Režisér Jan Prušinovský je mezi diváky známý především díky seriálu Okresní přebor a jeho stejnojmennému celovečernímu
prequelu s podtitulem Poslední zápas
Pepíka Hnátka a v poslední době i díky televiznímu seriálu Čtvrtá hvězda, jenž natáčel spolu
s Miroslavem Krobotem. V souvislosti s jeho novým filmem Kobry a užovky by se však hodilo
připomenout spíše jeho tvorbu na epizodách dramatických minisérií Soukromé pasti a Nevinné lži, v nichž se pro humor muselo chodit daleko. Kobry a užovky jsou totiž nejlepším
českým dramatem ze současnosti za poslední léta a nedivil bych se, kdyby
udělaly slušnou kariéru v zahraničí a na zahraničních festivalech.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Děj filmu se odehrává kdesi ve středních Čechách a vypráví příběh dvou
bratrů:
- Užovka (Matěj Hádek) žije sám. Po vyhazovu
z továrny se nechá přemluvit bývalým spolužákem ze základky, aby si
ve městě otevřel prodejnu se značkovým oblečením, takže to začne vypadat,
že konečně bude mít trochu peníze a bude moct zaopatřit nejen sebe, ale i
svou rodinu.
- Kobra (Kryštof Hádek) žije bůhvíkde. Surově
chlastá, bere drogy a vykrádá cizí chatky. Je to nesvéprávný a
nezodpovědný recidivista, jemuž nedělá problém okrást klidně i vlastní
babičku, a kterému Užovka „půjčuje“ peníze proto, aby ho třeba nenapadlo
ukrást je někde jinde. Ale moc to nepomáhá.
Užovka tak musí řešit nejen své existenciální problémy, ale i problémy
týkající se Kobry, potýkat se s nepříjemnostmi, které jeho bratr způsobuje
ostatním obyvatelům, přenést se přes kyselé obličeje své vyhořelé a zcela
rezignované ovdovělé matky (Jana Šulcová), která má Kobru raději než jeho,
poradit si s nesvědomitou manželkou (Lucie Žáčková) svého nejlepšího
kamaráda (Jan Hájek), který mu ji dohodil jako prodavačku do jeho obchodu,
a přenést se přes chlácholivé řeči své babičky (Věra Kubánková), která má
oba své vnuky upřímně ráda a Kobru hájí slovy: „Když von za to nemůže, von se
tak snaží a je hodnej a každej den pořád jenom dře, zrovna včera mi to
říkal.“
Kromě toho se tu zhruba v polovině začne odvíjet něco jako kriminální
zápletka, kdy dojde k jistému vyhrocenému incidentu a vrcholí to soudem,
ale k tomu se nebudu vyjadřovat, abych vám nezkazil překvapení.
Janovi Prušinovskému se každopádně podařilo to, co se už dlouho žádnému
českému filmaři tak dobře nepodařilo – natočit drama, které by prostřednictvím
autentických lokací a uvěřitelných postav realisticky zachycovalo českou
sociální současnost, a to bez přehnané manipulace, emocionálního vydírání a stěžování
si na špatné životní podmínky, případně na špatně nastavený státní systém. I
s filmy podobného typu, které získaly prestižní ocenění, jako třeba Poupata (Český lev za nejlepší film) či Cesta ven (Cena české filmové kritiky za
nejlepší film), jsem měl problém, že i přes zjevné řemeslné a jiné schopnosti
svých tvůrců trpí mentální zaostalostí filmových postav, které si mohou za svou
špatnou situaci výhradně samy, protože to jsou nemyslící idioti bez mozku. To
však není případ Kober a užovek.
Užovka je naopak tím typem hrdiny, který se řídí logikou a intuicí a oproti
očekávání mu většina rozhodnutí vychází a může se z nich těšit. Má kde
bydlet, má dost peněz na placení nájmu v panelákovém bytě, v bance mu
bez problémů půjčí, na obzoru se rýsuje vztah s kyprou hospodskou, babička
mu v neděli navaří oběd a obchod vydělává. Za kretény tu jsou akorát
Užovkův nadřízený (David Máj), jenž by mohl jeho byznys vážně ohrozit, a nepředvídatelný
Kobra, který má na Užovku asi stejný efekt, jako má železná koule připoutaná
řetězem k noze vězně na svého majitele.
Prostředí filmu je špinavé a oprýskané, ale svou chudobou prvoplánově
nevydírá. Je to prostředí ošuntělých vesnic a maloměst, ve kterých nechybí
vylidněná železobetonová obchodní centra, diskotéky, zastavárny, autobazary,
zakouřené putyky s herními automaty, kulturní domy a socialistická
skladiště. Podobná situace panuje v okruhu ani ne třiceti kilometrů od
Prahy, takže to není žádná prdel světa, ani chudinské ghetto. Lépe už se ten
příběh snad ani umístit nedal.
Kromě toho je třeba vyzdvihnout technické aspekty filmu, inteligenci
dialogů, režii, i herecké výkony ÚPLNĚ VŠECH, přičemž nejpozoruhodnější je
samozřejmě ústřední duo v podání skutečných bratrů – herců. Za zmínku
stojí i sympatická přítomnost občasného (černého) humoru, který filmu dodává
dojem nadhledu a uvolněnosti, jakkoli vážné přitom jeho téma může být. Všechny
složky filmu skvěle pasují a výsledek běží jako dobře namazaný stroj. Není sice
úplně dokonalý, ale kdyby veškerá seriózní česká filmová tvorba dosahovala
alespoň ze tří čtvrtin takovéto úrovně, tak jsme dávno za vodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat