Kobry a užovky – Recenze – 80%

Režisér Jan Prušinovský je mezi diváky známý především díky seriálu Okresní přebor a jeho stejnojmennému celovečernímu prequelu s podtitulem Poslední zápas Pepíka Hnátka a v poslední době i díky televiznímu seriálu Čtvrtá hvězda, jenž natáčel spolu s Miroslavem Krobotem. V souvislosti s jeho novým filmem Kobry a užovky by se však hodilo připomenout spíše jeho tvorbu na epizodách dramatických minisérií Soukromé pasti a Nevinné lži, v nichž se pro humor muselo chodit daleko. Kobry a užovky jsou totiž nejlepším českým dramatem ze současnosti za poslední léta a nedivil bych se, kdyby udělaly slušnou kariéru v zahraničí a na zahraničních festivalech.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Děj filmu se odehrává kdesi ve středních Čechách a vypráví příběh dvou bratrů:

• Užovka (Matěj Hádek) žije sám. Po vyhazovu z továrny se nechá přemluvit bývalým spolužákem ze základky, aby si ve městě otevřel prodejnu se značkovým oblečením, takže to začne vypadat, že konečně bude mít trochu peníze a bude moct zaopatřit nejen sebe, ale i svou rodinu.

• Kobra (Kryštof Hádek) žije bůhvíkde. Surově chlastá, bere drogy a vykrádá cizí chatky. Je to nesvéprávný a nezodpovědný recidivista, jemuž nedělá problém okrást klidně i vlastní babičku, a kterému Užovka „půjčuje“ peníze proto, aby ho třeba nenapadlo ukrást je někde jinde. Ale moc to nepomáhá.

Užovka tak musí řešit nejen své existenciální problémy, ale i problémy týkající se Kobry, potýkat se s nepříjemnostmi, které jeho bratr způsobuje ostatním obyvatelům, přenést se přes kyselé obličeje své vyhořelé a zcela rezignované ovdovělé matky (Jana Šulcová), která má Kobru raději než jeho, poradit si s nesvědomitou manželkou (Lucie Žáčková) svého nejlepšího kamaráda (Jan Hájek), který mu ji dohodil jako prodavačku do jeho obchodu, a přenést se přes chlácholivé řeči své babičky (Věra Kubánková), která má oba své vnuky upřímně ráda a Kobru hájí slovy: „Když von za to nemůže, von se tak snaží a je hodnej a každej den pořád jenom dře, zrovna včera mi to říkal.“

Kromě toho se tu zhruba v polovině začne odvíjet něco jako kriminální zápletka, kdy dojde k jistému vyhrocenému incidentu a vrcholí to soudem, ale k tomu se nebudu vyjadřovat, abych vám nezkazil překvapení.

Janovi Prušinovskému se každopádně podařilo to, co se už dlouho žádnému českému filmaři tak dobře nepodařilo – natočit drama, které by prostřednictvím autentických lokací a uvěřitelných postav realisticky zachycovalo českou sociální současnost, a to bez přehnané manipulace, emocionálního vydírání a stěžování si na špatné životní podmínky, případně na špatně nastavený státní systém. I s filmy podobného typu, které získaly prestižní ocenění, jako třeba Poupata (Český lev za nejlepší film) či Cesta ven (Cena české filmové kritiky za nejlepší film), jsem měl problém, že i přes zjevné řemeslné a jiné schopnosti svých tvůrců trpí mentální zaostalostí filmových postav, které si mohou za svou špatnou situaci výhradně samy, protože to jsou nemyslící idioti bez mozku. To však není případ Kober a užovek.

Užovka je naopak tím typem hrdiny, který se řídí logikou a intuicí a oproti očekávání mu většina rozhodnutí vychází a může se z nich těšit. Má kde bydlet, má dost peněz na placení nájmu v panelákovém bytě, v bance mu bez problémů půjčí, na obzoru se rýsuje vztah s kyprou hospodskou, babička mu v neděli navaří oběd a obchod vydělává. Za kretény tu jsou akorát Užovkův nadřízený (David Máj), jenž by mohl jeho byznys vážně ohrozit, a nepředvídatelný Kobra, který má na Užovku asi stejný efekt, jako má železná koule připoutaná řetězem k noze vězně na svého majitele.

Prostředí filmu je špinavé a oprýskané, ale svou chudobou prvoplánově nevydírá. Je to prostředí ošuntělých vesnic a maloměst, ve kterých nechybí vylidněná železobetonová obchodní centra, diskotéky, zastavárny, autobazary, zakouřené putyky s herními automaty, kulturní domy a socialistická skladiště. Podobná situace panuje v okruhu ani ne třiceti kilometrů od Prahy, takže to není žádná prdel světa, ani chudinské ghetto. Lépe už se ten příběh snad ani umístit nedal.

Kromě toho je třeba vyzdvihnout technické aspekty filmu, inteligenci dialogů, režii, i herecké výkony ÚPLNĚ VŠECH, přičemž nejpozoruhodnější je samozřejmě ústřední duo v podání skutečných bratrů – herců. Za zmínku stojí i sympatická přítomnost občasného (černého) humoru, který filmu dodává dojem nadhledu a uvolněnosti, jakkoli vážné přitom jeho téma může být. Všechny složky filmu skvěle pasují a výsledek běží jako dobře namazaný stroj. Není sice úplně dokonalý, ale kdyby veškerá seriózní česká filmová tvorba dosahovala alespoň ze tří čtvrtin takovéto úrovně, tak jsme dávno za vodou.