Focus – Recenze – 40%

Americký snímek Focus (od tvůrců I Love You Phillip Morris či Bláznivá, zatracená láska) je komedií o podvodnících, přičemž tím nejprotřelejším z nich, který má na svědomí početnou organizovanou partu profesionálních kapsářů a šejdířů, je Nicky (Will Smith). Avšak mnohem víc prostoru než samotným podvodům je věnováno budování romantického vztahu hlavního hrdiny s pohlednou lupičkou Jess (Margot Robbie). Film se pak dělí na dvě části:

1)    V té první se Nicky holedbá, že nikdy nedělá „velké podfuky“ a vysvětluje, jak zasvětil své lupičské umění profesionálnímu kradení peněženek, šperků, hodinek a kreditních karet. Jeho obratnost se projeví při několika drobných akcích, kterých se zúčastní i nadšená a neméně schopná Jess. Když si oba dost nahrabou, tak Nicky zariskuje a provede s nakradenými penězi zcela nesmyslný ultra-mega-super podfuk, čímž svůj zisk několikrát znásobí. Že je to v rozporu s tím, co tvrdil na začátku, se neřeší. Každopádně pak dá Jess sbohem, tudíž se ukáže, že ten slibně se rozvíjející vztah mezi nimi celou dobu bral jako pracovní, okořeněný trochou nezávazného blbnutí. Následuje titulek „O tři roky později“.

2)     Nicky je na volné noze a na mizině, tudíž se nechá najmout u majitele stáje Formule 1, aby se vydával za jeho mechanika a následně prodal falešnou kopii speciálně upraveného vítězného motoru lačné konkurenci. Znovu se setkává s Jess, která je shodou okolností přítelkyní/milenkou jeho zaměstnavatele a tajně se s ní začne scházet, protože oba cítí, že mezi nimi i po těch třech letech pořád něco je. No a pak se ukáže, že všichni podvedli všechny v obrovském maxi-hyper-extra podfuku na třetí.

Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, protože bych vám zkazil překvapení. Nicméně už ten první obří podfuk je hodně dementní (všechny podvody Dannyho parťáků se oproti němu jeví jako zcela racionální, logické a přesvědčivé projekty hrané na jistotu) a byl jsem ochoten ho akceptovat jen proto, že se stal ve filmu, který je nesmyslnou komedií natočenou proto, aby pouze bavila. Ten druhý olbřímí podfuk je ale ještě mnohem debilnější a probíhá zhruba tak, že dojde k relativně předvídatelnému zvratu, po němž ovšem následuje zvrat nepředvídatelný, jehož cílem je zarazit vás do židle, abyste ani nedýchali. Pak ale přijde na řadu ještě další, o hodně šílenější zvrat, který dokonale obrátí smysl všeho, co jsme do té doby viděli. Ze začátku to vypadá sice efektně, ale když si po skončení filmu v hlavě zpětně zrekonstruujete, co se tedy vlastně stalo, dojdete k závěru, že to vůbec nedává smysl, a že jste naletěli na totální kravinu.

Nicméně jsem si jist, že spousta diváků tímto způsobem uvažovat nebude. Nebudou se totiž nad logikou těch zvratů zamýšlet (proč taky, když je to komedie) a bude jim stačit, že to je efektně nastříhané, vizuálně líbivé, že tam hrají pohlední herci s širokými americkými úsměvy, že k tomu hraje dynamická hudba, že to má celkem hezkou kameru, a že je to občas překvapí něčím, co nečekali. Jinými slovy, že se nechají oslnit blyštivým povrchem a nebudou se zabývat shnilým vnitřkem. Samozřejmě souhlasím, že komedie nemusí být za každou cenu logická a realistická, ale měla by mít alespoň základní konzistentní logiku v rámci svého vlastního světa, ve kterém se odehrává. Což pro Focus neplatí. Jeden příklad z mnoha – když se hrdinové, špičkoví zloději, baví tím, že se jen tak mezi řečí navzájem bleskově okrádají o nejrůznější předměty, které má ten druhý na sobě, aniž by si toho dotyčný všiml, tak je pro mě nepochopitelné, jak může někomu takovému trvat několik dní, než se mu stejným způsobem podaří okrást o hodinky někoho, kdo ani není profesionální zloděj.

Dost podobný pocit jsem měl z dva roky starého filmu Podfukáři, což byla taky nebetyčná hovadina, ale diváci byli spokojení, protože to bylo natočené dynamicky a se slušným tempem, s kvalitními herci a efektními digitálními triky, takže to vypadalo zábavně a cool. Focus v tomto ohledu funguje skoro identicky.

Oba hlavní protagonisté to zachraňují jen částečně. Nejiskří to mezi nimi tak, jak by mohlo, a navíc nejsou téměř vůbec vtipní (což neznamená, že nejsou zábavní, ale na komedii je to málo). Willu Smithovi stačí být za každou cenu elegantní a šarmantní, Margot Robbie si zas vystačí se svádivými pohledy a s flirtováním. Nicméně kromě laškovných řečiček a vzájemného okrádání toho moc nepředvedou. Příběh je zas na množství děje poměrně chudý a hlavně je v něm minimum vtipů (zasmál jsem se asi dvakrát), takže film nemá kromě té povrchové stránky moc čím okouzlit.

Alespoň to není nuda a hezky se na to dívá. Jinak je to ale nebývale prázdné, nicneříkající a obecně snadno zapomenutelné.