Jihoafrický režisér Neill Blomkamp, po jehož nesmírně výrazném a mimořádně
povedeném debutu District 9 si
fanoušci sci-fi vytvořili obrovské nároky a přehnaná očekávání na jeho další
filmy, což se promítlo na obecně chladnějším přijetí již nákladnějšího a
ambicióznějšího (a méně zdařilého) Elysia,
nyní natočil svůj třetí film s názvem Chappie.
Ten sdílí se svými dvěma předchůdci mnoho společných prvků, takže i kdybyste
nevěděli, že jeho autorem je Blomkamp, tak byste to pravděpodobně poznali. Opět
jde totiž o špinavou a drsnou sci-fi, která je vizuálně a technicky pojatá velmi
podobně jako District 9 či Elysium, stejně jako District 9 se odehrává v blízké budoucnosti
v Jihoafrické Republice, také se v ní objevují postavy stylizovaných
gangsterů s bizarními účesy a tetováními a je podobná i co do designu
zbraní a technologií a do poněkud benevolentnějšího postoje vůči násilí a
vulgaritám.
Opět platí, že Blomkamp triumfuje v zobrazování plně funkčního,
uvěřitelného a do detailů promyšleného světa budoucnosti (v tomto případě
takového světa, v němž jsou policisté částečně nahrazení robotickými
droidy s jednoduchou umělou inteligencí). Znovu dokazuje, že má zcela pod
palcem řemeslnou stránku filmu – spousta scén je skvěle režírovaná, akční scény
jsou přehledné, herci hrají přinejmenším slušně, digitální triky jsou silně na
výši a funguje i hudba (nabušené gangsta hip-hop songy a soundtrack Hanse
Zimmera). Přesto je ale Chappie zatím
nejhorším Blomkampovým filmem, protože se v něm snoubí velice slabý scénář
s nesoudržným a nesmyslně vystavěným příběhem a poměrně překvapivě i neschopnost
tento příběh vyprávět, kvůli čemuž se výsledek rozpadá a naprosto selhává z hlediska
děje a jeho vývoje.
Už samotný námět filmu je trochu divný. Máme tu programátora a softwarového
inženýra na poli robotiky Deona (Dev Patel z Milionáře z chatrče), který vymyslel policejní droidy, ale nestačí
mu to a experimentuje s umělou inteligencí, jenž by se nejen směle
vyrovnala té lidské, nýbrž ji dokonce předčila. Zároveň tu ale máme partu
pouličních gangsterů (dva z nich hrají členové rap-rave hudební skupiny
Die Antwoord, kteří se jmenují Ninja a Yo-landi a natáčejí takovéto videoklipy), kteří potřebují zamáznout dluh u nějakého bosse a za tím účelem
chtějí uspořádat velké loupežné přepadení. Aby jim akci nepřekazili droidi,
rozhodnou se unést Deona a přimět ho ke spolupráci. Ten vezme vyřazeného policejního
droida a nahraje do něj onu umělou inteligenci, čímž spatří světlo světa
Chappie, první skutečně inteligentní robot, který je schopen cítit, uvažovat a
samostatně myslet (nicméně není hned od začátku světaznalý a musí se postupně
učit mluvit, vnímat, atd.).
Děj pak sestává z několika prolínajících se linií:
- Deon se snaží udělat z Chappieho dobře vychovaného člena společnosti, vtlouct mu do hlavy morální hodnoty a zkoumat jeho potenciál.
- Gangsteři ho chtějí převychovat k obrazu svému a udělat z něj hardcore kriminálníka, který by jim pomáhal s krádežemi, prodejem drog, přepadáváním a vražděním.
- Chappie si uvědomuje svou existenci, považuje se za plnohodnotnou žijící bytost, osvojuje si pojmy týkající se života a smrti a přemýšlí, co se stane, až mu za pár dní dojde baterka (která se nedá vyměnit).
- Deonův kolega (Hugh Jackman) pracující na konkurenčním projektu (obří bojoví roboti jak z Robocopa) se snaží jeho droidy sabotovat, aby tím stoupl v očích jejich společné nadřízené a šéfky společnosti (Sigourney Weaver).
