, že to byl jen něčí sen, se brutálně míjí
účinkem) a emocionálně Rezistence
nefunguje skoro vůbec. I když ke konci znenadání zemřela velmi důležitá postava,
tak mi to bylo prakticky ukradené. Za celý film jsem nepocítil ani lítost, ani
dojetí, ani soucit s kterýmkoli z hrdinů, ani blaženost z toho,
že by se mi třeba nějaká scéna obzvláště líbila.
Film nemusí za každou cenu být dokonale logický, ale měl by dávat alespoň
základní smysl v rámci světa, ve kterém se odehrává. Což Rezistence nejen že nedává, ale navíc
ještě porušuje zákony časové návaznosti. Viz:
- Jak může jedna z kast čítat pouhých 175 členů, když má tvořit přibližně pětinu obyvatel několikamilionového post-apokalyptického Chicaga?
- Divergence je vzácná vlastnost vyskytující se jednou za deset let, přesto je v jediné kastě objeveno hned několik přibližně stejně starých jedinců, kteří touto vlastností disponují.
- Počítač zahlásí, že zahajuje test předpokladů jedné kasty, načež spustí test předpokladů úplně jiné kasty.
- Hlavní hrdinka rozbije v izolované místnosti jedné vedlejší postavě nos. Ta se o vteřinu později ocitá mimo onu místnost a bez rozbitého nosu.
- Hlavní hrdinka předvádí ohromující kaskadérské kousky, při nichž riskuje život, a o pár vteřin později se slzami v očích přiznává, že odvahu jenom předstírá.
- Několik desítek lidí vidí, jak se pár kroků
od nich trojice postav nebezpečně přibližuje ke kraji dvanáct metrů vysoké
zídky a chystá se skočit. Nikoho nenapadne stoupnout si pod ně a zkusit je
chytat.
Na denním pořádku jsou i úplně kreténské dějové zvraty, v nichž např.
uvězněnou Tris její přátelé obtížně a s nasazením života vysvobodí, ale
pak si to dotyčná najednou rozmyslí a dobrovolně se vrátí do zajetí. Tomu
se říká vděčnost.
Film je navíc strukturován tím způsobem, že když se delší dobu nic neděje
(což je poměrně častý jev), tak se odněkud najednou vyhrne tlupa záporáků a
hrdinové musejí utíkat někam jinam, případně jsou zachráněni tlupou klaďasů,
kteří se objeví vždy, když je to nejvíc potřeba. Celkový dojem z Rezistence je ale ten, ŽE SE V NÍ NIC
NEDĚJE SKORO POŘÁD, a nezachrání to ani sem tam slušný herec (Miles Teller,
Naomi Watts), ani technicky zdařilé digitální triky. Přitom ani není tak
totálně imbecilní, aby se kvůli tomu vyplatilo dívat se na ni ze škodolibosti a
bavit se u toho, jak je strašná. Je prostě jen nudná, mdlá, hloupá a o ničem.
A závěrečný díl série bude samozřejmě již tradičně rozdělen na dvě samostatné
části. Nedík.
Žádné komentáře:
Okomentovat