Kód Enigmy (The Imitation Game) – Recenze – 70%

Na osm Oscarů (včetně kategorie Nejlepší film) nominované drama Kód Enigmy vypráví o tom, jak se britský matematik a kryptoanalytik Alan Turing (Benedict Cumberbatch) za druhé světové války úspěšně pokoušel o rozlousknutí Enigmy – složité šifry, v níž si Němci posílali tajné informace. A o tom, že příliš vděčnosti se mu za to tehdy nedostalo.

Film nahlíží na svého hlavního hrdinu ve dvou vrstvách – nejprve ho představuje jako nadaného a inteligentního matematického génia, jenž se zasloužil o významný pokrok ve světě vědy a techniky, a posléze na něj nahlíží jako na nešťastného homosexuála, který se stal obětí tehdejších zákonů, hodnotících nestandardní sexuální orientaci jako vážný trestný čin.  Tím ho staví do polohy mučedníka, jenž byl odsouzen za „mravnostní přestupek“ a dohnán k sebevraždě, aniž by se vědělo, že je brilantním mozkem a hrdinou, díky němuž značné množství lidí nepřišlo ve válce o život, neb luštění Enigmy bylo přísně tajným vládním projektem, o němž neměl nikdo vědět.

Snímek natočil norský režisér Morten Tyldum (Lovci hlav) jako obrovskou poctu Alanu Turingovi, tudíž není divu, že je v něm dotyčná postava značně idealizovaná, přestože ze začátku může působit nesympaticky. Profesor matematiky je tu totiž zpočátku za nesmírně arogantního a nabubřeného asociála spíše introvertní povahy, ale v průběhu vyprávění se postupně mění v mnohem snesitelnější bytost, a to hlavně díky vlivu své kolegyně Joan (Keira Knightly). To se nadále stupňuje a ke konci filmu už jsou všechny jeho zprvu nepříjemně působící charakterové vlastnosti definitivně přetvořeny v cosi roztomilého a téměř komediálního. I o hrdinově zálibě v mužích se na plátně jen mluví, ale do čehokoli odvážnějšího se film nepouští, krom několika scén z Turingova života na chlapecké škole, kde coby dospívající mladík našel zalíbení ve spolužákovi, což je ale omezeno na pouhé držení se za ruce, láskyplné pohledy a vysedávání pod rozkvetlým stromem. V kombinaci s výše uvedeným nakonec hlavního hrdinu nelze nemít rád a po odhalení jeho utrpení v závěru filmu s ním nelze ani nesoucítit. Citlivější divák (nebo spíš divačka) pravděpodobně i uroní slzu.

Jako medailonek důležité osobnosti světových dějin, které jsou prostřednictvím filmového média skládány ovace a uznání, jež se jí během života bohužel nedostalo, snímek funguje velmi dobře. Má k dispozici skvělé herce – výkon Keiry Nightly v paměti nijak moc neutkví, na to je totiž její postava až příliš obyčejná, nenápaditě napsaná a nenápaditě zahraná, zatímco Cumberbatch je famózní, ačkoli místy působí poněkud strnule a spíš se drží zkrátka, než aby předváděl cokoli okázalého. Velmi příjemní jsou i Mark Strong či Charles Dance, přestože jejich postavy Turingových nadřízených, protřelých, úlisných a podezřívavých, mnoho sympatií nebudí. Tyldumova režie je řemeslně a technicky zcela v pořádku, avšak rozhodně není žádným závanem svěžího větru jako v případě Lovců hlav, ale naopak se spíš umírněně veze ve vyšlapaných kolejích hollywoodské šablony, která měla nominace na Oscara už předem jisté, neboť obsahuje dost prvků, které jsou v očích hodnotících amerických akademiků výrazným plusem.

Kód Enigmy se ale kromě dramatu okolo hlavního hrdiny snaží věnovat i historickým událostem, a tam se mu už tak moc nedaří. Většina děje se totiž odehrává v uzavřených místnostech luxusního britského sídla, které je jakoby od válečného dění v kontinentální Evropě poněkud odtrženo, a pocit, že simultánně s Turingovým snažením probíhá nějaká válka, se film pokouší nepříliš věrohodně zprostředkovat velmi izolovanými prostřihy na jezdící tanky, rodiny schované v bunkrech a zpustošené ulice. Většina těch záběrů vypadá jako vypůjčená z nějaké lacinější televizní inscenace.

O něco výrazněji film selhává ve stylu vyprávění. Začíná scénou, v níž policie vtrhává do Turingova bytu pár okamžiků po jeho vykradení (které vlastně není důležité). Pak tuto linii zcela opouští a vrací se k ní až někdy ve druhé polovině, kdy je Turing najednou zadržen na policejní stanici a vyslýchán policistou, kterému vypráví o svém osudu. V tu chvíli začne být jasné, proč se naprostá většina filmu odehrává ve dvou úrovních flashbacků (jedna o dešifrování Enigmy a druhá o Turingových školních letech), což je však zbytečně matoucí a nedostatečně emocionálně výživné – a policistův šok a znechucení nad tím, že takový člověk by měl být odsouzen a potrestán, zdaleka nevyzní tak silně, jak by za jiných okolností mohlo. S tím souvisí i to, že film nenabízí z hlediska celku vlastně nic dech beroucího. Jeho smysl spočívá v hlásání „podívejte se, kdo byl ve skutečnosti ten člověk, kterého společnost odsoudila za něco v dnešní době zcela běžného“ a oděn je do vcelku standardního, na skutečných událostech založeného dramatu, které v kontrastu s Turingem samotným není invenční vůbec ničím, akorát je dobře natočené a zahrané.

Svěžest a lehkost probleskuje jen v několika málo sekvencích, v nichž např. Turing jde za svými spolupracovníky, každému dá jablko a před odchodem neohrabaně odvypráví ne moc dobrý vtip, protože mu Joan řekla, že by měl být na své kolegy milejší, aby ho měli radši a chtěli mu pomáhat. Nebo když Turing kvapně požádá Joan o ruku a prstýnek vyrobí narychlo z haraburdí, které měl zrovna v kapse. Stačí málo a je z toho krásná a silná scéna.

Některé motivy film bohužel rovnou zahazuje, přestože by ho jistě ozvláštnily. Když je Enigma konečně prolomena, jsou hrdinové postaveni před složité morální dilema – je lepší informovat flotilu naditou vojáky o blížícím se nepříteli a prozradit tím, že německý komunikační kód byl rozluštěn, nebo raději muže obětovat a nepřipravit se tak o možnou strategickou výhodu, kterou klíč k Enigmě bezesporu je? Toto zajímavé téma je však ve filmu naznačeno jen v rámci jedné pasáže a dál už se na něm nestaví.

Kód Enigmy není nijak výjimečný a rozhodně není bez chyb, je ale slušně vyváženým a umě realizovaným produktem, v němž většina jeho složek sedí hezky pohromadě, přičemž žádná z nich není principielně špatně – přesto je však na výsledku znát, že mohl být ještě lepší.