Možná si pamatujete na nijak zvlášť vydařený duchařský horor Žena v černém, který se do našich
kin dostal před třemi roky coby adaptace knižní předlohy britské spisovatelky Susan
Hill a zároveň remake staršího televizního filmu z roku 1989. Daniel
Radcliffe v něm hrál mladého právníka, jenž přijel vyřizovat pozůstalost
zesnulé hraběnky do její honosné polorozpadlé vily, nacházející se na ostrově
uprostřed močálů pokrytých hustým závojem mlžného oparu, a musel si přitom
poradit s duchem, který v nedaleké vesnici zabíjel děti.
Laciný horor vydělal docela slušné peníze, tudíž vzniklo jeho pokračování,
jehož děj už je ale kompletně vyfabulovaný (nicméně Susan Hill se podílela na tvorbě
scénáře). Odehrává se ve stejných lokacích jako jednička, leč o 50 let později,
straší v něm pořád to samé strašidlo a zachmuřeného hlavního hrdinu
nahradila postava mladé učitelky Eve (Phoebe Fox), která v nehostinných
blatech hledá za druhé světové války zázemí pro skupinu dětí, jež byly
evakuovány z bombardovaného Londýna.
Mezi dětmi samozřejmě nechybí mlčenlivý klučina, který si kreslí
strašidelné obrázky, ví věci, o kterých by vědět neměl, a občas tupě zírá do
rohu místnosti, kde není nic než odlupující se tapety. Učitelce trýzněné
nočními můrami se pak začne zjevovat ženská postava ve smutečním kroji. Že
nejde jen o vidiny či halucinace vyjde najevo poté, co některé z dětí
přijdou o život. Následuje obvyklá anabáze – je potřeba zjistit, co je ten duch
zač, proč straší, co po hrdinech vlastně chce a jak mu zabránit v zabíjení
dalších objetí.
Do kompletního výčtu důležitějších postav je třeba zařadit ještě druhou, o
něco odměřenější a upjatější učitelku, která hlavní hrdince odmítá ty historky
o strašidlu uvěřit, a na nedaleké armádní letiště převeleného mladého pilota,
se kterým se Eve seznámila cestou ve vlaku, a který ji do děsivého domu
přijíždí denně navštěvovat, z čehož vznikne docela příjemná minimalistická
romantická linie.
Jako horor však film bohužel příliš nefunguje, protože není dost dobře
natočený, jeho děj je velice rutinní a omšelý a nepředstavuje v tomto
žánru nic, kvůli čemu by vám stálo za to věnovat mu pozornost, nehledě na to,
že není téměř vůbec napínavý a veškeré strašení je v něm redukováno na
laciné lekačky, které jsou spíš vrcholně otravné než strašidelné. Že na vás
něco nebo někdo vybafne, se pozná podle toho, že kamera zpomalí, hudba utichne
a diváci v sále přestanou dýchat. Na to navazuje zjevení se
ducha/vrány/mrtvoly/navzájem se strašících dětí, které je naprosto ve všech
případech doprovázeno ohlušujícím zvukem, kterého se leknete, i když to čekáte.
Protože toho se nedá neleknout. Nicméně počet leknutí neslouží jako ukazatel
dobrého hororu – kvalitní horor by měl děsit svým dějem a atmosférou, ne tím,
že na vás bude bafat tak dlouho, až z toho budete mít infarkt.
Ona atmosféra přitom není k zahození. Většina filmu se odehrává
v noci a obraz je místy hodně tmavý, takže čas od času skoro
není vidět, co kamera zrovna zabírá (ale můžete si to domýšlet, což některým pasážím dává docela zajímavý náboj, avšak nejsem ji jist, jestli to tak tvůrci
chtěli). Depresivní prostředí nehostinných močálů a zamlžených blat, vlhkých
lesů s gotickými hřbitovy, staré vybydlené barabizny s prostorným
sklepem a rozpadlé vesnice, kde každou chvíli prší, má výrazný potenciál a mohl
by se v něm odehrávat vynikající horor. Tvůrcům Ženy v černém 2 se z něj však nepodařilo vytřískat nic
jiného, než co jsme viděli už před třemi lety v jedničce. Zoufale neoriginální
příběh navíc neobsahuje ani zdaleka nic atraktivního nebo nedej bože
inovativního (a končí neskutečně dementně), což má za následek veskrze průměrnou až podprůměrnou nudu, která
sice tu a tam vyrukuje s občasnou slušně vygradovanou scénou nebo
s hezky fungujícím motivem, ale většinou si stejně vaši pozornost získává tím,
že se k vám přikrade tak, že už z dálky slyšíte její kroky, a pak vám
ze všech sil zakřičí do ucha.
Žádné komentáře:
Okomentovat