Následující recenze obsahuje spoilery ohledně děje filmu a Bible.
Nemělo by to však vadit, neb biblicko-historický snímek EXODUS: Bohové a králové vypráví příběh
o Mojžíšovi, který je obecně známý a nadčasový, takže ho pravděpodobně znají
skoro všichni, ať už z Bible, z dvojice filmů Cecila B. DeMilla s názvem
Desatero přikázání (jeden z roku
1923, druhý z roku 1956), nebo z animovaného Prince Egyptského (1998). Ale i pokud jste zmíněnou knihu nečetli a
dotyčné filmy neviděli, tak snad alespoň rámcově tuhle story o spasiteli
hebrejského lidu, který osvobodil celý národ z otroctví a dovedl jej do
zaslíbené země, máte v povědomí. Nebo jste minimálně museli zaslechnout
něco o deseti ranách egyptských a o tom, jak se před Mojžíšem rozestoupilo Rudé
moře.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Znovu se nyní o zfilmování tohoto námětu pokusil Ridley Scott, který se tak
po nevydařeném Konzultantovi,
rozpačitě přijímaném Prometheovi a ve
všech ohledech průměrném Robinu Hoodovi
vrátil do jistých vod filmů, jako byli Gladiátor
nebo Království nebeské (se kterými EXODUS sdílí hlavně vizuál a množství
písku v jednotlivých scénách), a hned jako by chytil druhý dech. Jako vždy
se obklopil profesionály (vynikající je zejména opojná kamera a hudba),
scénář mu napsal výtečný Steven Zaillian (se kterým spolupracoval už na Hannibalovi a Americkém gangsterovi) a hlavní role se chopil Christian Bale,
kterému ve vedlejších rolích přihrávají Joel Edgerton, Ben Kingsley či
Sigourney Weaver (kterou jsem ovšem nepoznal). A v neposlední řadě na to
Ridley dostal 140 milionů dolarů, takže si mohl dovolit oháknout známý příběh
do hávu spektakulárního výpravného velkofilmu.
Oproti Království nebeskému nebo Gladiátorovi ale (dvou a půl hodinový) EXODUS není téměř vůbec akční (akorát
jedna krátká bitva na začátku), a dokonce ani nenabízí na osudy Mojžíše a spol.
žádný nový pohled, nýbrž jen papouškuje to, co už dávno známe (na rozdíl od nedávného
Aronofskyho Noeho, který si oproti
zavedenému standardu pár pozoruhodných a odvážných změn dovolil). Výsledek
je přesto poměrně dost zábavný a atraktivní, protože omšelost námětu úspěšně
zakrývá okázalá epičnost, monumentální vizuální stránka a majestátní
výprava, navíc v rukách zkušeného řemeslníka. Že se divák při sledování
obecně známého a provařeného příběhu nenudí, je zásluhou všeho toho hollywoodského
pozlátka, draze vypadajících kostýmů a kulis, zjevné profesionality úplně všech
a značného množství kvalitních digitálních triků, bez ohledu na to, jak na to
všechno mohou odpůrci amerických velkofilmů nadávat.
Stejně tak se kdekdo může donekonečna podivovat tomu, jak mohou být zubožení
hebrejští otroci v téměř každém záběru hezky učesaní a upravení, nebo jak
může mít dcera chudého pastevce někde uprostřed savany tak zářivě bělostný
chrup. Někomu může vadit i to, že se ve filmu mluví anglicky, přičemž různé
postavy mluví s různými přízvuky, přestože jejich postavy pocházejí ze
stejné země.
Podobným házením hrachu na zeď jsou i výtky týkající se toho, že postava
Boha je ve filmu ztvárněna zhruba jedenáctiletým chlapcem (nadávalo se hlavně v USA).
To mi ale přišlo naopak jako vzpruha – alespoň trochu neotřelý prvek zavánějící
něčím novým. Zajímavé mi přišlo i řešení přechodu Rudého moře – namísto toho,
aby se voda rozestoupila a utvořila úzkou uličku, tak odteče neznámo kam a
zanechá po sobě jen zcela odvodněné mořské dno, načež se ve vhodný moment efektně
vrátí v podobě obří vlny jak z filmu Rolanda Emmericha. Někomu ta
digitální smršť samozřejmě může z různých důvodů vadit, mně však přišla
příhodná jak vzhledem k biblické tématice (bohaté na různá epická božská
zjevení), tak k lepší gradaci závěru filmu. Z podobného soudku je i
ztvárnění deseti ran egyptských, jež mohou ve své hororové stylizaci a okázalosti
(tisíce ropuch, miliony kobylek, obří krokodýli požírající rybáře…) ve srovnání
se zbytkem filmu vyvolávat dojem přehnanosti, přesto však svou naléhavostí a děsivostí
tvoří jedny z nejlepších a nejpůsobivějších scén.
Ale zdaleka nejde jen o „velké“ scény. Mnoho míst ve filmu (tak půlka) je
velice komorních a založených na tom, že si spolu dva a více lidí pouze
povídá (většinou Mojžíš a někdo), ale i tyto pasáže v sobě mají
jistou naléhavost a působivost. Díky kvalitně napsaným dialogům a hereckému
přednesu jsem si čas od času řekl: „Tak to byla fakt dobrá replika!“, nebo „Tak
tohle znělo fakt cool!“, což jsem si ze Scottových filmů říkal naposledy u toho
Gladiátora…
Jistý problém vidím v tom, že první polovina filmu je vážně spíš drahým
historickým dramatem než biblickým příběhem epických proporcí, tudíž je o dost
méně zajímavá. Politické hašteření (Mojžíš odhaluje zloděje mezi faraonovými
správci) nebo nezbytné nastiňování vztahů mezi hlavním hrdinou a dalšími
postavami na sebe zkrátka nestrhává tolik pozornosti jako dění v polovině druhé,
kde už Mojžíš založil vlastní rodinu, ale po pár letech ji zas opouští, aby
mohl nabádat „svůj lid“ k natírání beránčí krve na dveře domů, stát se
vůdcem tisíců a více si povídat s Bohem. A taky je tam těch deset ran a
mega vlna…
Emocionálně je film poněkud strohý, protože kromě docela slušně uchopené
postavy Mojžíše vám nikdo další k srdci nepřiroste, a ti, kteří by vás
nejvíc zajímali, se na plátně příliš neohřejí (třeba Ben Kingsley v roli hebrejského
starce, díky kterému se vlastně Mojžíš dozví o svém skutečném původu). Mnohem
dojemnější mohlo být i finále, které je ukončené příliš rychle podezřelým skokem
v čase, aniž by stihlo dostatečně zapůsobit (vedlejším efektem je, že v jednu
chvíli Mojžíš vytesává do kamenné desky desatero, ale výsledný produkt jeho
práce nevidíme a ani se o něm dál už nemluví).
EXODUS: Bohové a králové přesto funguje velmi dobře – řemeslně mu není co
vytknout a příběh je vyprávěný poutavě a srozumitelně, ve vší serióznosti
a bez jediného okamžiku, kdy by snad byl nechtěně směšný. Doporučuji velké
plátno a vykašlat se na 3D, které je opravdu zbytečné. Na vynikajícího Prince Egyptského však EXODUS přeci jen pár bodů ztrácí – ten byl
totiž přeci jen v mnoha ohledech ještě vydařenější, osudovější a
dynamičtější, nehledě na to, že se mu ten samý příběh podařilo převyprávět bezmála
o hodinu rychleji.
Žádné komentáře:
Okomentovat