Čarovný les je filmovou adaptací broadwayského muzikálu,
jehož celý děj probíhá v jednom rozsáhlém hvozdu a splétá do sebe čtveřici
známých pohádek – Popelku, Červenou Karkulku, Lociku a Jacka a fazole. Jednotlivé
postavy těchto pohádek se pak porůznu v lese potkávají, navzájem si
ovlivňují své osudy a současně přitom zpívají. Oproti divadelní předloze je filmový
Čarovný les velmi výpravný, se
spoustou digitálních triků, s omračující přehlídkou hvězd současného stříbrného
plátna a s režií Roba Marshalla (Chicago,
Gejša).
Nejenže se pohádky proplétají, ale navíc jsou obepnuty jednotícím příběhem,
v němž jakýsi pekař a jeho žena chtějí dítě, ale musí kvůli tomu prolomit
rodinnou kletbu, v čemž jim může pomoci ta čarodějnice, která ji na ni
kdysi dávno seslala. Aby se jí to povedlo, musí namíchat lektvar vydojený
z krávy, která sežrala červenou pláštěnku, vlasy barvy kukuřice a zlatý
střevíček. Ha, ha, ha.
Obsazení je vskutku skvosté – Popelku hraje Anna Kendrick, prince Chris
Pine, čarodějnici Meryl Streep, pekaře s pekařkou James Corden a Emily
Blunt, vlka Johnny Depp… Všichni jsou opravdu dobří a navíc zpívají velice
čistě a s naprostou profesionalitou i poměrně náročné písně, jejichž
autorem je Stephen Sondheim, který napsal i divadelní předlohu Sweeneyho Todda. Výsledek je podobný –
zpívá se skoro pořád, písně mnohdy nemají melodii, kterou byste si mohli
broukat, texty jsou složité a rafinované a dost pravděpodobně si z nich
nezapamatujete mnoho, nicméně napsané jsou vtipně a sofistikovaně a dobře se
poslouchají. Hudební stránku a její adaptování do filmu tedy hodnotím velmi
pozitivně, ale zrovna dvakrát unešený z ní nejsem – oproti Sweeneymu Toddovi u Čarovného lesa nemám nutkání opatřit si
co nejdřív jeho soundtrack a poslouchat ho pořád dokola.
Zatímco však Tim Burton v adaptování příběhu o ďábelském holičovi
z Fleet Street do filmové podoby přímo exceloval, Rob Marshall
v mnoha aspektech znamenitě selhává. Jednotlivé zápletky jsou nesoudržné a
působí značně nahodile (např. o existenci Lociky se pekařka dozví tak, že
náhodou vyslechne část rozhovoru dvou postav, které okolo ní náhodou
procházejí) a některé motivy jsou načaty, aniž by vedly k jakékoli
pointě (dvě z postav jsou ve skutečnosti sourozenci, ale tuto skutečnost se
ani jedna z nich celý film nedozví). Některé bizarní nedostatky patrně
vyplývají přímo ze špatného adaptování původní hry. Popelka uvízne přilepená na
schodech natřených smůlou a zpívá písničku o tom, co bude dělat, zatímco princ
stojí celou dobu pár kroků za ní a pozoruje ji, načež ji nechá vyzout se ze
střevíců a prchnout? A když ji pak hledá mezi vesničankami, tak ji nepozná,
přestože na plese neměla masku a ani nebyla nijak výrazně nalíčená? Celkem
symptomatické je i to, že spoustu důležitých scén vůbec neuvidíme (nebe
s obry, ples na zámku…) a místo toho o nich někdo pouze zazpívá.
Bizarní je i celková stylizace, v níž figuruje skutečný les, digitální
kouzla a propracované kostýmy, a která působí velice seriózně a i temně
v duchu toho, jaký dojem asi původně pohádky vyvolávaly (vlk je např.
stažen z kůže, Popelčina macecha svým dcerám usekává paty, aby se vešly do
střevíčku…), ale na řadě míst se film současně snaží působit odlehčeným,
komediálním a téměř až parodickým dojmem (třeba když princové stojí na vodopádu,
zpívají o svých láskách a utrpení a dramaticky si přitom strhávají košile
z hrudí, nebo když se jeden z nich pak zhoupne z vysoké věže po
dlouhých vlasech Lociky jako po liáně, ale prudce to s ním hodí o stěnu
věže).
Důležité však je, že i přes všechny ty nesmysly a ne úplně hladké propojení
jednotlivých zápletek Čarovný les je
zábavný a příjemně se na něj kouká. Funguje jako muzikál, funguje jako pohádkový
mišmaš, místy si pohrává se žánrovými konvencemi a tu a tam se v něm stane
něco divného, u čeho se musíte sami sebe ptát, jak k tomu proboha došlo a
jak to ti tvůrci mysleli, případně kde se stala chyba.
Zlom ale nastává asi ve dvou třetinách filmu, kdy jsou všechny příběhy již zakončeny
a vrcholí na zámku, kde se koná velká svatba. Kdyby v tu chvíli film
skončil, bylo by to celkem v pořádku. Jenže on ani zdaleka nekončí a místo toho
nastává ještě dalších 40 minut následného děje (kvůli čemuž má film přes dvě
hodiny), které jsou takřka utrpením. Najednou se všichni zblázní a začnou se
chovat jako totální idioti, rozhodovat se úplně nemotivovaně a nesmyslně,
les je najednou k nepoznání a všichni se v něm ztrácejí, některé
postavy znenadání zemřou (i některé poměrně důležité) a jiné se začnou
zamilovávat do někoho jiného, než do koho byly zamilované předtím. Proč? Prostě
proto.
Do oněch dvou třetin se mi Čarovný
les docela líbil a bavil jsem se u něj. Ta poslední třetina mi ale zážitek
zkazila, protože film se během ní stačil totálně rozpadnout, zmagořit a
přeměnit se v jedno velké WTF, které bylo už jen dementní, hloupé, otravné,
nesmyslné, zbytečné, zbytečně natahované, zdlouhavé a k ničemu.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - SPOILERY - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Po lese se začne procházet obryně a ničit království za to, že jí
Jack zabil manžela. Jack nakonec s pekařovou pomocí zabije i obryni (ani
nechci vědět, jaké z toho plyne ponaučení). Mezitím princ podvede Popelku
s pekařovou ženou, která později spadne ze srázu a zabije se. Pekař pak
založí novou rodinu spolu s Popelkou, s novorozenětem, které předtím
jeho žena stačila porodit, s Červenou Karkulkou, které obryně rozšlápla
domov, a s Jackem, jehož maminka byla omylem probodnuta větví trčící ze
země. A čarodějnici, která odvoláním kletby získala zpět svou krásu a
mládí, spolkla bažina.
Nevím, proč by měli režiséři dělat filmy tak, jak by to představovali ostatní. Já jsem se skvěle bavila, příběh je možná diskutabilní, ale pořád lepší, než předvídatelný. Asi je u nás spousta lidí zblblých z českých muzikálů, kde je nejspíš vše tak, jak má být - což nemyslím jako pochvalu. Hudba skvělá - Into the Woods jsem viděla už několikrát a pořád objevuji něco nového.
OdpovědětVymazatNevím, proč by měli režiséři dělat filmy tak, jak by to představovali ostatní. Já jsem se skvěle bavila, příběh je možná diskutabilní, ale pořád lepší, než předvídatelný. Asi je u nás spousta lidí zblblých z českých muzikálů, kde je nejspíš vše tak, jak má být - což nemyslím jako pochvalu. Hudba skvělá - Into the Woods jsem viděla už několikrát a pořád objevuji něco nového.
OdpovědětVymazat