Žena v černém 2: Anděl smrti (The Woman in Black: Angel of Death) – Recenze – 50%

Možná si pamatujete na nijak zvlášť vydařený duchařský horor Žena v černém, který se do našich kin dostal před třemi roky coby adaptace knižní předlohy britské spisovatelky Susan Hill a zároveň remake staršího televizního filmu z roku 1989. Daniel Radcliffe v něm hrál mladého právníka, jenž přijel vyřizovat pozůstalost zesnulé hraběnky do její honosné polorozpadlé vily, nacházející se na ostrově uprostřed močálů pokrytých hustým závojem mlžného oparu, a musel si přitom poradit s duchem, který v nedaleké vesnici zabíjel děti.

Laciný horor vydělal docela slušné peníze, tudíž vzniklo jeho pokračování, jehož děj už je ale kompletně vyfabulovaný (nicméně Susan Hill se podílela na tvorbě scénáře). Odehrává se ve stejných lokacích jako jednička, leč o 50 let později, straší v něm pořád to samé strašidlo a zachmuřeného hlavního hrdinu nahradila postava mladé učitelky Eve (Phoebe Fox), která v nehostinných blatech hledá za druhé světové války zázemí pro skupinu dětí, jež byly evakuovány z bombardovaného Londýna.

Mezi dětmi samozřejmě nechybí mlčenlivý klučina, který si kreslí strašidelné obrázky, ví věci, o kterých by vědět neměl, a občas tupě zírá do rohu místnosti, kde není nic než odlupující se tapety. Učitelce trýzněné nočními můrami se pak začne zjevovat ženská postava ve smutečním kroji. Že nejde jen o vidiny či halucinace vyjde najevo poté, co některé z dětí přijdou o život. Následuje obvyklá anabáze – je potřeba zjistit, co je ten duch zač, proč straší, co po hrdinech vlastně chce a jak mu zabránit v zabíjení dalších objetí.

Do kompletního výčtu důležitějších postav je třeba zařadit ještě druhou, o něco odměřenější a upjatější učitelku, která hlavní hrdince odmítá ty historky o strašidlu uvěřit, a na nedaleké armádní letiště převeleného mladého pilota, se kterým se Eve seznámila cestou ve vlaku, a který ji do děsivého domu přijíždí denně navštěvovat, z čehož vznikne docela příjemná minimalistická romantická linie.

Jako horor však film bohužel příliš nefunguje, protože není dost dobře natočený, jeho děj je velice rutinní a omšelý a nepředstavuje v tomto žánru nic, kvůli čemu by vám stálo za to věnovat mu pozornost, nehledě na to, že není téměř vůbec napínavý a veškeré strašení je v něm redukováno na laciné lekačky, které jsou spíš vrcholně otravné než strašidelné. Že na vás něco nebo někdo vybafne, se pozná podle toho, že kamera zpomalí, hudba utichne a diváci v sále přestanou dýchat. Na to navazuje zjevení se ducha/vrány/mrtvoly/navzájem se strašících dětí, které je naprosto ve všech případech doprovázeno ohlušujícím zvukem, kterého se leknete, i když to čekáte. Protože toho se nedá neleknout. Nicméně počet leknutí neslouží jako ukazatel dobrého hororu – kvalitní horor by měl děsit svým dějem a atmosférou, ne tím, že na vás bude bafat tak dlouho, až z toho budete mít infarkt.

Ona atmosféra přitom není k zahození. Většina filmu se odehrává v noci a obraz je místy hodně tmavý, takže čas od času skoro není vidět, co kamera zrovna zabírá (ale můžete si to domýšlet, což některým pasážím dává docela zajímavý náboj, avšak nejsem ji jist, jestli to tak tvůrci chtěli). Depresivní prostředí nehostinných močálů a zamlžených blat, vlhkých lesů s gotickými hřbitovy, staré vybydlené barabizny s prostorným sklepem a rozpadlé vesnice, kde každou chvíli prší, má výrazný potenciál a mohl by se v něm odehrávat vynikající horor. Tvůrcům Ženy v černém 2 se z něj však nepodařilo vytřískat nic jiného, než co jsme viděli už před třemi lety v jedničce. Zoufale neoriginální příběh navíc neobsahuje ani zdaleka nic atraktivního nebo nedej bože inovativního (a končí neskutečně dementně), což má za následek veskrze průměrnou až podprůměrnou nudu, která sice tu a tam vyrukuje s občasnou slušně vygradovanou scénou nebo s hezky fungujícím motivem, ale většinou si stejně vaši pozornost získává tím, že se k vám přikrade tak, že už z dálky slyšíte její kroky, a pak vám ze všech sil zakřičí do ucha.