Problematické je, že prakticky není komu fandit. Za hlavního hrdinu lze
považovat Deona, jenž je ale prezentován jako typický vědec/nerd, který je
brutálními zločinci okamžitě odhozen poté, co se pokusí Chappieho vzdělávat
pomocí ilustrované knížky, malířského plátna a gumové pískací slepice, a jehož
jakási přeměna a snaha o odpor v závěru filmu vyznívá ne moc uvěřitelně. Zároveň
však jde o jedinou kladnou postavu – všichni ostatní jsou už záporáci, ať už
jde o mstícího se a po úspěchu toužícího Deonova spolupracovníka nebo o po
zuby ozbrojené vrahy a drogové dealery s pozlaceným chrupem.
Diskutabilní je akorát titulní Chappie, který je sice roztomilý (pohyby a
mluvu obstaral režisérův oblíbenec Sharlto Copley), avšak uvažuje dost naivně a
jeho chování je masivně nekonzistentní. Gangsteři ho učí mluvit a pohybovat se
jako oni a Chappie to zdárně napodobuje (dokonce na něj navléknou zlaté prsteny
a řetězy, což je dost legrační), ale každou chvíli z této stylizace
vypadne a začne se hýbat a vyjadřovat úplně normálně. Může si libovolně
stahovat z internetu jakékoli informace o čemkoli (což se ale divák dozví
až ke konci filmu), ale přitom si klidně nechá namluvit, že když někomu
probodne břicho nožem, tak ho tím pouze uspí. Jeho vlastní svobodné uvažování
se projevuje tím, že bere jako bernou minci cokoli, co mu kdo nakuká. Přitom tvůrci
by určitě chtěli, abychom ho brali jako právoplatnou lidskou bytost, zamilovali
si ho, soucítili s ním a dojímali se u toho, jak dva náhodné kriminálníky
oslovuje mami a tati. Což jde těžko, když mu nedocházejí důsledky jeho činů,
není úplně jasný způsob a rychlost jeho vývoje (uprostřed filmu si ještě
nechává číst na dobrou noc pohádky a o dva dny později už ťuká do počítače
ultra-složité programy) a nechává s sebou tak snadno manipulovat.
Otázka pak zní, jaký to má smysl zasadit do pro děti nevhodného a poměrně
drsného sci-fi filmu jako titulního hrdinu robota, který se snaží působit
prvoplánově roztomile, k čemuž mu slouží především obličejová mimika
schopná reflektovat jeho pocity a emoce (podobně jako v Číslo 5 žije nebo ve Wall-e).
Není dostatečně roztomilý nebo sympatický, abyste se u něj mohli rozněžnit, ale
zároveň není dost odlidštěný na to, aby působil věrohodně jako stroj na
zabíjení (viz Já, robot) a přirozeně
zapadl do filmu, kde vzduchem létají utrhané kusy lidských těl, desítky nábojů
a sprostá slova.
Poslední naděje na to, že z toho Blomkamp ještě nějak vybruslí, padne
v závěru, kdy se začne dít něco relativně pozoruhodného, co asi mělo být
hodně odvážné, nadčasové a cosi to vypovídat o vztahu současné společnosti a
technologií, ale ve skutečnosti je to primitivně zjednodušené až za hranici absurdna,
neřku-li přímo dementní (o něco podobného se pokoušela např. loňská Transcendence).
Scénář přitom má na svědomí stejně jako doposud taktéž Blomkamp (spolu se
svou manželkou Terri Tatchell, která s ním spolupracovala už na Districtu 9). Jeho filmografie sice
prokazuje značnou klesající tendenci, ale naštěstí je Blomkamp natolik
talentovaný a schopný, že z Chappieho
udělal alespoň řemeslně zvládnutou a zábavnou podívanou, když už ne inteligentní
a dobře vystavěnou podívanou. Jen je třeba doufat, že ten kvalitativní
pokles nebude pokračovat ještě hlouběji v souvislosti s dalším jeho
projektem, což by měl být nový příspěvek do vetřelčí série. A to by byla teprve
škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat