Americký snímek Focus (od tvůrců I Love You Phillip Morris či Bláznivá, zatracená láska) je komedií o
podvodnících, přičemž tím nejprotřelejším z nich, který má na svědomí
početnou organizovanou partu profesionálních kapsářů a šejdířů, je Nicky (Will
Smith). Avšak mnohem víc prostoru než samotným podvodům je věnováno budování
romantického vztahu hlavního hrdiny s pohlednou lupičkou Jess (Margot
Robbie). Film se pak dělí na dvě části:
1) V té první
se Nicky holedbá, že nikdy nedělá „velké podfuky“ a vysvětluje, jak zasvětil
své lupičské umění profesionálnímu kradení peněženek, šperků, hodinek a
kreditních karet. Jeho obratnost se projeví při několika drobných akcích,
kterých se zúčastní i nadšená a neméně schopná Jess. Když si oba dost nahrabou,
tak Nicky zariskuje a provede s nakradenými penězi zcela nesmyslný
ultra-mega-super podfuk, čímž svůj zisk několikrát znásobí. Že je to v rozporu
s tím, co tvrdil na začátku, se neřeší. Každopádně pak dá Jess sbohem, tudíž
se ukáže, že ten slibně se rozvíjející vztah mezi nimi celou dobu bral jako
pracovní, okořeněný trochou nezávazného blbnutí. Následuje titulek „O tři roky
později“.
2) Nicky je na
volné noze a na mizině, tudíž se nechá najmout u majitele stáje Formule 1, aby
se vydával za jeho mechanika a následně prodal falešnou kopii speciálně
upraveného vítězného motoru lačné konkurenci. Znovu se setkává s Jess,
která je shodou okolností přítelkyní/milenkou jeho zaměstnavatele a tajně se s ní
začne scházet, protože oba cítí, že mezi nimi i po těch třech letech pořád něco
je. No a pak se ukáže, že všichni podvedli všechny v obrovském maxi-hyper-extra
podfuku na třetí.
Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, protože bych vám zkazil překvapení. Nicméně
už ten první obří podfuk je hodně dementní (všechny podvody Dannyho parťáků se
oproti němu jeví jako zcela racionální, logické a přesvědčivé projekty hrané na
jistotu) a byl jsem ochoten ho akceptovat jen proto, že se stal ve filmu, který
je nesmyslnou komedií natočenou proto, aby pouze bavila. Ten druhý olbřímí podfuk
je ale ještě mnohem debilnější a probíhá zhruba tak, že dojde k relativně předvídatelnému
zvratu, po němž ovšem následuje zvrat nepředvídatelný, jehož cílem je zarazit
vás do židle, abyste ani nedýchali. Pak ale přijde na řadu ještě další, o hodně
šílenější zvrat, který dokonale obrátí smysl všeho, co jsme do té doby viděli.
Ze začátku to vypadá sice efektně, ale když si po skončení filmu v hlavě zpětně
zrekonstruujete, co se tedy vlastně stalo, dojdete k závěru, že to vůbec
nedává smysl, a že jste naletěli na totální kravinu.
Nicméně jsem si jist, že spousta diváků tímto způsobem uvažovat nebude.
Nebudou se totiž nad logikou těch zvratů zamýšlet (proč taky, když je to
komedie) a bude jim stačit, že to je efektně nastříhané, vizuálně líbivé, že
tam hrají pohlední herci s širokými americkými úsměvy, že k tomu hraje
dynamická hudba, že to má celkem hezkou kameru, a že je to občas překvapí
něčím, co nečekali. Jinými slovy, že se nechají oslnit blyštivým povrchem a
nebudou se zabývat shnilým vnitřkem. Samozřejmě souhlasím, že komedie nemusí
být za každou cenu logická a realistická, ale měla by mít alespoň základní
konzistentní logiku v rámci svého vlastního světa, ve kterém se odehrává. Což
pro Focus neplatí. Jeden příklad z mnoha
– když se hrdinové, špičkoví zloději, baví tím, že se jen tak mezi řečí navzájem
bleskově okrádají o nejrůznější předměty, které má ten druhý na sobě, aniž by
si toho dotyčný všiml, tak je pro mě nepochopitelné, jak může někomu takovému
trvat několik dní, než se mu stejným způsobem podaří okrást o hodinky někoho,
kdo ani není profesionální zloděj.
Dost podobný pocit jsem měl z dva roky starého filmu Podfukáři, což byla taky nebetyčná
hovadina, ale diváci byli spokojení, protože to bylo natočené dynamicky a se
slušným tempem, s kvalitními herci a efektními digitálními triky, takže to
vypadalo zábavně a cool. Focus v tomto
ohledu funguje skoro identicky.
Oba hlavní protagonisté to zachraňují jen částečně. Nejiskří to mezi nimi
tak, jak by mohlo, a navíc nejsou téměř vůbec vtipní (což neznamená, že nejsou
zábavní, ale na komedii je to málo). Willu Smithovi stačí být za každou cenu elegantní
a šarmantní, Margot Robbie si zas vystačí se svádivými pohledy a s flirtováním.
Nicméně kromě laškovných řečiček a vzájemného okrádání toho moc nepředvedou. Příběh
je zas na množství děje poměrně chudý a hlavně je v něm minimum vtipů
(zasmál jsem se asi dvakrát), takže film nemá kromě té povrchové stránky moc
čím okouzlit.
Alespoň to není nuda a hezky se na to dívá. Jinak je to ale nebývale
prázdné, nicneříkající a obecně snadno zapomenutelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat