Čarovný les (Into the Woods) – Recenze – 40%

Čarovný les je filmovou adaptací broadwayského muzikálu, jehož celý děj probíhá v jednom rozsáhlém hvozdu a splétá do sebe čtveřici známých pohádek – Popelku, Červenou Karkulku, Lociku a Jacka a fazole. Jednotlivé postavy těchto pohádek se pak porůznu v lese potkávají, navzájem si ovlivňují své osudy a současně přitom zpívají. Oproti divadelní předloze je filmový Čarovný les velmi výpravný, se spoustou digitálních triků, s omračující přehlídkou hvězd současného stříbrného plátna a s režií Roba Marshalla (Chicago, Gejša).

Nejenže se pohádky proplétají, ale navíc jsou obepnuty jednotícím příběhem, v němž jakýsi pekař a jeho žena chtějí dítě, ale musí kvůli tomu prolomit rodinnou kletbu, v čemž jim může pomoci ta čarodějnice, která ji na ni kdysi dávno seslala. Aby se jí to povedlo, musí namíchat lektvar vydojený z krávy, která sežrala červenou pláštěnku, vlasy barvy kukuřice a zlatý střevíček. Ha, ha, ha.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Obsazení je vskutku skvosté – Popelku hraje Anna Kendrick, prince Chris Pine, čarodějnici Meryl Streep, pekaře s pekařkou James Corden a Emily Blunt, vlka Johnny Depp… Všichni jsou opravdu dobří a navíc zpívají velice čistě a s naprostou profesionalitou i poměrně náročné písně, jejichž autorem je Stephen Sondheim, který napsal i divadelní předlohu Sweeneyho Todda. Výsledek je podobný – zpívá se skoro pořád, písně mnohdy nemají melodii, kterou byste si mohli broukat, texty jsou složité a rafinované a dost pravděpodobně si z nich nezapamatujete mnoho, nicméně napsané jsou vtipně a sofistikovaně a dobře se poslouchají. Hudební stránku a její adaptování do filmu tedy hodnotím velmi pozitivně, ale zrovna dvakrát unešený z ní nejsem – oproti Sweeneymu Toddovi u Čarovného lesa nemám nutkání opatřit si co nejdřív jeho soundtrack a poslouchat ho pořád dokola.

Zatímco však Tim Burton v adaptování příběhu o ďábelském holičovi z Fleet Street do filmové podoby přímo exceloval, Rob Marshall v mnoha aspektech znamenitě selhává. Jednotlivé zápletky jsou nesoudržné a působí značně nahodile (např. o existenci Lociky se pekařka dozví tak, že náhodou vyslechne část rozhovoru dvou postav, které okolo ní náhodou procházejí) a některé motivy jsou načaty, aniž by vedly k jakékoli pointě (dvě z postav jsou ve skutečnosti sourozenci, ale tuto skutečnost se ani jedna z nich celý film nedozví). Některé bizarní nedostatky patrně vyplývají přímo ze špatného adaptování původní hry. Popelka uvízne přilepená na schodech natřených smůlou a zpívá písničku o tom, co bude dělat, zatímco princ stojí celou dobu pár kroků za ní a pozoruje ji, načež ji nechá vyzout se ze střevíců a prchnout? A když ji pak hledá mezi vesničankami, tak ji nepozná, přestože na plese neměla masku a ani nebyla nijak výrazně nalíčená? Celkem symptomatické je i to, že spoustu důležitých scén vůbec neuvidíme (nebe s obry, ples na zámku…) a místo toho o nich někdo pouze zazpívá.

Bizarní je i celková stylizace, v níž figuruje skutečný les, digitální kouzla a propracované kostýmy, a která působí velice seriózně a i temně v duchu toho, jaký dojem asi původně pohádky vyvolávaly (vlk je např. stažen z kůže, Popelčina macecha svým dcerám usekává paty, aby se vešly do střevíčku…), ale na řadě míst se film současně snaží působit odlehčeným, komediálním a téměř až parodickým dojmem (třeba když princové stojí na vodopádu, zpívají o svých láskách a utrpení a dramaticky si přitom strhávají košile z hrudí, nebo když se jeden z nich pak zhoupne z vysoké věže po dlouhých vlasech Lociky jako po liáně, ale prudce to s ním hodí o stěnu věže).

Důležité však je, že i přes všechny ty nesmysly a ne úplně hladké propojení jednotlivých zápletek Čarovný les je zábavný a příjemně se na něj kouká. Funguje jako muzikál, funguje jako pohádkový mišmaš, místy si pohrává se žánrovými konvencemi a tu a tam se v něm stane něco divného, u čeho se musíte sami sebe ptát, jak k tomu proboha došlo a jak to ti tvůrci mysleli, případně kde se stala chyba.

Zlom ale nastává asi ve dvou třetinách filmu, kdy jsou všechny příběhy již zakončeny a vrcholí na zámku, kde se koná velká svatba. Kdyby v tu chvíli film skončil, bylo by to celkem v pořádku. Jenže on ani zdaleka nekončí a místo toho nastává ještě dalších 40 minut následného děje (kvůli čemuž má film přes dvě hodiny), které jsou takřka utrpením. Najednou se všichni zblázní a začnou se chovat jako totální idioti, rozhodovat se úplně nemotivovaně a nesmyslně, les je najednou k nepoznání a všichni se v něm ztrácejí, některé postavy znenadání zemřou (i některé poměrně důležité) a jiné se začnou zamilovávat do někoho jiného, než do koho byly zamilované předtím. Proč? Prostě proto.

Do oněch dvou třetin se mi Čarovný les docela líbil a bavil jsem se u něj. Ta poslední třetina mi ale zážitek zkazila, protože film se během ní stačil totálně rozpadnout, zmagořit a přeměnit se v jedno velké WTF, které bylo už jen dementní, hloupé, otravné, nesmyslné, zbytečné, zbytečně natahované, zdlouhavé a k ničemu.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - SPOILERY - - - -  - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Po lese se začne procházet obryně a ničit království za to, že jí Jack zabil manžela. Jack nakonec s pekařovou pomocí zabije i obryni (ani nechci vědět, jaké z toho plyne ponaučení). Mezitím princ podvede Popelku s pekařovou ženou, která později spadne ze srázu a zabije se. Pekař pak založí novou rodinu spolu s Popelkou, s novorozenětem, které předtím jeho žena stačila porodit, s Červenou Karkulkou, které obryně rozšlápla domov, a s Jackem, jehož maminka byla omylem probodnuta větví trčící ze země. A čarodějnici, která odvoláním kletby získala zpět svou krásu a mládí, spolkla bažina.