Chappie – Recenze – 60%

Jihoafrický režisér Neill Blomkamp, po jehož nesmírně výrazném a mimořádně povedeném debutu District 9 si fanoušci sci-fi vytvořili obrovské nároky a přehnaná očekávání na jeho další filmy, což se promítlo na obecně chladnějším přijetí již nákladnějšího a ambicióznějšího (a méně zdařilého) Elysia, nyní natočil svůj třetí film s názvem Chappie. Ten sdílí se svými dvěma předchůdci mnoho společných prvků, takže i kdybyste nevěděli, že jeho autorem je Blomkamp, tak byste to pravděpodobně poznali. Opět jde totiž o špinavou a drsnou sci-fi, která je vizuálně a technicky pojatá velmi podobně jako District 9 či Elysium, stejně jako District 9 se odehrává v blízké budoucnosti v Jihoafrické Republice, také se v ní objevují postavy stylizovaných gangsterů s bizarními účesy a tetováními a je podobná i co do designu zbraní a technologií a do poněkud benevolentnějšího postoje vůči násilí a vulgaritám.

Opět platí, že Blomkamp triumfuje v zobrazování plně funkčního, uvěřitelného a do detailů promyšleného světa budoucnosti (v tomto případě takového světa, v němž jsou policisté částečně nahrazení robotickými droidy s jednoduchou umělou inteligencí). Znovu dokazuje, že má zcela pod palcem řemeslnou stránku filmu – spousta scén je skvěle režírovaná, akční scény jsou přehledné, herci hrají přinejmenším slušně, digitální triky jsou silně na výši a funguje i hudba (nabušené gangsta hip-hop songy a soundtrack Hanse Zimmera). Přesto je ale Chappie zatím nejhorším Blomkampovým filmem, protože se v něm snoubí velice slabý scénář s nesoudržným a nesmyslně vystavěným příběhem a poměrně překvapivě i neschopnost tento příběh vyprávět, kvůli čemuž se výsledek rozpadá a naprosto selhává z hlediska děje a jeho vývoje.

Už samotný námět filmu je trochu divný. Máme tu programátora a softwarového inženýra na poli robotiky Deona (Dev Patel z Milionáře z chatrče), který vymyslel policejní droidy, ale nestačí mu to a experimentuje s umělou inteligencí, jenž by se nejen směle vyrovnala té lidské, nýbrž ji dokonce předčila. Zároveň tu ale máme partu pouličních gangsterů (dva z nich hrají členové rap-rave hudební skupiny Die Antwoord, kteří se jmenují Ninja a Yo-landi a natáčejí takovéto videoklipy), kteří potřebují zamáznout dluh u nějakého bosse a za tím účelem chtějí uspořádat velké loupežné přepadení. Aby jim akci nepřekazili droidi, rozhodnou se unést Deona a přimět ho ke spolupráci. Ten vezme vyřazeného policejního droida a nahraje do něj onu umělou inteligenci, čímž spatří světlo světa Chappie, první skutečně inteligentní robot, který je schopen cítit, uvažovat a samostatně myslet (nicméně není hned od začátku světaznalý a musí se postupně učit mluvit, vnímat, atd.).

Děj pak sestává z několika prolínajících se linií:

• Deon se snaží udělat z Chappieho dobře vychovaného člena společnosti, vtlouct mu do hlavy morální hodnoty a zkoumat jeho potenciál.

• Gangsteři ho chtějí převychovat k obrazu svému a udělat z něj hardcore kriminálníka, který by jim pomáhal s krádežemi, prodejem drog, přepadáváním a vražděním.

• Chappie si uvědomuje svou existenci, považuje se za plnohodnotnou žijící bytost, osvojuje si pojmy týkající se života a smrti a přemýšlí, co se stane, až mu za pár dní dojde baterka (která se nedá vyměnit).

• Deonův kolega (Hugh Jackman) pracující na konkurenčním projektu (obří bojoví roboti jak z Robocopa) se snaží jeho droidy sabotovat, aby tím stoupl v očích jejich společné nadřízené a šéfky společnosti (Sigourney Weaver).

