Na Oscara za nejlepší film nominované drama Teorie všeho vypráví o životě Stephena Hawkinga – o tom, jak
bojoval o život, jak přišel ke kolečkovému křeslu, jak se oženil a jak se
snažil přijít na znění fyzikální rovnice, která by řešila všechny zákony
vesmíru současně.
Snímek je zároveň adaptací autobiografické knihy, kterou napsala Hawkingova
bývalá manželka Jane, a tudíž není divu, že právě jejich vztahu se film věnuje zdaleka
ze všeho nejvíc a všechno ostatní je v něm jen okrajové. Tudíž pokud se
zajímáte o Hawkingův výzkum nebo o detaily ohledně jeho onemocnění, tak tady na
nic nového nenarazíte – film obsahuje jen nezbytný základ, aby se vůbec dalo
mluvit o Hawkingovi, a víceméně předpokládá, že toho pána s hlasovým emulátorem
zabudovaným v jezdícím křesílku znáte.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Z toho důvodu mi přišlo nesmírně poutavé skoro všechno, co se nějakým
způsobem přímo dotýkalo osobnosti Stephena Hawkinga samotného (třeba jeho
působení na škole, vymýšlení fyzikálních teorií, průběh jeho choroby, psaní Stručné historie času) a naopak mi
nepřišlo skoro nic zajímavého nebo podnětného na mnohem výraznějších zápletkách
typu „Jane vypadá po letech manželství nespokojená ve vztahu se Stephenem“, „Jane
se zakoukává do pohledného učitele hudby, v jehož kostelním sboru zpívá
chorály“, případně „Jane má třetí dítě a není úplně jasné, jestli je Stephenovo“.
Je to škoda, že je jí věnováno tak nehorázné množství času, protože není ani zdaleka
tak kuriózní filmovou postavou, jako je Stephen.
Odhlédneme-li tedy od nedostatečně vytěženého a spíše obvyklého děje, tak
jinak je Teorie všeho natočená velmi
dobře a především je bravurně zahraná. Nejpozoruhodnější je Oscarem oceněný výkon
Eddieho Redmaynea v hlavní roli, který nejenže si dokázal mistrovsky
osvojit Hawkingovu dikci a jeho pod náporem nemoci měnící se pohyby, ale navíc
je svému předobrazu docela podobný. Svým herectvím zcela zastiňuje úplně
všechny, včetně na Oscara nominované Felicity Jones v roli jeho ženy. Je to
o to překvapivější vzhledem k tomu, jak zoufale přehrával svého záporáka v nedávné
sci-fi Jupiter vychází, kde byl
hrozný.
Britský režisér James March (jeho dokument Muž na laně šel i u nás v kinech) konzistentně udává tempo i v méně
vděčných pasážích a jistou rukou kočíruje film i herce. Nejsilnější jsou v jeho
případě ty momenty, kdy se nemluví a namísto slov promlouvá řeč těla, němé výrazy
ve tvářích a herecké výkony. Třeba když se Jane od Stephenových spolužáků
dozví, jak špatné je to s jejím přítelem. Nebo když ho krátce poté donutí
hrát kroket a klopýtající Stephen se vzdorovitě šourá po trávníku a naštvaně se
trefuje do koulí, načež po svém návratu na pokoj v afektu rozbije židli.
Celkově Teorie všeho působí jako hollywoodsky
přikrášlená americká pohádka (přestože jde o britský film), ale kvůli tomu se
na ni zlobit nelze. Je dojemná na místech, na kterých by dojemná být měla, a i
jinak funguje emocionálně poměrně slušně, a to jak díky hercům, tak díky hudbě,
režii, i dialogům. Pokud vás ale zajímá reálný osud jejího hlavního hrdiny a
jeho dílo, tak se podívejte raději na dokument z roku 2013 s všeříkajícím
názvem Životopis Stephena Hawkinga.
Žádné komentáře:
Okomentovat