Zvonilka a tvor Netvor (Tinker Bell and the Legend of the Neverbeast)– Recenze – 60%

Animovaná série o Zvonilce a jejích vílích kamarádkách ze světa Petra Pana vzniká ve studiích Walta Disneyho coby vedlejší produkt, který neaspiruje na Oscarové nominace tak jako Ledové království nebo Velká šestka, nemá ambice tolik prorazit, je levnější, o něco jednodušeji animovaný a v USA ani nejde do kin. U nás se však vílí dobrodružství relativně chytla, a přestože první díly putovaly také rovnou na DVD, tak poslední tři filmy se do kino distribuce dostaly.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Filmy se Zvonilkou se tak ne zcela po právu dostávají v pohledu recenzenta do kategorie animovaných filmů, které do našich kin doputovaly z Nizozemí, Německa, Jihoafrické Republiky či Indonésie (pravděpodobně proto, že distributorům došlo, že když jdou rodiče s dětmi na animovaný film, tak je jim vlastně jedno, co to je a jak moc je to kvalitní, hlavně když se děti zabaví a vstupné stojí stejně) a předem budí dojem béčkové, resp. druhořadé zábavy. To by ale bylo vůči Zvonilce ne úplně fér, protože tato série je přeci jen kvalitnější než animáky typu 7 trpaslíků, Khumba, Velká oříšková loupež nebo Winx Club. Dokonce je lepší než některé mainstreamové animované filmy velkých studií (viz třeba Rio 2).

Pikantní je, že přestože se všechny ty filmy jmenují Zvonilka a …něco, tak víla Zvonilka je v nich ve většině případů pouze jako vedlejší postava a hlavní hrdinkou je nějaká jiná víla, která s ní kamarádí. Je to případ Zvonilky a tvora Netvora, byl to i případ loňské Zvonilky a pirátů. Všechny ty filmy jsou na velice podobné kvalitativní úrovni, jsou poměrně krátké (tento má 76 minut), jejich děj není zrovna dvakrát komplikovaný a rozhodně nejsou v jakémkoli ohledu závadné. Přitom pořád platí, že se strefují zejména do vkusu dívčího publika do dvanácti let, nicméně mohou oslovit i zhulenou mládež s fetišem na sexy víly a sklony k adorování roztomilých chlupatých zvířátek.

Příběh je tentokrát o tom, že víla jménem Fauna, expertka na zvěř všeho druhu, mající tendenci propašovávat v dobré víře do vílí mírumilovné komunity i zvířata relativně nebezpečná, se skamarádí s neobvyklým tvorem, který se v nedalekém lese objeví krátce poté, co oblohou prolétla zelená kometa. Pak se zjistí, že podle dávné legendy se ten tvor vždy probouzí souběžně s průletem oné komety s cílem vílí údolí nelítostně zničit. Vílí skautky, ochránkyně společenství, chtějí bájného tvora Netvora polapit, Fauna se jim v tom však snaží zabránit, protože cítí, že to je s tou legendou přeci jen trošku jinak…

Nejde tedy o nic bůhvíjak originálního – variací tohoto námětu známe mnoho a toto zpracování je ještě k tomu poměrně jednoduché a na sto honů předvídatelné. Plní však beze zbytku svoji funkci, je konzistentní, drží hezky pohromadě a je celkem dobře stravitelné i pro odrostlejší, případně dospělé publikum. Množstvím humoru nebo akčních scén v konkurenci zrovna dvakrát nevyniká, ale nahrazuje to roztomilostí a nevinností – jako by říkalo: „Já jsem takový malý bezbranný filmeček, který by se rád pokusil zavděčit, dejte mi prosím šanci.“ A já říkám: „Proč ne.“ Ale do kina bych na něj znovu nešel.