Problematické je, že prakticky není komu fandit. Za hlavního hrdinu lze považovat Deona, jenž je ale prezentován jako typický vědec/nerd, který je brutálními zločinci okamžitě odhozen poté, co se pokusí Chappieho vzdělávat pomocí ilustrované knížky, malířského plátna a gumové pískací slepice, a jehož jakási přeměna a snaha o odpor v závěru filmu vyznívá ne moc uvěřitelně. Zároveň však jde o jedinou kladnou postavu – všichni ostatní jsou už záporáci, ať už jde o mstícího se a po úspěchu toužícího Deonova spolupracovníka nebo o po zuby ozbrojené vrahy a drogové dealery s pozlaceným chrupem.

Diskutabilní je akorát titulní Chappie, který je sice roztomilý (pohyby a mluvu obstaral režisérův oblíbenec Sharlto Copley), avšak uvažuje dost naivně a jeho chování je masivně nekonzistentní. Gangsteři ho učí mluvit a pohybovat se jako oni a Chappie to zdárně napodobuje (dokonce na něj navléknou zlaté prsteny a řetězy, což je dost legrační), ale každou chvíli z této stylizace vypadne a začne se hýbat a vyjadřovat úplně normálně. Může si libovolně stahovat z internetu jakékoli informace o čemkoli (což se ale divák dozví až ke konci filmu), ale přitom si klidně nechá namluvit, že když někomu probodne břicho nožem, tak ho tím pouze uspí. Jeho vlastní svobodné uvažování se projevuje tím, že bere jako bernou minci cokoli, co mu kdo nakuká. Přitom tvůrci by určitě chtěli, abychom ho brali jako právoplatnou lidskou bytost, zamilovali si ho, soucítili s ním a dojímali se u toho, jak dva náhodné kriminálníky oslovuje mami a tati. Což jde těžko, když mu nedocházejí důsledky jeho činů, není úplně jasný způsob a rychlost jeho vývoje (uprostřed filmu si ještě nechává číst na dobrou noc pohádky a o dva dny později už ťuká do počítače ultra-složité programy) a nechává s sebou tak snadno manipulovat.

Otázka pak zní, jaký to má smysl zasadit do pro děti nevhodného a poměrně drsného sci-fi filmu jako titulního hrdinu robota, který se snaží působit prvoplánově roztomile, k čemuž mu slouží především obličejová mimika schopná reflektovat jeho pocity a emoce (podobně jako v Číslo 5 žije nebo ve Wall-e). Není dostatečně roztomilý nebo sympatický, abyste se u něj mohli rozněžnit, ale zároveň není dost odlidštěný na to, aby působil věrohodně jako stroj na zabíjení (viz Já, robot) a přirozeně zapadl do filmu, kde vzduchem létají utrhané kusy lidských těl, desítky nábojů a sprostá slova.

Poslední naděje na to, že z toho Blomkamp ještě nějak vybruslí, padne v závěru, kdy se začne dít něco relativně pozoruhodného, co asi mělo být hodně odvážné, nadčasové a cosi to vypovídat o vztahu současné společnosti a technologií, ale ve skutečnosti je to primitivně zjednodušené až za hranici absurdna, neřku-li přímo dementní (o něco podobného se pokoušela např. loňská Transcendence).

Scénář přitom má na svědomí stejně jako doposud taktéž Blomkamp (spolu se svou manželkou Terri Tatchell, která s ním spolupracovala už na Districtu 9). Jeho filmografie sice prokazuje značnou klesající tendenci, ale naštěstí je Blomkamp natolik talentovaný a schopný, že z Chappieho udělal alespoň řemeslně zvládnutou a zábavnou podívanou, když už ne inteligentní a dobře vystavěnou podívanou. Jen je třeba doufat, že ten kvalitativní pokles nebude pokračovat ještě hlouběji v souvislosti s dalším jeho projektem, což by měl být nový příspěvek do vetřelčí série. A to by byla teprve škoda.